Páteční návštěva Josepa Borrella v Moskvě skončila fiaskem. Šéf unijní diplomacie chtěl především uvolnit napjaté vztahy s Ruskem, ale také odsoudit uvěznění kritika Kremlu Alexeje Navalného a připomenout výzvy k vyšetření jeho loňské otravy novičokem, kterou Moskva nadále popírá. O kritice brutálního postupu ruských úřadů proti demonstrantům na opozičníkovu podporu nemluvě.

Z Borrellovy návštěvy Rusové dvakrát nadšeni nebyli – a ministr zahraničí Sergej Lavrov mu to také dal náležitě sežrat. Mluvil o kulturní aroganci a lhaní unijních lídrů v případu Navalnyj a označil Evropskou unii za nespolehlivého partnera. „Hlavní problém je, že chybí normálnost ve vztazích mezi Ruskem a EU, mezi dvěma největšími hráči v euroasijském prostoru. Je to samozřejmě nezdravá situace, která nikomu neprospívá,“ prohlásil Lavrov na společné tiskové konferenci. A s typicky ruskou arogancí vyhostila Moskva přesně v té době tří diplomaty Švédska, Polska a Německa kvůli údajné účasti na nezákonných protestních akcích na podporu Navalného v Moskvě a Petrohradu.

Borrell po návratu usoudil, že Moskva o konstruktivnější dialog nestojí, a sám prý navrhne další sankce proti Rusku. Výsledky jeho mise projednají 22. února unijní ministři zahraničí a na konci března se bude vztahům s Ruskem věnovat evropský summit.

Přes osm desítek europoslanců ale žádá Borrellovu rezignaci, protože prý výrazně poškodil pověst EU tím, že při Lavrovových výpadech nedostatečně hájil pozici EU. Navíc měl prý okamžitě ukončit návštěvu v okamžiku, kdy se dověděl o vyhoštění tří evropských diplomatů. Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová ale za Borrellem stojí, stejně jako socialistická europarlamentní frakce.

Borrellova pozice opravdu není snadná. „Kolik divizí má papež?“ ptal se kdysi posměšně Stalin v narážce na vojenskou sílu – či spíše slabost – Vatikánu. A kolik jich má Evropská unie? mohl by se dnes stejně tak zeptat Lavrov. Jaká síla stojí za zahraniční politikou sedmadvaceti států, které má Borrell reprezentovat? Odpověď je jasná a smutná: Bez velkých členských zemí žádná.

Vždyť ministři zahraničí EU se po zatčení Navalného nedokázali domluvit ani na zpřísnění protiruských sankcí. Třeba se nakonec i dohodnou, ale jaké jsou jejich šance, když například Berlín pokládá podmořský plynovod Nord Stream 2 z Ruska do Německa za svou soukromou hospodářskou věc, která by se neměla s kauzou Navalnyj směšovat?

Letošní rok zkrátka nezačal pro Evropskou unii zrovna nejlépe. Evropská komise čelí kritice za špatně zvládnutý koordinovaný nákup a distribuci vakcín proti covidu-19 pro všechny členské státy EU a von der Leyenová koncem ledna způsobila diplomatický průšvih, když chtěla použít nouzová opatření z brexitové dohody k tomu, aby zamezila vývozu vakcíny přes Severní Irsko do Velké Británie. Na tyto přehmaty nechala na chvíli zapomenout právě zpackaná Borrellova moskevská cesta.

Mimochodem: Když Stalin v roce 1953 zemřel, pronesl papež Pius XII. neméně památnou větu: „Teď uvidí, kolik máme divizí.“