Olympiáda 2026 a šokující výjimka: jeden sport je ženám pořád zapovězený
10. 2. 2026 – 11:08 | Magazín | Alex Vávra
Zimní olympijské hry se hlásí k rovnosti a moderním hodnotám, přesto v jejich programu stále existuje výjimka. Severská kombinace zůstává jediným olympijským sportem, ve kterém ženy nesmějí soutěžit. Příběh závodnic v čele s Annou Malacinski ukazuje, že boj o místo na startu zdaleka nekončí.
Zimní olympijské hry se rády prezentují jako symbol pokroku, rovnosti a globální sounáležitosti. Program her se postupně mění, přibývají nové disciplíny, důraz se klade na genderovou vyváženost a moderní hodnoty. Přesto tu v roce 2026 zůstává zvláštní, nepřehlédnutelný paradox. Existuje jeden olympijský sport, ve kterém ženy stále nemají dovoleno soutěžit. Severská kombinace.
Sport, který spojuje skoky na lyžích a běh na lyžích, patří k nejtradičnějším disciplínám zimních her. Je fyzicky extrémně náročný, technicky složitý a vyžaduje výjimečnou všestrannost. A právě u něj se olympijské hnutí zaseklo v minulosti. Zatímco v téměř všech ostatních sportech ženy dostaly prostor, tady zůstávají za zavřenými dveřmi.
Annika Malacinski
zdroj:
Profimedia.cz
Poslední čistě mužský sport olympiády
Severská kombinace je součástí olympijských her už od roku 1924 a od té doby se v ní soutěží výhradně v mužské kategorii. Žádný jiný sport v programu zimní olympiády dnes takové omezení nemá. Přitom ženská severská kombinace už dávno existuje. Závodnice trénují na stejné úrovni jako muži, startují na světových pohárech i mistrovství světa a mají za sebou roky systematického rozvoje.
Navzdory tomu Mezinárodní olympijský výbor rozhodl, že ani na hrách Milano Cortina 2026 ženskou soutěž nezařadí. Argumenty se opakují. Nízká sledovanost, omezená konkurence, malý počet zemí schopných bojovat o medaile. Pro mnohé sportovkyně jde ale o začarovaný kruh. Bez olympiády není mediální pozornost, bez pozornosti nejsou sponzoři a bez nich se těžko buduje širší základna. Sport tak nemá šanci splnit kritéria, která jsou na něj kladena.
Annika Malacinski během závodu severské kombinace
zdroj:
Profimedia.cz
Tváří tohoto problému se stala americká reprezentantka Annika Malacinski. Sportovkyně, která žije v Norsku, trénuje s národním týmem a v roce 2023 vyhrála mistrovství USA. Přesto se musí smířit s tím, že největší sportovní sen zůstává mimo dosah jen kvůli pohlaví. Její otevřená vystoupení na sociálních sítích i plánované protesty během závodů upozornily na fakt, že olympijská rovnost má stále své trhliny.
Čekání na rok 2030 a otázka, co to vypovídá o olympiádě
MOV oznámil, že po hrách v roce 2026 proběhne komplexní vyhodnocení severské kombinace a následně padne rozhodnutí o jejím zařazení na olympiádu v roce 2030. Do té doby zůstává situace beze změny. Muži budou závodit, ženy budou čekat. Ne proto, že by sport nezvládaly, ale proto, že systém je zatím nevidí jako prioritu.
Annika Malacinski během závodu severské kombinace
zdroj:
Profimedia.cz
Celá kauza přesahuje samotnou severskou kombinaci. Otevírá širší otázku, jak vážně jsou deklarované hodnoty olympijského hnutí myšleny. Pokud má být olympiáda skutečně místem rovnosti, je těžké obhájit existenci jediného sportu, kde je účast žen předem vyloučena. Nejde jen o medaile nebo program her, ale o signál, který se vysílá mladým sportovkyním po celém světě.
Závodnice jako Malacinski mluví o bolesti, frustraci i vyčerpání, ale zároveň o odhodlání. O tom, že nechtějí, aby další generace musela bojovat stejný boj. A právě v tom je možná největší význam celé debaty. Nejde jen o jednu disciplínu, ale o to, zda olympijské hry dokážou držet krok s dobou, kterou samy pomáhaly formovat.
Rok 2030 se může stát zlomem. Nebo dalším promarněným signálem, že rovnost má na olympiádě své výjimky. Do té doby zůstává severská kombinace připomínkou, že ani největší sportovní svátek světa ještě není úplně pro všechny.