Komikovi spadla do klína vláda nad válčící zemí

MAGAZÍN - Magazín autor: Jiří Just

Prezident Volodymyr Zelenskyj je neomezeným pánem Ukrajiny. Jeho partaj vyhrála s přehledem parlamentní volby a nebude se muset opírat o koaličního partnera. Nové vládě ale mohou zlomit vaz dva klíčové problémy – ekonomika a válka.

A ještě jedno armádní selfíčko s prezidentem Zelenským...

A ještě jedno armádní selfíčko s prezidentem Zelenským...,zdroj: Profimedia.cz

Po pěti letech dusna začíná vysoký tlak slábnout. Dál zemi čeká proměnlivé počasí s možnými přeháňkami, bouřkami a pronásledováním exponentů Porošenkovy vlády. Asi tak by se daly jazykem meteorologických rosniček popsat nedávné ukrajinské parlamentní volby a vývoj situace, který po nich může následovat.

Strana prezidenta Volodymyra Zelenského Sluha lidu hlasování o novém složení Nejvyšší rady drtivě vyhrála, a to oběma způsoby. V hlasování podle stranických seznamů získala 43,16 procent hlasů a kandidáti Sluhy lidu v jednomandátových okruzích také dominovali - ze 199 mandátů si jich uzmuli 130. Prezident Zelenskyj bude mít v parlamentu pohodlnou většinu, legitimace Sluhy lidu v kapse hřeje 254 z 424 poslanců.

Volební tajfun přivedl za Zelenského stranu do Nejvyšší rady nejen profesionální politiky. V poslaneckých lavicích usedne třeba svatební fotograf, který porazil ředitele leteckého výrobce Motor Sič, moderátor soukromých oslav, který porazil bývalého gubernátora, nebo třeba porotce ukrajinské verze kuchařské show MasterChef a údajně i bývalý mafián Nikolaj Tiščenko, který vyhrál nad blízkým spolupracovníkem prezidenta Porošenka Alexandrem Treťjakovem.

Naopak senzační porážka potkala Nadiju Savčenkovou. Hrdinku, která bojovala na východě Ukrajiny, byla zajata proruskými ozbrojenci a unesena do Ruska, kde byla odsouzena na dvaadvacet let vězení, a poté propuštěna, potkala volební ostuda. Ve svém jednomandátovém okruhu poblíž frontové linie na východě Ukrajiny dostala pouze osm hlasů. Hlasování naopak vyhrál prorusky orientovaný aktivista.

Sametová revoluce

Pět let od Majdanu, který svrhl autoritativního prezidenta Viktora Janukovyče, získal Zelenskyj demokratickým způsobem moc, o níž se nesnilo žádnému z jeho předchůdců. Předchozí ukrajinský prezident mohl nechat dát uříznout hlavu nepohodlnému novináři, jak tomu bylo za vlády Leonida Kučmy, nebo nechat střílet do demonstrantů ostrými, jako Janukovyč, přesto se v parlamentu musel opírat o koalici stran. Demokratický populista Zelenskyj, který k moci přišel vlastně shodou náhod, bude vládnout Ukrajině bez kompromisů a bez ohledu na politickou opozici.

Volby do Nejvyšší rady se současně staly debaklem starých sil a vlády, která k moci přišla po Majdanu. Ukrajinští voliči vyprovodili z parlamentu vlivné staré nacionalisty i proruské politiky, pohrobky někdejší Janukovyčovy státostrany. Tyto proudy zastupuje na jedné straně pouze strana expremiéry Julije Tymošenkové Baťkivščyna s 26 poslanci a na straně druhé proruská Opoziční platforma Za život kremelského chráněnce Viktora Medvedčuka s 43 křesly. Krajně pravicová Svoboda se musí spokojit s jedním poslancem z jednomandátového okruhu.

