Vládu ve skutečnosti řídí Andrej Babiš, pro kterého je premiér Sobotka hadrový panák. Předsedu vládního kabinetu navíc oslabují vnitrostraničtí škůdci, kteří v ČSSD vedou zákopovou válku a přejí si Sobotkův pád. 

V západní mediální zkratce vychází Írán možná jako vůbec nejhorší režim na světě. Režim ovládaný šílenými ajatolláhy, který nejspíš už dávno získal jaderné zbraně. Írán a Západ ovšem v současné době mají společného nepřítele, kterým je Islámský stát. Poslouží boj s islamisty jako impuls ke změně postoje západních států k Teheránu?

Občanští demokraté se po prohraných volbách zaklínali, že role v opozici jim pomůže dokončit očistný proces strany a zároveň budou mít prostor pro vytříbení politických priorit. Přinejmenším to druhé se jim kromě prázdných kongresových frází příliš nedaří. Modří slibovali hlídat parlamentní demokracii a vést konstruktivní a kritický dialog z nevládních lavic. Místo toho ale hibernují. 

Antonín Prachař už není ministrem dopravy. Ještě v pondělí vyhodil generálního ředitele Českých drah Daniela Kurucze a nahradil ho Pavlem Krtkem. Kurucze přitom začátkem letošního roku sám uvedl do funkce. Ve středu chystal ministr na další rošádu, tentokrát ve vedení Drážní inspekce, ale skončil sám. Andreji Babišovi s dlouhodobě kritizovaným ministrem došla trpělivost.

Pětadvacet let po pádu komunismu ve střední a východní Evropě žijeme uprostřed relativizace totalitních režimů i revizionistického hodnocení porevoluční éry. Také oslavy pádu Berlínské zdi, ke kterému došlo 9. listopadu, místy připomínaly karneval bolševiků.

Připravovaná rozsáhlá smlouva mezi Spojenými státy americkými a Evropskou unií vyvolává hodně pozornosti – zaslouží si jí ale ještě více. Jedná se o největší jednorázovou změnu obchodních a dalších vztahů mezi těmito ekonomickými a politickými mocnostmi za mnoho desítek let, takže prosím hlavně neříkejme, že "nás se to asi moc netýká". (Z českých politických stran se k ní vyjadřují jen Piráti, pro ostatní je to zřejmě zcela nedůležitá věc).

Výroky Václava Klause o Václavu Havlovi, které nedávno padly v rozhovoru pro jeden z tuzemských deníků, sice leckoho pobouřily, nikoho ale nepřekvapily. 

Emotivní příběh Češky Evy Michalákové, které v Norsku úřady před třemi lety odebraly dvě malé děti a nyní jí hrozí, že o ně přijde definitivně, pobouřil českou veřejnost. Co když jsou ale věci trochu složitější?