Kosatky u Gibraltaru šokují vědce: útočí na lodě a mluví jazykem, který nikdo nezná

Ještě nedávno působily zprávy o poškozených jachtách a vyděšených posádkách jako bizarní mořská historka. Kosatky narážející do lodí v jedné z nejrušnějších námořních oblastí Evropy zněly spíš jako kuriozita než seriózní vědecké téma. Jenže postupně se ukázalo, že za těmito incidenty stojí konkrétní skupina kosatek, vedená výjimečnou samicí jménem White Gladis. A právě ona se dnes dostává do centra pozornosti nejen kvůli útokům na lodě, ale i kvůli objevu zcela unikátního způsobu komunikace, který vědcům doslova vyrazil dech.

White Gladis je považována za matriarchu takzvané skupiny Gladiator, malé subpopulace kosatek pohybující se v oblasti Gibraltarského průlivu, podél atlantského pobřeží Iberského poloostrova a výjimečně i dál na sever. Jako vůdčí samice určuje směr pohybu skupiny, podílí se na výuce mláďat a sehrává klíčovou roli při předávání znalostí i chování. Právě kolem ní se soustředí pozornost vědců, kteří se snaží pochopit, proč se její skupina chová tak odlišně od ostatních kosatek.

Kosatky patří mezi nejinteligentnější tvory oceánů. Žijí v pevných sociálních strukturách, jsou silně orientované na spolupráci a ke komunikaci využívají bohatou paletu zvuků. Už dříve bylo známo, že různé populace mají vlastní dialekty, které se učí od starších členů skupiny. V případě White Gladis a jejího okruhu se ale ukázalo, že nejde jen o drobné odchylky, nýbrž o něco mnohem zásadnějšího.

Výzkum financovaný nadací Loro Parque Fundación a vedený španělskými odborníky odhalil čtyři typy zvukových projevů, které se nepodobají žádným dosud zaznamenaným hlasovým projevům kosatek. Tyto zvuky byly zachyceny u zhruba čtyřiceti jedinců, přičemž přibližně patnáct z nich je spojováno s opakovanými incidenty s loděmi. Vědci mluví o rozdílu tak výrazném, že jej přirovnávají k rozdílu mezi zcela odlišnými lidskými jazykovými rodinami.

Tichá vůdkyně a jazyk skupiny

White Gladis byla dlouhou dobu považována za vůdkyni nezvykle tiché skupiny. Kosatky jsou běžně velmi hlučné, zejména při lovu nebo sociálních interakcích, ale tato konkrétní skupina působila dojmem, že komunikuje minimálně. Nové podvodní nahrávky však ukázaly, že nejde o absenci komunikace, nýbrž o její promyšlenou podobu.

Kosatky v této oblasti se specializují na lov tuňáků, kteří jsou extrémně rychlí a ostražití. Ticho je při takovém lovu zásadní výhodou. White Gladis a její skupina se proto naučily používat nenápadný, strukturálně odlišný způsob dorozumívání, který minimalizuje riziko vyplašení kořisti. Tento jazyk se nepřenáší geneticky, ale kulturně. Mláďata se jej učí pozorováním a poslechem dominantní samice a ostatních členů skupiny, postupně si osvojují zvukové vzorce i jejich význam.

Loď poškozená kosatkou zdroj: Profimedia.cz

Právě role White Gladis je zde klíčová. Jako matriarcha určuje nejen lovecké strategie, ale i komunikační normy celé skupiny. Jazyk se tak stává součástí identity skupiny a nástrojem, jak přežít v konkrétním prostředí. Pro vědce jde o mimořádně cenný objev, protože ukazuje, že ochrana kosatek neznamená jen chránit jedince, ale i jejich kulturní dědictví.

Lodě jako hračka oceánu

Vedle jazykového objevu však White Gladis proslavila i jiná věc. Od roku 2020 je její skupina spojována se stovkami blízkých interakcí s loděmi, při nichž docházelo k poškození kormidel, vyřazení plachetnic z provozu a v několika případech i k potopení plavidel. Námořníci museli být opakovaně zachraňováni pobřežní stráží u Španělska i Portugalska.

Navzdory dramatickým záběrům vědci nepředpokládají, že by White Gladis vedla skupinu s cílem ubližovat lidem. Ve volné přírodě nebyl nikdy zaznamenán smrtelný útok kosatky na člověka. Podle odborníků jde spíše o formu hry nebo krátkodobý behaviorální trend. Kosatky jsou známé tím, že si dokážou osvojit podivné návyky, které se šíří mezi skupinami a po čase zase mizí.

Kormidla plachetnic jsou pro kosatky mimořádně lákavá. Reagují na dotek pohybem, vibracemi a odporem, což poskytuje silnou smyslovou stimulaci. V některých případech bylo pozorováno, že po poškození kormidla si kosatky s úlomky chvíli pohrávají a poté odplavou, jako by o loď ztratily zájem. To naznačuje, že plavidla mohou vnímat spíše jako zdroj zábavy než jako cíl útoku.

Příběh White Gladis tak není jen o strachu na moři, ale o výjimečné vůdkyni, která stojí v čele skupiny s vlastním jazykem, tradicemi a chováním. Ukazuje, že kosatky nejsou jen instinktivní predátoři, ale bytosti s kulturou, pamětí a schopností učit se. A zároveň připomíná, že i v jedné z nejfrekventovanějších námořních oblastí světa může vzniknout něco, co jsme dosud nedokázali ani pojmenovat.