Naopak novou silou, která využila poptávku Ukrajinců po "sametových" politických změnách, je partaj rockového muzikanta Svjatoslava Vakarčuka Holos. Frontman populární skupiny Okean Elzy koketoval s účastí v prezidentských volbách. Někteří experti tvrdí, že si kandidaturu mohl rozmyslet na žádost tehdejšího prezidenta. Porošenkovi by totiž hrozilo, že se nedostane ani do druhého kola. Holos jen o pár desetin procent překonal volební práh a v parlamentu bude mít 20 mandátů.

Porošenko v koutě

Exprezident Petro Porošenko po dubnovém debaklu ve druhém kole voleb rovněž usedne do poslanecké lavice. Jeho strana Evropská solidarita vybojovala 25 mandátů. Po pěti letech vlády, během níž se stylizoval do role rozhodného vůdce respektovaného v zahraničí a prezidenta, který zachránil zemi před ruskou agresí a ekonomickým kolapsem, to je mizerný výsledek.

Ale i za to může být Porošenko rád. Zvolením do Nejvyšší rady oddálil neradostné vyhlídky své další politické a podnikatelské kariéry. Ukrajinský exprezident může být brzy obviněn z korupce. Hned několik korupčních kauz je spojeno s jeho jménem: Ať už se jedná o výhodný prodej fabriky spřátelenému oligarchovi, netransparentní nákup sanitních vozů pro armádu či kauzu s nákupem uhlí, na které vydělal bývalý pán Donbasu, oligarcha Rinat Achmetov.

K tomu se také může připočíst potenciální obvinění Porošenka jako vrchního velitele ozbrojených sil z neúspěchu v konfliktu s proruskými ozbrojenci na východě Ukrajiny. Tomu všemu exprezident bude muset čelit, když Zelenskému poteče do bot a bude, jako správný populista, hledat obětního beránka pro své neúspěchy.

Co se prezidentu Zelenskému nemusí povést? Řešit problémy, kterou dlouhodobě trápí zemi. Porošenkův režim prohrál volby, protože si špatně vyložil požadavky Majdanu a potřeby obyvatel. Ukrajinci svrhly autoritáře Janukovyče nikoliv kvůli vidině odříznutí se od Ruska a co možná nejrychlejší integrace do Evropské unie. V roce 2013 Ukrajince ze všeho nejvíc na vládním režimu štval stínový nepotismus a korupční bahno, v němž se země začala utápět.

Po pěti letech od Majdanu se výtky vůči vládnoucímu režimu výrazně nezměnily. Přidala se jen nechuť k válce na východě země a zklamání z ekonomické situace. To vše bude muset Zelenskyj se svou stranou urgentně začít řešit.

Čeká Ukrajinu bankrot?

Podle údajů ministerstva financí bude muset Ukrajina letos zaplatit v rámci státního dluhu 17,6 miliardy dolarů. To je přibližně třetina všech příjmů státní kasy. Největší splátka se uskutečnila v květnu, kdy Kyjev vysolil 1,8 miliardy dolarů. V září bude muset poslat věřitelům 1,7 miliardy dolarů. Letošní rok přitom není ničím výjimečný. V příštích třech letech bude Ukrajina muset pravidelně každoročně vyplácet přibližně stejnou sumu.

Přitom ještě Porošenkem jmenovaná vláda si dala za cíl snížit podíl státního dluhu na HDP z 51 procent na 42 procent do roku 2022. Zda bude v tomto plánu pokračovat nový vládní kabinet, není zatím jasné.

Aby Zelenského režim mohl včas a v plné výši vracet půjčené peníze, musí se ukrajinská ekonomika vyhnout prudkým turbulencím a plnit závazky vyplývající ze spolupráce s Mezinárodním měnovým fondem a Evropskou unií. To znamená zavádět i nepopulární reformy, včetně zvyšování ceny energií pro obyvatele.

