Vývoj Alexandra Dugina je poměrně bouřlivý. V osmdesátých letech se byl stoupencem krajní pravice, stal se členem diskusního kroužku s provokativním názvem "Černý řád SS". To nejspíše netěšilo jeho otce, který byl generálporučíkem vojenské rozvědky GRU. Tehdy se oženil se spisovatelkou Jevgenijí Děbrjanskou, která je nyní přední aktivistkou ruského LGBT hnutí.

Po rozpadu Sovětského svazu Dugin naopak začíná číst filozofy nové levice a Eurasijce typu mystika Lva Gumiljova. Účastnil se v roce 1993 obrany parlamentu před prezidentem Borisem Jelcinem a prohru jeho oponentů vnímal jako osobní porážku. Spolu s punkovým hudebníkem Jegorem Letovem a emigrantským spisovatelem Eduardem Limonovem založil Nacionálně-bolševickou stranu, která byla v radikální opozici. Coby hlavní ideolog sepsal řadu programových textů, které se vyznačují vysokou dávkou metaforičnosti a je jednoduší je hodnotit z pozic literatury než politologie.

Po nástupu Vladimira Putina do prezidentského křesla Alexandr Dugin vypracoval tzv. čtvrtou politickou teorii, odmítající liberalismus, komunismus a fašismus, inspirovanou myšlenkami zakladatele francouzské Nové pravice Alaina de Benoista. V jeho podání jde ale především o směs krajně konzervativního pravoslaví, eurasijství, antiamerikanismu a specifické geopolitiky. Tvrdí například, že ve světě probíhá konflikt mezi civilizacemi "souše" Rusko, Čína) a "moře" (USA a Velká Británie).

To dlouhou dobu zajímalo jen relativně úzký okruh přívrženců a alternativních myslitelů. Ovšem už na konci 90. let začal Dugin přednášet geopolitiku na Akademii Generálního štábu, do oficiálních akademických struktur se mu podařilo proniknout až v roce 2008, kdy se rovnou stal profesorem na moskevské Lomonosově univerzitě. Jenže to už Kreml sám hledal novou ideologii a lidé jako Dugin začali být potřební. Kremlu se také musela líbit Duginova teze o potřebě "symfonie moci", tedy spojení světské a duchovní moci. V roce 2007 se v anketě časopisu Vlasť dostal mezi desítku lidí, kteří v uplynulém roce nejlépe pochválili Vladimira Putina za výrok "Putinovi protivníci jsou psychicky nemocní a měli by být hospitalizováni. Putin je všechno, Putin je absolutní, Putin je nenahraditelný".

Tehdy Dugin začal pěstovat styky s evropskými, převážně krajně pravicovými stranami a vytvářel síť potenciálních spojenců Kremlu. Jak vyplynulo z hacknuté korespondence blízkého Duginova spolupracovníka Georgije Gavroše, Dugin vypracoval seznam možných evropských spojenců pro "pravoslavného oligarchu" Konstantina Malofejeva. Převážně jde o lidi z francouzské Front nationale, rakouských Svobodných, maďarského Jobbiku nebo bulharské Ataky. Dugin psal Malofejevovi, že by z nich bylo třeba vytvořit "elitní klub politiků, podporujících ruskou politiku." S nimi se Malofejev s Duginem setkali v květnu 2014 na utajované konferenci ve Vídni.

Velké kontakty má Dugin i v Řecku, dokonce v obou stranách vládní koalice. Současný ministr obrany a předseda krajně pravicové strany Nezávislí Řekové Panos Kammenos spolupracoval nejen s Duginem, ale jeho think-tank podepsal v roce 2014 dohodu s Ruským Institutem pro strategická studia (RISI), což je instituce, která původně spadala pod rozvědku SVR a nyní přímo pod prezidentskou kancelář. Kritici tvrdí, že ředitel Leonid Rešetnikov, generálporučík rozvědky, si spolupracovníky vybírá hlavně podle stupně jejich pravoslavnosti, a nikoli podle znalostí.

RISI údajně vloni zásobovala Kreml analýzami, že Ukrajina se záhy rozpadne a projektu tzv. Novoruska od Charkova po Oděsu nestojí nic v cestě. Současný řecký ministr zahraničí Nikos Kotzias zase v roce 2013 pozval Dugina přednášet na univerzitu v Pireu, kde ruský myslitel vyzval Řecko, aby nevstupovalo do Eurasijského svazu, ale sehrálo svou roli při "přetvoření evropské architektury" a vytvořilo spolu se Srbskem "východní pól uvnitř Evropské unie".

Alexandr Dugin je hlasitým podporovatelem tzv. Novoruska. Kvůli jeho rozhovoru v Doněcku, kdy vyzýval "zabíjet, zabíjet a ještě jednou zabíjet" oponenty, dokonce přišel o profesorské místo na moskevské univerzitě. Dugin to vysvětlil úskoky "páté kolony v Kremlu" a teorií "měsíčního Putina". Podle něj totiž uvnitř ruského prezidenta probíhá boj mezi sluncem a měsícem. "Slunečný Putin" tak například anektoval Krym, zatímco "měsíční Putin" nechce poslat ruská vojska na Kyjev. Do značné míry lze podle postavení samotného Dugina odhadovat, které vesmírné těleso zrovna vítězí.

Článek původně vyšel na webu soukup.blog.ihned.cz