Komentáře

Tak trochu to připomínalo historku, kterou dávají k dobru na některém ze seminářů k životu a dílu Járy Cimrmana. Během diskuze o budoucnosti české pravice, které se zúčastnili předsedové třech pravicových stran Karel Schwarzenberg (TOP09), Petr Fiala (ODS) a Petr Mach(Svobodní), mohli diváci v duchu počítat, kolikrát se v různých příspěvcích objevilo jméno šéfa hnutí ANO. "Pan Babiš může být šťastný, protože jeho jméno tu zaznělo snad tisíckrát," shrnul to na konci Mach.  

Válka na Donbase překvapila svět mimo jiné i mimořádnou sílou její informační roviny. Boje zuřily jak v ulicích měst a vesnic, tak i v televizi, na stránkách tisku a na internetu. Vše začalo strachem z nacionalistů, který v některých lidech vyvolal Majdan. Proruské síly ho dokázaly účinně využít. Přinášíme vám svědectví novináře Leonida Semjonova (jméno jsme na jeho žádost změnili z obav o bezpečnost jeho rodiny), který vede mariupolský zpravodajský portál, a ve městě zůstal i během bojů. Jak moc se báli Baderovců lidé v Mariupolu? 

Až někdy narazíte v antikvariátu nebo v nějaké aukci na staré pohlednice z vašeho města či městečka z období Rakouska-Uherska nebo První republiky, pořádně si je prohlédněte. Na některých z nich můžete nalézt obrázky živnostníků, kteří se nechali zvěčnit před svým krámkem, kavárnou či hospodou. Pořádně si je prohlédněte, živnostníky totiž možná uvidíte naposledy.

Dohodnou se mocnosti s Íránem a zruší embarga uvalená na islámskou republiku? Předpovědi se různí. Trhy nicméně s dohodou počítají. A tak je na čase zrekapitulovat podobnost současného Izraele a Československa v roce 1938 a položit si otázku - je to náhoda?

Pochází z Mariupolu a město neopustil ani během války, kterou sledoval den po dni ze svého okna, v ulicích města i v jeho okolí. Přinášíme vám svědectví novináře Leonida Semjonova (jméno jsme na jeho žádost změnili z obav o bezpečnost jeho rodiny), který vede mariupolský zpravodajský portál, a boje zažil na vlastní kůži. Jaké to je, když válka přijde do vašeho města? Kdo jsou "proruští separatisté"? A jak vypadal život v Mariupolu v uplynulých měsících? 

Víkendový sněm ANO jen potvrdil, že celé hnutí je projektem jediného muže. Zapadnout by ale neměla jedna zdánlivě nedůležitá část proslovu staronového předsedy Andreje Babiše, ve které zopakoval svou „touhu“ po zavedení většinového volebního systému. Připustil sice, že to v tuto chvíli není úplně reálné, zásadní otázkou ovšem je, proč se k tomu ale k tomu zase vrací? A není to rozhodně naposledy…

Je osmá hodina ranní a malé, ospalé severočeské město Lovosice se pomalu probouzí do nového dne. Pod prvními paprsky slunce svítí na všechny strany reklamní poutač hnutí ANO umístěný na jednom z komínů zdejších chemických závodů. Je jedno jestli zvolíte cestu po železnici nebo po silnici, nápis se nedá přehlédnout. A hned u brány zaměstnance vítá plakát, který tu jakoby náhodou zbyl od minulých voleb. Křečovitě se usmívající muži na něm vypadají jako ředitel a jeho nejponíženější podřízený. Už z velké dálky musí být každému jasné, že tady je Babišovo. 

Bitva o Debalcevo se stala symbolem války na Donbase jako takové – boje pokračující i po vyhlášení příměří, obklíčená ukrajinská armáda, sebejistí povstalci a laxní Západ. Porážka vládních jednotek může znamenat prohru celé Ukrajiny. Když Kyjev nedokázal ubránit Debalcevo, dokáže ubránit vůbec něco? Debalcevo je také důkazem, že západní koalice měla dodat Kyjevu zbraně, pokud chtěla zabránit prohře Ukrajiny.