Kolínská mešita: Jen dva prstíčky ohřejeme…

KOMENTÁŘ - Komentáře autor: Lukáš Strašík

Jak si despota zajistí úctu demokratického světa, aby mu zobal z ruky a vítal ho na červeném koberci? Recept je jednoduchý, vyzkoušený – a hlavně účinný.

Recep Tayyip Erdogan na návštěvě Německa

Recep Tayyip Erdogan na návštěvě Německa,zdroj: Profimedia.cz

Zatímco v tureckých celách sedí političtí vězni, včetně německých občanů, a prezident Recep Tayyip Erdogan a jeho svita neváhají co chvíli označit Němce za nacisty a fašisty, rozvine německý prezident před tureckým kolegou červený koberec a přijme jej s vojenskými poctami.

Erdogan minulý týden hned po příjezdu na třídenní státní návštěvu Německa neváhal z auta pozdravit čtyřmi prsty – známým symbolem islamistů. Jeho vzkaz německým Turkům byl tedy jasný: jste hrdí Turci, nikoliv změkčilí Němci. A podívejte se, jak si můžu klidně dovolit provokovat německou vládu. Stejně mi bude poslušně zobat z ruky.

Plánovanou tiskovku s německou kancléřkou Angelou Merkelovou Erdogan pohrozil opustit v případě, že se jí zúčastní turecký novinář Can Dündar. Ten žije v německém exilu a Ankara žádá jeho vydání do Turecka – společně s dalšími desítkami lidí.

Kancléřka na tiskovce posloužila Erdoganovi v podstatě jen jako tichá stafáž, která měla navodit dojem, že tady promlouvá státník, a nikoliv tyran. Když z tiskovky vyvedli jednoho novináře, který nápisem na tričku žádal svobodu pro své turecké kolegy, Merkelová jen mlčky přihlížela a Erdogan se usmíval.

Čtyři prsty, kritika odpůrců režimu, nemasové protesty a přípitek vodou

"Na jedné straně existuje společný strategický zájem na dobrých vztazích - i z německé strany. Na druhé straně jsou ale hluboké názorové rozdíly v otázkách, jak vypadá demokratická, svobodná, otevřená společnost," uvedla po skoro dvouhodinovém jednání Merkelová. Jako oblasti, které obě země spojují, uvedla spojenectví v NATO, otázky migrace a boj proti terorismu.

Požadavek Berlína na propuštění Němců zadržovaných v Turecku nicméně odbyl Erdogan tím, že je třeba respektovat nezávislost turecké justice.

V souvislosti s pokusem o puč v létě 2016 bylo v Turecku propuštěno ze zaměstnání na 160 tisíc lidí, včetně soudců, policistů či učitelů. Z toho přes 50 tisíc lidí skončilo za mřížemi, včetně 160 novinářů. Kolem 150 médií muselo ukončit činnost.

Poměrně chladně přijal Erdogana i spolkový prezident Frank-Walter Steinmeier. Vyslovil sice starost o německé státní příslušníky, kteří jsou v Turecku ve vazbě z politických důvodů, a také o vězněné turecké novináře, odboráře, právníky, intelektuály a politiky. Následně nicméně pro tureckého kolegu vystrojil slavnostní hostinu, na niž ovšem spousta německých politiků (včetně Merkelové) odmítla přijít.

Steinmeier připil Erdoganovi číší s vodou – jen aby milého hosta proboha neurazil alkoholem. Ten si naopak nebral servítky a odpověděl nenávistným projevem na adresu Německa, které prý na svém území nedostatečně tvrdě stíhá "teroristy": příznivce hnutí duchovního Fethullaha Gülena, (které viní z pokusu o převrat) a stoupence Strany kurdských pracujících (PKK) a krajně levicové Revoluční strany pro lidové osvobození (DHKP-C).

Na závěr třídenní návštěvy pak Erdogan slavnostně otevřel novou mešitu v Kolíně nad Rýnem – jednu z největších v Evropě a největší v Německu.

Z protestů, které jeho pobyt provázely, si Erdogan těžkou hlavu nedělal. Koneckonců nebyly zdaleka tak masové, jak se očekávalo. Nedaleko mešity navíc turecké bezpečnostní složky částečně převzaly pravomoci německé policie a prostor uzavřely.

Drzé čelo vítězí, restart se nekonal

Cílem Erdoganovy návštěvy bylo zlepšit vzájemné vztahy, které se zhoršily kvůli věznění německých občanů v Turecku. Především šlo o případ německo-tureckého novináře Denize Yücela, který byl rok v turecké vazbě, než se mohl vrátit do Německa.

Erdogan na závěr vyjádřil přesvědčení, že začíná nová etapa turecko-německých vztahů a spolupráce, která bude na všech úrovních prohloubena. "Přes všechnu kritiku jsme tu měli velmi dobrou a úspěšnou návštěvu," poznamenal.

