Konec amerického snu Kubánců

MAGAZÍN - Magazín autor: František Kalenda

Závěrečné týdny Baracka Obamy v prezidentském úřadu byly neobvykle nabité významnými rozhodnutími. Týden před formálním skončením mandátu, změnil dlouholetou politiku vůči Kubě. Zrušil totiž pravidlo, které kubánským imigrantům umožňovalo zvýhodněnou cestu k trvalému pobytu v USA a potažmo k americkému občanství.

Ilustrační snímek

Ilustrační snímek,zdroj: Profimedia.cz

Pravidlo nazývané "mokrá noha, suchá noha" zavedl v roce 1995 prezident Bill Clinton. Na jeho základě mohl jakýkoli Kubánec, který dorazil na pozemní americkou hranici, nebo se mu podařilo dostat na americkou půdu jinak a nebyl zachycen na moři, zůstat ve Spojených státech, dostat pracovní povolení a o pouhý rok později požádat o trvalý pobyt v zemi.

Kubánci se tak víc než dvacet let nacházeli v privilegovaném postavení ve srovnání s ostatními imigrantskými skupinami. S tím je od minulého týdne konec.

"Našim cílem je zacházet s kubánskými migranty stejným způsobem, jakým je zacházeno s ilegálními příchozími z jiných zemí," vysvětloval Obama své rozhodnutí. Stejně argumentoval ministr pro vnitřní bezpečnost Jeh Johnson, podle něhož by krok měl "postavit naše vztahy s Kubou na roveň (amerických) vztahů s ostatními sousedy."

Kubánská strana přirozeně zrušení kontroverzní politiky uvítala, ostatně po něm už dlouho volala, protože pravidlo "mokrá noha, suchá noha" podle jejího názoru podporovala "odliv mozků" ze země. Její vláda se v dohodě se Spojenými státy na oplátku zavázala odmítnuté imigranty přijímat zpět, což dosud odmítala. Měla by také přijímat Kubánce, kteří se na území USA dopustili nějakého zločinu - jejich počet se odhaduje na 35 tisíc.

Smyčka kolem kubánských krků

Obamovo opatření samozřejmě vyvolalo nemalou kritiku zejména z amerických kubánských kruhů. "S pouhým týdnem, co mu zbývá v úřadu, se prezidentu Obamovi podařilo najít další způsob, jak zkomplikovat demokratické aspirace kubánského lidu a znovu potupně ustoupit Castrovu režimu," napsal v prohlášení Mario Diaz-Balart, poslanec Sněmovny reprezentantů, který v posledních letech patřil mezi vůdčí proponenty výhod pro kubánské imigranty.

V podobném duchu se vyjádřil třeba senátor Bob Menendez z New Jersey, podle něhož zrušení sporného pravidla "poslouží k upevnění smyčky kubánského režimu kolem krku svého vlastního lidu".

Takto tvrdě kritický postoj sdíleli i někteří novináři v českých médiích. Například komentátor Hospodářských novin Teodor Marjanovič prezentoval Obamovo rozhodnutí jako ústupek "krutému režimu! a znak prezidentovy slabosti: "Teď je vidět, že (Obamovi) režim Raúla Castra vnutil svoji vůli, a že tedy Amerika bude vracet zpátky lidi, kteří prchají přes moře, aby našli v Americe nový život. Je to velmi smutné, nezapomínejme, že na Kubě jsou stále političtí vězni, stále tam není možné říkat, co si myslíte," nechal se slyšet Marjanovič v rozhovoru pro ČT24.

Málo se ovšem zdůrazňuje, že ostré reakce na zmiňované rozhodnutí v americkém veřejném a potažmo i politickém prostoru nepřevažují. Dokonce i řada k Obamovi jinak nelítostných republikánských zákonodárců reagovala umírněně a opřela se spíše do dílčích součástí prezidentova kroku než do samotného zrušení pravidla "mokrá noha, suchá noha".

Mírná kritika i nepokrytá chvála

Republikánská poslankyni kubánského původu Ileana Ros-Lehtinenové se nelíbilo načasování na samém konci Obamova mandátu, přiznala však, že k opatření muselo dojít: "Stalo by se to dřív nebo později," řekla v rozhovoru pro deník Miami Herald.

Zdrženlivě promluvil i senátor Marco Rubio, momentálně zřejmě nejznámější americký politik kubánského původu a neúspěšný kandidát v republikánských prezidentských primárkách, když přijímání kubánských migrantů pochválil, avšak zároveň upozornil na "mnohá zneužívání (zvýhodněných pravidel, pozn. red.) v posledních letech."

