Lidové noviny a jejich domovská mediální skupina Mafra patřící do svěřenského fondu premiéra Andreje Babiše se už dva týdny poněkud otřásají. Podobně jako již několikrát v minulosti přichází mediální dům kvůli osobě trestně stíhaného premiéra o zaměstnance, a především právě Lidovky a jejich vedení jsou terčem kritiky ze všech stran.

Celou věc nepřímo odstartovala kauza kolem přijetí padesáti syrských sirotků, proti čemuž se šéf hnutí ANO ostře vymezil, a dostal se tak do střetu především s lidoveckou europoslankyní Michaelou Šojdrovou, jež s návrhem solidárního gesta přišla.

V rámci tohoto soupeření Babiše s europoslankyní byl z Úřadu vlády premiérovou asistentkou přeposlán do redakce Lidových novin dopis, který prý předseda vlády obdržel od MUDr. PhDr. Taťjany Horákové, CSc., prezidentky lékařské humanitární organizace Mezinárodní dětský kříž. Horáková se ve svém textu horlivě zastávala Babišova postoje, který podpořila řadou svých zkušeností z válečných konfliktů. Není tak divu, že se chtěl premiér touto podporou vytáhnout a použít ji jako munici proti Šojdrové.

Ve středu 19. září po dvanácté hodině na serveru Lidových novin text vyšel. Evidentně se tak muselo stát bez jakéhokoliv zodpovědného přístupu a prověřování, jinak by takový článek Lidovky nikdy nevydaly a nebyli bychom dnes svědky exodu zaměstnanců Mafry.

Jak se totiž velmi rychle ukázalo, údajná lékařka Horáková a celá její organizace jsou zahaleny tajemstvím a po bližším zkoumání se dá říct, že mají blíže k fiktivnímu všeumělovi Járovi Cimrmanovi nebo Forrestu Gumpovi, než ke skutečné humanitární organizaci, která by se reálně angažovala ve světě.

Lidovky tak text údajné prezidentky po necelých třech hodinách ze serveru stáhly a následně smazaly. Totéž učinily i Parlamentní listy, které článek nejprve převzaly, a následně z nich rovněž zmizel.

Hrdinka každým coulem

Tajemná doktorka a Mezinárodní dětský kříž jsou velmi zajímavou záležitostí samy o sobě, jak nyní postupně vyplývá, když se na podezřelou organizaci v návaznosti na kauzu zaměřila česká média. Především nedávno založený Nový deník o podezřelých aktivitách Horákové vydal již několik článků. Je ale třeba říct, že naši východní sousedé nás v tomhle předběhli o úctyhodných deset let a již v roce 2008 slovenský Týždeň na nevěrohodnost Horákové upozorňoval.

Text podporující premiéra Babiše tak rozhodně není prvním zásahem, kterým na sebe údajná doktorka upozornila. Horáková za sebou nechává výraznou mediální stopu již takřka dvacet let, ač ji podle všeho nikdy nikdo neviděl, jiné humanitární organizace ji ani její organizaci vůbec neznají, neexistuje jediná její fotografie, ani jediný důkaz jejích aktivit a v České republice ani na Slovensku není vedena v rejstříku lékařů. Což je samo o sobě velmi podezřelé, když se podíváme na to, jaké informace o sobě tajemná hrdinka vypouští do světa.

Taťjana Horáková se například v roce 2002 údajně nabízela jako dobrovolné rukojmí výměnou za zadržované děti během teroristického útoku v moskevském divadle Dubrovka. Díky její komunikaci s libyjským diktátorem Muammarem Kaddáfím prý byly v roce 2007 propuštěny osm let vězněné bulharské zdravotní sestry. V roce 2008 zas měla Horáková společně s tehdejším francouzským prezidentem Nicolasem Sarkozym cestovat do Bogoty vyjednávat s ultralevicovými rebely z FARC.

Sama Horáková byla podle svých slov rovněž vězněna radikály, kdy údajně byla přímým svědkem toho, jak její kolegyni teroristé setnuli hlavu. Během jejich lékařských aktivit měl rovněž zemřít i její nevlastní syn a během historie celé organizace (dříve se nazývala Helios, na Mezinárodní dětský kříž se oficiálně přejmenovala až v roce 2015) údajně padlo na dvacet lékařů. I Horáková byla prý zraněna granátem, když pomáhala malému chlapci.

Nobelovku nechci!

Dle svých slov rovněž již třikrát odmítla nominaci na Nobelovu cenu za mír, údajně kvůli své bezpečnosti. V Čechách ale loni obdržela Řád Elišky Přemyslovny, který si ovšem nikdy nepřevzala. Podle prezidenta Nadačního fondu Elišky Přemyslovny to je proto, že je Horáková prý hluchá a slepá.

