"Předchozí administrativa uzavřela dohodu se zemí, která šíří násilí a nestabilitu v regionu, a nedostala za to vůbec nic. Prostě jsme nebojovali dost tvrdě. Ale tyhle dny jsou u konce. Teď máme v rukou všechny trumfy. Uvolnění cestování a obchodu nijak nepomáhá kubánskému lidu. Slouží jen k obohacení kubánského režimu."

Těmito slovy doprovodil americký prezident Donald Trump zavedení (staro)nové politiky vůči Kubě, která má spočívat v obnovení ekonomického, politického a diplomatického tlaku na komunistický režim.

Obamou významně zjednodušené cestování na "ostrov svobody" proto znovu zpřísnil – již nebudou možné individuální cesty ze "vzdělávacích důvodů", za které tisíce Američanů maskovaly federálním zákonem zakázaný turismus.

Povolené budou pouze výrazně nákladnější skupinové cesty s autorizovaným průvodcem schválené ministerstvem financí. I motivace cestujících by měly být důkladněji prověřovány, aby nedocházelo k obcházení zákazu; postihy v případě odhalení turistické návštěvy jsou ve výši desítek tisíc dolarů.

Tady přespat nesmíte

Americkým návštěvníkům zároveň výrazně ztíží život další opatření, kterým je zákaz jakýchkoli finančních transakcí, z nichž by mohla profitovat armádou ovládaná společnost Grupo de Administración Empresarial (GAESA). Problém je, že GAESA kontroluje významnou část ekonomiky včetně prakticky všech hotelů ve Staré Havaně, restaurací a řady dalších turistických zařízení. Návštěvník se tedy bude muset složitě informovat, jestli náhodou nepřespává nebo neobědvá v nesprávném podniku.

Jak sám Trump otevřeně přiznává, jeho politika vůči Kubě jde opačným směrem než několikaleté úsilí Obamy za přispění latinskoamerických prostředníků a samotného papeže, jež vyvrcholilo prezidentovou státní návštěvou na Kubě v březnu loňského roku.

Trump sice zatím ponechává nejdůležitější elementy Obamovy "normalizace", jako je vzájemné diplomatické zastoupení nebo přímé lety a trajektové spojení. Ale místo aby dále postupoval směrem k postupnému zmírňování embarga, mimochodem podporovaného většinou Američanů i amerických Kubánců, embargo opět zpřísňuje a zároveň obnovuje dlouhou tradici rétorických přestřelek a vzájemného osočování.

Když obdivovatel tyranů bojuje za lidská práva

Změna kurzu je oficiálně vysvětlována pokračujícím porušováním lidských práv na Kubě. Trump také v pátečním projevu dramaticky požadoval jeho ukončení:

"Žádám kubánskou vládu, aby okamžitě ukončila pronásledování disidentů, propustila politické vězně, přestala věznit nevinné, otevřela se politickým a ekonomickým svobodám a navrátila uprchlíky před americkou spravedlností včetně vražedkyně policistů, Joanne Chesimardové," prohlásil americký prezident s narážkou na členku Černých panterů odsouzenou za vraždu v roce 1977.

Důvěryhodnost lidskoprávních důvodů je v zrovna v případě Trumpa obzvlášť na pováženou, vzhledem k jeho dlouhé historii blízkých vztahů s diktátory a tyrany všeho druhu. Stačí připomenout, že Trumpova první zahraniční cesta vedla do Saúdské Arábie, kde s totalitním režimem nedovolujícím ženám ani řídit auto podepsal masivní dohodu o prodeji amerických zbraní.

V minulosti si notoval třeba s filipínským prezidentem Rodrigo Dutertem, zodpovědným za brutální protidrogovou kampaň, nebo s tureckým samovládcem Erdoganem, jemuž pogratuloval k vítězství v referendu o zvýšení osobní moci. O obdivu k ruskému prezidentu Putinovi ani nemluvě.

A jak je to tedy ve skutečnosti?

Nabízí se tedy jiná, pravděpodobnější vysvětlení. V první řadě jde o krok namířený vůči Trumpovu předchůdci Baracku Obamovi, jehož dědictví se od počátku mandátu pokouší demontovat na všech frontách, od boje proti klimatické změně, přes zdravotní péči až po vztahy se zahraničními spojenci i soupeři.

A pak je tu čerstvé spojení s vlivným senátorem kubánského původu Marco Rubiem, který je známý svou tvrdou pozicí vůči Castrově Kubě. Rubio byl původně jedním z hlavních Trumpových protikandidátů a oba muži si vyměňovali velmi nepěkné přezdívky, momentálně však prezident potřebuje Rubiovu podporu především při senátním vyšetřování ruského vměšování do amerických voleb.

Trump víceméně doslovně přejal návrh vypracovaný Rubiem a jeho kolegou ze Sněmovny reprezentantů, Mario Diaz-Balartem, což pro něj jistě nepředstavovalo problém. V průběhu posledních několika let na normalizaci vztahů s Kubou opakovaně dramaticky měnil názor podle momentální potřeby.

Doplatí na to obyčejní lidé

Domácí politický kapitál je přitom víceméně to jediné, co může Donald Trump ze svého pátečního kroku vytěžit. Přísnější opatření mohou poškodit stále volatilní kubánskou ekonomiku, těžko však povedou ke změně komunistického režimu; za více než půl století to nedokázalo přísné embargo,  diplomatická ofenziva a dokonce ani opakované pokusy amerických tajných služeb.

Výsledný efekt bude spíše opačný: režim stojící na pokraji změny vedení, kdy z čela země odchází Raúl Castro, opět získá vhodného vnějšího nepřítele, proti němuž může mobilizovat veřejnost. Americký vliv na podobu budoucí Kuby bude díky Trumpovým opatřením velmi malý, naopak se uvolňuje prostor pro užší spolupráci s Ruskem, Čínou a samozřejmě klíčovými státy Latinské Ameriky.

A pokud jde o hospodářské dopady, spíš než politická špička je na svých příjmech pocítí běžní Kubánci, a jejich příbuzní ve Spojených státech, kterým se zkomplikují vzájemné styky.