Mohou matky litovat, že mají děti? Tato diskuse, kterou iniciovala jedna izraelská vědkyně, hýbe Německem jako žádnou jinou zemí a otřásá vizí mateřství, které je tolik náročné, že se stává odstrašujícím. 

"V Izraeli se to vyřešilo během týdne. V Německu trvá diskuse měsíce," podivila se nedávno socioložka Orna Donathová, která loni provedla studii o nechtěném mateřství.

Vědkyně, která slýchala, že bude litovat, že nechtěla mít dítě, získala svědectví 23 žen, které sice své děti milují, ale kdyby se měly rozhodovat znovu, raději by je neměly.

Dílko, v němž Donathová hovoří o mateřství bez příkras, na rozdíl od obecně rozšířené představy, že to je štěstí bez mráčků, si získalo čtenáře zejména v zahraničí. Jen v Německu, kde je porodnost o polovinu nižší než v Izraeli, se zdá, že diskuse o tom nikdy nepřestanou.

Na toto téma se objevilo mnoho knížek, mezi nimi například Lež o mateřském štěstí Sarah Fischerové, a každý týden se tomu věnuje zvláštní stránka v tisku, debatuje se o tom v televizi a na Twitteru.

V Německu zůstává více než třetina žen, které mají vysokoškolské vzdělání, bezdětná, což je v Evropě ojedinělá situace, říká univerzitní profesorka Barbara Vinkenová, která ve své práci analyzovala "mýtus německé matky".

Podle Vinkenové se studie Orny Donathové týká Německa, neboť radikálně zpochybňuje štěstí mít děti ve společnosti, která od matek tolik očekává a v níž samy matky vyžadují od sebe všechno.

Myšlenka, že blaho dítěte závisí na matce, která je pozvolna uvádí do společnosti nebo péčí o ně částečně pověřuje partnera, je v Německu pevně zakořeněná a poškozuje kariéru žen.

"Není to jako ve Francii, kde je v těhotenství povolena sklenka šampaňského, kde se kojí jen krátce a žena se po třech měsících vrací do zaměstnání a ke svému životu," vysvětluje Barbara Vinkenová.

Když v Německu žena nepřestane pracovat alespoň na rok, či ještě lépe na tři roky, přezdívá se jí krkavčí matka.

V politice se situace nicméně změnila od nástupu Angely Merkelové k moci. Kancléřka znepokojena nízkou porodností rozšířila počet míst v jeslích a podpořila rodičovskou dovolenou otců.

Tento vývoj však není bez problémů. Loni v létě deník Bild osočil "ženy u moci", které "dělají kariéru, nosí kalhoty, pijí smoothies a chodí do fitness". "Řeklo by se, že to jsou muži, Nejsou to už matky. Nebdí v noci, když se dítě bojí blesku a hromu," napsal nejčtenější deník v Evropě.

Komentáře v německém tisku na jedné straně vyzývají k novému typu mateřství, kde by se matka tolik neobětovala, na druhou stranu se vysmívají nářkům mladých žen posedlých prací.

Myšlenka zapojit do péče o dítě více otce kupodivu zůstává stranou. V nedávné studii ekonomického institutu DIW se odhaduje, že se ženy věnují domácím pracím o tři hodiny týdně více než muži, a to i tehdy, když mají zaměstnání na plný úvazek.

Role mužů a žen jsou v Německu velmi vyhraněné, uvádí francouzský Národní ústav pro demografická studia (INED), a připomíná, že 77 procent matek na západě země v prvních třech letech dítěte nepracuje.

Část feministického hnutí velmi brzy začala hájit právo nemít dítě, které je podle něho překážkou emancipace. "Nejtěžší řetězy, které ženy svazují, jsou jejich děti," psala už v roce 1977 známá německá feministka Alice Schwarzerová. "Ze společenského hlediska je mateřství kříž, který ženy nesou, když je třeba. Ale aby si ho dobrovolně zvolily?" tázala se.