V rámci momentální haló kolem její osoby ji nadace vyzvala, aby spolupracovala s médii, výzvu ale později ze svých stránek smazala: "Nadační fond Elišky Přemyslovny prosí paní MUDr. PhDr. Taťjanu Horákovou, aby co nejdříve spolupracovala s médii a předložila jim věrohodné důkazy o činnosti Mezinárodního dětského kříže a o dosaženém vzdělání."

Údajná Taťjana Horáková s médii komunikuje pouze telefonicky nebo písemně a je třeba říct, že volí velmi útočnou rétoriku a odmítá nadále poskytnout jakékoliv hmatatelné důkazy o své činnosti.

ad "Mezinárodní dětský kříž": Působení organizace, která nemá registraci, výroční zprávy, webové stránky a není součástí mezinárodních koordinačních skupin by bylo krajně neprofesionální, netransparentní a ve většině zemí nelegální. https://t.co/2fP3AMnlmu

— Člověk v tísni (@CLOVEKVTISNI) September 23, 2018

Příběh údajně slepé a hluché lékařky, která komunikuje přes telefon a dokázala toho tolik, že by mohla zastínit i matku Terezu, je jistě úžasným námětem na nový český velkofilm. Mohla by tak vzniknout perfektní tuzemská obdoba Jamese Bonda, nebo filmu Chyť mě, když to dokážeš.

Zatím tak nově vznikl aspoň velmi povedený recesistický web Mezinárodního dětského kříže (samotná organizace žádný web nikdy neměla, stejně jako postrádá transparentní účet, výroční zprávy a fůru dalších věcí), kde stojí například: "Jsme malá, skrytá, neznámá nezisková organizace, která sídlí v budově KSČM. Vedeme tajný život, skrýváme se před lidmi, médii i donory. Je tedy velmi pravděpodobné, že jsem jen mrtvá schránka, která se snaží ovlivnit veřejné mínění ve svůj prospěch, nebo prospěch někoho jiného."

Děsivý vliv Andreje Babiše?

Lidové noviny tak zveřejněním článku od údajné lékařky sedly na skutečně hodně laciný lep, který by po chvilce googlení prokoukl i středoškolák bez jakékoliv zkušenosti s novinářskou profesí. To samo o sobě není žádná velká tragédie, chybovat je lidské a i novináři, i když se to nemusí někdy zdát, jsou jen lidé. V rámci mediálního světa není takováto chyba žádnou extrémní vzácností. Děsivý a zneklidňující je ale především kontext, v jakém se celá věc stala.

Fakt, že Andrej Babiš prostřednictvím své asistentky zaslal dopis údajné Taťjany Horákové (můžeme kroutit hlavou i nad tím, že už na Úřadu vlády si text pořádně nezkontrolovali, a neodhalili tak okatou nevěrohodnost zdroje) ke zveřejnění do redakce Lidových novin, které jsou prakticky jeho a kde následně článek bez důkladného prověření poslušně zveřejnili, je prostě děsivý. Diskuse zpochybňující nezávislost Lidových novin a celého mediálního domu Mafra jsou tak zcela namístě.

Ostatně nestalo se to v Lidových novinách poprvé. Podobný scénář měla na začátku roku i kauza kolem zprávy OLAF o Čapím hnízdě. Lidovky se ke zprávě dostaly dříve (v době, kdy ji ministerstvo financí pod taktovkou ANO odmítalo celou zveřejnit) než ostatní česká média, a vydaly tak "exkluzivní" a prakticky lživý článek o tom, že OLAF kolem osoby Andreje Babiše pouze našlapuje a o podvodu vůbec nemluví.

To, jak se později ukázalo, když se zpráva OLAF konečně dostala na veřejnost, bylo jednoduše řečeno prachsprosté klamání veřejnosti nahrávající do karet šéfovi ANO.

Právě tento okatý vliv Andreje Babiše na Lidové noviny se stal rozbuškou, která odstartovala momentální odchod řady novinářů, kteří se dle svých vyjádření odmítli nadále podílet na "podvádění čtenářů".

Petra a spol.

Nejvíce pozornosti k sobě strhla Petra Procházková, známá zahraniční reportérka, která v Lidových novinách působila 27 let. Společně s ní se rozhodli odejít i její kolegové ze zahraniční rubriky Ivana Milenkovičová a Milan Rokos. Čtyřiadvacátého září zveřejnili otevřený dopis Lidovkám, kde svůj postoj vysvětlovali.

"Žurnalistiku jsme vždy vnímali jako poslání a službu veřejnosti. Nikdy jsme nepsali články na objednávku a nepřebírali materiály podstrčené kýmkoliv s nejasným cílem. Považujeme za nepřípustné, aby v rozporu se všemi etickými zásadami a principy svobodné žurnalistiky byli novináři ovlivňováni vysoce postavenými politiky, což se nesporně v tomto případě stalo. Proto z nastalé situace musí vedení redakce vyvodit pro sebe zásadní důsledky," stojí ve vyjádření trojice novinářů.