Změna jeho přístupu souvisí především s velkými ekonomickými problémy Turecka, které potřebuje Německo jako silného partnera. Očekávaný skutečný restart německých vztahů s Ankarou se ovšem nekonal.

profimedia-0389023968

Návštěvu prezidenta Erdogana v kolínské mešitě provázela přísná bezpečnostní opatření,zdroj:Profimedia.cz

Erdoganův skutečný vzkaz je stejný, jako u všech ostatních despotů: Dokud budeme vystupovat dostatečně silně, bezohledně a brutálně, nikdo si netroufne postavit se nám do cesty. Ba dokonce před námi ještě rozvinou červený koberec. Německá vláda i prezident udělali bohužel všechno pro to, aby Erdogana v tomto názoru utvrdili.

Na hrubý pytel hrubou záplatu

Je jen málo státních návštěv, u nichž by si Němci po jejich skončení tak oddechli, jako v případě Erdogana. Spousta lidí si dokonce myslela, že ho vlastně neměli vůbec zvát.

To lze sice chápat, ale správné by to nebylo. Němci nemohou Turecko při nejlepší vůli ignorovat. Nejen proto, že je spojnicí mezi Evropou a Blízkým východem. Potřebují je kvůli dohodě o uprchlících, kvůli tomu, že v tureckých vězeních stále sedí Němci, že je Turecko členem NATO a že v Německu žije 3,5 milionu Turků.

Podle průzkumů považuje skoro každý druhý německý občan tureckého původu Korán za důležitější než německé zákony. Z toho ale zároveň naopak vyplývá, že polovina tento souboj kultur odmítá.

Německé politické špičky tedy musí s Tureckem udržovat dialog a při každé příležitosti upozorňovat na dodržování lidských práv a svobody tisku. A neměly by ukazovat příliš přívětivou tvář.

Fakt je, že evropští politici to s tou kritikou cizích státníků kvůli porušování lidských práv nikdy moc nepřehánějí. Zvlášť když v dané zemi mají své zájmy – ať už jde o Turecko, Rusko, Čínu, Egypt či další severoafrické země.

Je to přitom skoro rok, co v Turecku zatkli tureckého pracovníka americké ambasády, kterého Ankara podezírá ze špionáže a blízkosti ke Gülenovu hnutí. A jaká byla reakce Američanů? Obratem pozastavili vydávání víz Turkům. Žádné poklonkování, žádný červený koberec, žádné servítky.

Jak to je s kolínskou mešitou?

Jednu věc Erdoganovi ale upřít nelze: možná svou návštěvou (nechtěně) otevřel oči spoustě lidí.

V srpnu 2008 odhlasoval Kolín nad Rýnem stavbu velké mešity v Ehrenfeldu a v listopadu následujícího roku se položil základní kámen. Mešita měla být slavnostně otevřena už v roce 2012, ale kvůli stavebním nedostatkům musel být ceremoniál několikrát odložen.

Slavnostní otevření za Erdoganovy účasti kritizuje i někdejší kolínský primátor, který se během svého funkčního období o stavbu zasazoval. Mělo se prý podle původního záměru odehrát ve stylu dne otevřených dveří nebo lidové veselice – jako místo pro všechny muslimy i lidi jiného vyznání, jako platforma dialogu. Nic takového se nestalo.

Mešita pojme 1200 lidí, má dva 55metrové minarety a 36metrovou kopuli. Postavena byla zásluhou vlivné muslimské organizace Ditib, která zastřešuje činnost stovek islámských spolků sdružujících hlavně příslušníky turecké menšiny v Německu.

Státní návštěva tureckého autokrata tak zároveň upozornila na to, že jeho prodloužená ruka Ditib je stále financována z peněz německých daňových poplatníků.

Je přitom známo, že v nábožensko-nacionalistickém souznění s tureckým prezidentem torpéduje Ditib veškeré snahy o integraci, propaguje antisemitismus a pomocí nejrůznějších machinací diskredituje krajany kritické vůči turecké vládě.

Pokud existují závažné právní překážky pro to, aby tento svaz sledovala německá kontrarozvědka (Spolkový úřad pro ochranu ústavy), jak tvrdí ministr vnitra Severního Porýní-Vestfálska, je třeba se konečně pokusit je překonat. Existuje více než dost důvodů se domnívat, že Ditib porušuje německou ústavu.

Rámus, který Erdogan během návštěvy Německa nadělal, měl tedy možná mimo jiné zakrýt ještě jednu podstatnou skutečnost: Nynější turecký prezident totiž seděl od března do července 1999 ve vězení za to, že v laickém Turecku citoval (údajně) z básně Ziyi Gökalpa:

"Minarety jsou bajonety, kupole jsou přilby,
mešity jsou naše kasárna, věřící jsou vojáci."

Od těch dob sice uplynulo skoro 20 let, těžko ale věřit tomu, že Erdogan svůj názor v tomto ohledu změnil. Otevření největší mešity v Německu tak možná může připomínat známou pohádku o Smolíčkovi a jezinkách: Jen dva prstíčky tam strčíme, jen co se ohřejeme, hned zase půjdeme. Každé malé dítě ví, jak to dopadlo…

Tagy: Německo zahraničí Turecko islám mešita víra a náboženství

Zdroje: vlastní