Jenže právě zavádění nepopulárních opatření popudilo Ukrajince proti Porošenkově vládě. V prosinci 2018 tehdejší ukrajinská vláda podepsala dohodu s MMF o nové pomoci ve výši zhruba čtyř miliard dolarů. Kyjev se výměnou za finanční pomoc zavázal zvýšit na tržní úroveň ceny plynu pro domácnosti, které se udržují uměle nízko od dob Sovětského svazu. A také se zavázal k privatizaci některých státních podniků.

Zelenskyj před volbami naopak slíbil, že cena plynu a energií dál růst nebude. To znamená, že současný ukrajinský prezident bude postaven před složité rozhodnutí. Buď nařídí zastropování cen, a tím pádem na podzim MMF nedá Ukrajině novou půjčku, nebo kývne na podmínky MMF a přijde o podporu Ukrajinců, které se prozatím stále těší.

Je tu ještě jedna krajní možnost, kterou radí Zelenskému vlivný oligarcha Ihor Kolomojskyj. Podobně jako Zelenského televizní alter ego prezident Holoboroďko, mohla by i nová hlava státu vyhnat zahraniční věřitele ze země a vyhlásit po vzoru Argentiny státní bankrot. Tím by se Zelenskyj alespoň dočasně zbavil finančních závazků. A také zahraničních investic, které ukrajinská ekonomika nutně potřebuje.

Problém zvaný Donbas

Ukrajinská sociologická agentura Rating ve druhé polovině letošního června provedla rozsáhlý průzkum veřejného mínění. Kromě jiného se sociologové Ukrajinců ptali, co musí být prioritou nového prezidenta a parlamentu. V obou případech respondenti odpověděli, že nová výkonná a zákonodárná moc musí ukončit válku na východě země. Většina Ukrajinců si přeje, aby Donbas byl součástí Ukrajiny jako dříve. Pouze čtyři procenta respondentů vidí řešení v tom, aby vzbouřené regiony definitivně odpadly od zbytku země a získaly nezávislost.

Po pěti letech válečného konfliktu, který v současné chvíli pouze doutná, je jasné, že silou vzbouřence integrovat zpět nepůjde. Ukrajinská armáda je sice v mnohem lepším stavu než v létě 2014, porazit dobře vyzbrojené a Ruskem podporované vzbouřence bez rozsáhlých ztrát ale schopná není. To si uvědomoval i Petro Porošenko.

Jediným způsobem, jak normalizovat situaci na východě Ukrajiny a postupně reintegrovat vzbouřené regiony, je politický dialog. Nová vláda by mohla začít plnit závazky obsažené v minských dohodách, k čemuž se předchozí režim neodhodlal - ať už kvůli tlaku krajních nacionalistů nebo vlastnímu nezájmu.

Plnění minských dohod zajisté uvítají rovněž evropští partneři Ukrajiny. Nejenže tím bude upevněna bezpečnost Ukrajiny a samotné Evropy, ale také to vezme vítr z plachet Moskvě. Rusko často poukazuje na to, že Západ požaduje plnění minských dohod po vzbouřených republikách, ale liknavost Kyjeva přehlíží.

Zelenskyj během prezidentské kampaně naznačoval, že je ochoten usmířit se s východem Ukrajiny, a jeho partaj nevyloučila, že Donbasu může poskytnout některé ústupky, jako například udělat z ruštiny lokální úřední jazyk. Vše však závisí na strategii Kremlu. Rozdáváním ruského občanství obyvatelům východní Ukrajiny naznačil Zelenskému, že reintegrace vzbouřených regionů bude náročný proces plný podrazů.

Pokud Moskva uzná za vhodné, že je nutné udržovat na východě Ukrajiny ozbrojený konflikt, a bránit tím Kyjevu v integraci do evropských struktur a ekonomickému růstu, Zelenskyj s tím nic nezmůže. Na otázku, co dělat s Donbasem, neznal odpověď ani Vasyl Holoboroďko.

Tagy: Rusko zahraničí Ukrajina ukrajinský prezident rusko-ukrajinské vztahy rusko-ukrajinská krize

Zdroje: vlastní