Po nich následovali další. Odchází vedoucí přílohy Akademie Bára Cihelková, editor zvláštních příloh Lukáš Rous a datový novinář Marcel Šulek. Spolupráci s Lidovými novinami ukončil rovněž Martin C. Putna a Břetislav Rychlík. Své výpovědi před vypuknutím kauzy už připravovali novináři Šárka Kabátová a Vojtěch Gibiš. Kabátová se ve vyjádření pro Newsroom ČT zmínila, že skandál její rozhodnutí uspíšil, Gibiš zase poznamenal, že pachuť z toho, že jsou "Babišovo médium", byl rovněž jeden z důvodů, proč se tak rozhodl.

Odcházející novináři se za svůj protestní krok nedočkali pouze uznání, ale i posměchu za to, že si prý pět let zdřímli (Andrej Babiš koupil Mafru v roce 2013) a teprve teď si uvědomili, že Lidové noviny spadají pod premiéra. Sama Procházková, na kterou se upřela největší pozornost, to vysvětlovala tak, že do této kauzy věřila, že ji vedení před vlivem šéfa ANO dokáže uchránit a že sama vždy měla v rámci své práce svobodu.

Říká se lepší pozdě než nikdy. Dá se lidsky pochopit, že novinářka, která byla v Lidových novinách o více než dvacet let déle než vliv Andreje Babiše, si k Lidovkám vypěstovala citový vztah (v jednom ze svých statusů na Facebooku dokonce napsala, že doufá, že se opět do svobodných Lidovek jednou vrátí). Snáze se tak nechala zkorumpovat vlastní svobodou a přehlížela možné přešlapy, které se jí přímo netýkaly.

Vysmívat se jí za to nemá moc smysl. Její krok se dá vnímat jako upřímný i proto, že údajně nemá zajištěné žádné náhradní místo v jiném mediálním domě. Sama se v rozhovoru pro MAM zmínila, že se momentálně chystá na dráhu taxikářky pro Uber.

Kam směřují Lidové noviny?

Samotné vedení Lidových novin celou kauzu shrnulo jako obyčejnou chybu. Šéfredaktor István Léko vydal krátké a stručné vyjádření, v němž dodal, že "práce novinářů v Lidových novinách a na serveru Lidovky.cz nebyla a nebude pod politickým vlivem".

Léko se podobně popasoval i s výše zmíněným skandálem kolem zprávy OLAF, tehdy ovšem jednal mnohem více hystericky. Agresivně celou věc obhajoval jako chybu a falešný hon na čarodějnice. Dost útočně v lednu hovořil například s pořadem Newsroom ČT, novinářku v telefonním rozhovoru div neseřval: "Nevim, tak stala se chyba, ježišmarjá, to se stává. Kdo nedělá chyby? Vy asi neděláte chyby, redaktoři České televize asi nedělají chyby. Chyby dělají jenom redaktoři Lidových novin. Jo, jasně!"

Těžko říct, jestli se tato vyjádření Istvána Léka o nezávislosti Lidovek dají brát vážně, když se jedná o člověka, který již tradičně píše komentáře, které okatě straní právě Andreji Babišovi, otevřeně útočí na jeho odpůrce a premiéra nekriticky adorují například jako člověka, který "patří do tábora lidí, kteří přesto, že slyší zaručené zprávy o konci světa, vezmou si rýč, vykopou díru a zasadí strom."

Je celkem ironické, že takto jedná člověk, který v minulosti při svém odchodu z týdeníku Euro (tehdy vlastněného Petrem Kellnerem) prohlásil: "Posledních dvanáct let jsem řídil časopis nejbohatšího Čecha. Jenže letos mě týdeník Euro přestal bavit. Chci vytvářet web, jehož obsah nebude diktovat smrtící tandem špatné politiky a byznysu. Zato budeme spolupracovat s poctivými politiky a poctivými byznysmeny. Je to luxus? Ano, být svobodný je luxus."

Nakonec stejně rozhodnou především čtenáři. Je pravda, že v Lidových novinách a jejich přílohách stále vycházejí velmi kvalitní texty, u kterých bychom nějaký vliv Andreje Babiše hledali stěží. A odříkat si jejich četbu jen proto, že spadají do svěřenského fondu kontroverzního premiéra, by byla škoda.

Ale kdoví, třeba budou následovat další odchody, postupně z Lidových novin zmizí všichni kvalitní autoři a nakonec bude obsah složen pouze ze servilní adorace Andreje Babiše od Istvána Léka a uslintaných článků Michala Viewegha o tom, jak je super, že se dřív daly beztrestně osahávat holky proti jejich vůli. Bylo by to nadmíru vtipné.