Komentáře

Poslanci ve čtvrtek řešili asociační dohodu mezi EU a Ukrajinou s razancí ukrajinských poslanců. Došlo na mýtické západní hodnoty, bouchání do lavic i hulákání. Předsedající schůze Vojtěch Filip z KSČM se při Kalouskově emotivním projevu neudržel a katolíkovi vypnul mikrofon. Schytal za to od kolegů velké slovutné "fuj". Chyběly už jen pěstní souboj. 

Válka – jinak se to nazvat nedá – o východní Ukrajinu je intenzívnější než dříve a po "Je suis Charlie", po řeckých volbách a po české intenzivní debatě o dalších Zemanových tupostech (což je také příznačné pro rozměry našeho zájmu) se pozornost opět obrací tam, kam má.

Jméno Alexandra Dugina v posledních týdnech zaznívá především v souvislosti s jeho kontakty s vítězem řeckých voleb, levicovou koalicí Syriza. Panují totiž obavy, že by nová řecká vláda mohla rozbít už tak těžce zkoušený jednotný postoj EU vůči Rusku. Ovšem zakladatel eurasijského hnutí Dugin je zajímavý sám o sobě, do určité míry lze totiž podle jeho vzletů a pádů hodnotit vývoj kremelského směřování.

Prodlouženou ruku Babišova multimiliardového impéria Agrofert dnes čekají volby do stranického vedení. Jejich výsledek je dopředu jasný.

Brazílie a Česko jsou v mnoha ohledech země protikladů. Paradoxně také v přístupu ke kouření, ať už jde o postoj společnosti nebo zákony. Zatímco největší zemi Latinské Ameriky se pomocí aktivních opatření podařilo dramaticky snížit počet lidí závislých na kouření a také prostředky vydávané na jejich léčbu, české zákony a čeští politici kouření nejen tolerují, ale takřka aktivně podporují.

Poslední teroristické útoky na francouzské půdě opět ukázaly na tradiční evropskou slabost: sebestřednost. Přestože teroristé v Evropě své akce skutečně zrealizují jen zřídka, média se rozhodla, že starý kontinent je ve válce o své hodnoty. Přitom v jiných, nejčastěji muslimských zemích jsou útoky na denním pořádku; a obvykle nikoho nezajímají.

Mladý, moderní, nezkušený, uhrančivý, obávaný i opěvovaný. Novopečený řecký premiér Alexis Tsipras se s nástupem do funkce stává jedním z nejsledovanějších evropských státníků. A není divu. Na jeho případném úspěchu či neúspěchu bude do určité míry stát budoucnost Evropské unie.

Jak se zapojit do současné intenzivní debaty o islámu a neopakovat již stokrát řečené? Nemožnost, ale kus vlastního pohledu na věc přidat mohu; alespoň vybídnu k diskusi, které, pokud je slušná a přemýšlivá, není nikdy dost.