A republikánský senátor Jeff Flake z Arizony, tedy státu na hranici s Mexikem, přes niž se velká část Kubánců dostává do země, rozhodnutí odcházejícího amerického prezidenta dokonce nepokrytě chválil: "Samozřejmě bych uvítal, kdyby k tomu došlo dřív. Na hranici se s tím už musíme nějakou dobu potýkat. Není to systémové řešení, ale mělo by nám to hodně pomoci."

Mimořádné zvýhodnění pro utečence z Kuby si zkrátka za desítky let existence - před zmíněným rokem 1995 bylo ještě větší - našlo početnou řádku nepřátel. Pravidlo "mokrá noha, suchá noha" čelilo kritice z mnoha stran. Leželo v žaludku obráncům méně prostupných hranic, a to především od roku 2014, kdy se v souvislosti s uvolňováním vzájemných vztahů mezi USA a Kubou znásobil proud kubánských migrantů o desítky procent. Jen loni do země přišlo přes padesát tisíc Kubánců, kteří automaticky získali právo zůstat.

Pravidlo ale vadilo také dalším imigrantským skupinám z regionu Latinské Ameriky a Karibiku kvůli pocitu nespravedlnosti a méněcennosti. Dlouhodobé zvýhodňování Kubánců mezi nimi a americkými Hispánci původem z jiných zemí vyhloubilo hluboké příkopy vzájemné nedůvěry. Jejich zástupci proto zpravidla na rozhodnutí Baracka Obamu pěli chválu.

"Dnes je pro nás velký den!" nechala se slyšet Marleine Bastienová, zakladatelka organizace Haitské ženy v Miami. "Bojovali jsme přes dvacet let za to, aby pravidlo 'mokrá noha, suchá noha' skončilo."

Obhájci lidských práv zase upozorňovali, že dosavadní pravidla motivovala mladé Kubánce vydat se na mimořádně nebezpečnou cestu po moři nebo po souši z dalekého Ekvádoru přes celou střední Ameriku pod taktovkou převaděčských gangů, jež v mnoha případech předčasně končila okradením a smrtí.

Ostrou polemiku v nedávné době vyvolalo několik skandálů se zneužíváním benevolentních pravidel, jak připomněl i senátor Marco Rubio, například ve formě zpronevěry státního programu Medicare na Floridě a následného útěku zpátky na Kubu.

Stejná pravidla pro všechny

Bez ohledu na různé postoje je nyní pravidlo "mokrá noha, suchá noha" je u konce a od čtvrteční noci pro nelegální imigranty z Kuby platí stejné podmínky, jako pro ostatní - pokud jsou zadrženi na americké hranici či přímo na americkém území, měli by být deportováni. Jestliže požádají o azyl, bude o jejich osudu rozhodovat soudce s ohledem na oprávněnost jejich strachu z pronásledování.

Kromě toho nadále funguje speciální vízová loterie, rezervující dvacet tisíc míst ročně pro uchazeče z Kuby a program na slučování rodinných příslušníků, jehož prostřednictvím je možné získat ve Spojených státech trvalý pobyt.

Existuje ještě teoretická možnost, že by nastupující prezident Donald Trump změnil Obamovo rozhodnutí a "mokrou nohu, suchou nohu" obnovil po své inauguraci 20. ledna. Nicméně pravděpodobnost takového kroku je velmi nízká.

Trump před volbami v jednom z rozhovorů označil zvláštní postavení kubánských imigrantů za "neférové", i když se během kampaně zdráhal formulovat k této otázce jasné stanovisko a dosud záležitost nekomentoval. Znovu otevřít dveře kubánským utečencům, jejichž počet v posledních letech strmě roste, by bylo v přímém rozporu s jeho možná nejhlasitějším slibem omezit množství imigrantů a Ameriku obehnat vysokou zdí.

Pokud by se rozhodl v dosud pomyslné zdi nechat škvíry pro desetitisíce Kubánců - tedy jím vysmívaných latinos - ročně, jistě by vyvolal hněv u svých klíčových příznivců a nezavděčil by se ani většině republikánských zákonodárců.

Očekávají se proto kroky nanejvýš symbolické, jako by mohlo být obnovení programu pro přijímání kubánských lékařů žádajících o vstup do Spojených států na amerických ambasádách ve třetích zemích. Také ten minulý týden Barack Obama zrušil.

Tagy: zahraničí Kuba mezinárodní politika geopolitika americko-kubánské vztahy

Zdroje: Vlastní