Skoro před 30 lety se jeden novinář procházel křupajícím novoročním sněhem a uvažoval, co čekat od roku 1988. Jmenoval se Milan Šimečka a jeho postřehy o rozbředlé realitě rozkládající se lidové demokracie se nepěkně přesně hodí i na horké jaro letošního roku. 

Imperialismus přestal být v módě. Při pohledu na Střední východ se ukazuje, že je to škoda. Jedinou další alternativou je totiž chaos. 

V sobotu odstartuje sjezd KDU-ČSL ve Zlíně, který má odpovědět na zásadní otázku: Kam bude tato strana dál směřovat? Mnozí jí vyčítají, že za přítomnost ve vládě zaplatila radikálním ústupem od svého programu, založeného mimo jiné na podpoře drobného a středního podnikání. Jiní připomínají, že někteří lidovečtí poslanci "jdou na ruku" šéfovi Hnutí ANO Andreji Babišovi, třeba v otázkách elektronických registračních pokladen nebo podpoře biopaliv. Předseda strany Pavel Bělobrádek má ale prý o budoucnosti strany jasno a působení lidovců ve vládní koalici vidí naopak optimisticky.   

V půlce května se na Vyšehradě konala výstava s názvem 'Má vlast', na které se pražský radní pro kulturu Jan Wolf sešel se svým známým, zpěvákem Danielem Landou. A prý se před ním zmínil, že Praha chystá oslavy výročí 700 let od narození římského císaře a českého krále Karla IV. Landa zrovna pracoval na novém albu, kde se mělo objevit pár skladeb o panovnících z rodu Lucemburků. Wolfa napadlo, že zpěvák mohl složit hymnu či znělku, která by slavnosti zahájila. Následovala mediální smršť, po které si to Landa rychle rozmyslel. 

Řecko je de facto kolonií Evropské unie. Jeho dluh je využíván jako páka proti němu a slouží k prosazování nesmyslné politiky. 

Vypadá to, že umělecká scéna je stejně rozpolcená jako zbytek země. Část umělců by totiž prezidenta Miloše Zemana ráda darovala jeho mocnějšímu ruskému kolegovi Vladimiru Putinovi, jiní s tím naopak nesouhlasí. Zeman by se přitom podle řady lidí měl v Rusku velmi dobře, protože tam mají kvalitní vodku a snadno by se tam dorozuměl. Kdo by Zemana nejraději odložil v Moskvě a kdo ho chce zpátky?

Miloš Zeman navštívil Vatikán. Sešel se tam s mužem, se kterým by měl mít podle jeho vlastních slov mnoho společného. Podobá se v něčem skutečně stávající nájemce Pražského hradu s papežem Františkem? Pojďme se na to podívat podrobněji.   

Tváří v tvář rostoucím ultrapravicovým a xenofobním náladám stojí Evropa před historickým rozhodnutím, zda bude pokračovat v dosavadní letargii nebo se postaví čelem k vlastním chybám. Evropský strach z běženců totiž není ničím jiným než strachem Evropy ze sebe samé. Evropa se bojí vlastního multikulturalismu a neschopnosti prosazovat své hodnoty nejen ve světě, ale i na vlastním území. Nový nápor utečenců, kterému nyní Evropa čelí, ji nutí přehodnotit svůj dosavadní vývoj. Jinak ji její chorobná tolerance pohřbí.