Jak efektivní je prizmatem NKÚ výběr daní v České republice?

Jsou stále velké rezervy. Efektivita se vždy nejlépe měří porovnáním. Nedávno byla zveřejněna zpráva našich britských kolegů, která se zabývá výběrem daní a mírou šedé ekonomiky v šesti evropských zemí. Česká republika mezi nimi sice není, ale ukazuje se na tom, že úspěšné země ve výběru daní jsou ty, které se zabývají nejen detekcí daňových úniků a represí, ale zkoumají i motivaci daňových poplatníků vyhýbat se placení daní, riskovat při krácení daní. Tyto země a jejich politici se snaží odstraňovat bariéry bránící návratu do toho legálního prostředí. A v tom si myslím že je největší rozdíl v českém pojetí daňové správy a bylo by dobře, kdybychom se na to soustředili.

Máte k dispozici nějaký odhad toho, kolik by se na daních v Česku mohlo vybrat a kolik se skutečně vybere?

My jsme takový odhad dělali na příkladu DPH, kde jsme konstatovali, že takzvaná daňová mezera činí 100 miliard korun. Co se týče daní celkově, takové číslo NKÚ nezjišťoval. Ale opět ke zprávě britských kolegů – v ní lze najít, že odhad šedé ekonomiky, tedy té, jež se vyhýbá placení daní ve třeba v USA 9 %, ale v Belgii až 22 %. Rozdíly jsou tedy vysoké a myslím, že pokud by Česká republika prošla podobným zkoumáním, umístila by se v té horší části spektra.

Celkově EET podporuji, ale…

Myslíte, že elektronická evidence tržeb, již prosazuje Andrej Babiš může omezit rozsah šedé ekonomiky, zvýšit výběr DPH i daně z příjmů?

Myslím, že to v různých segmentech podnikání bude různé. Část služeb to vůbec nepostihne, třeba ty, kde se provádějí řemeslné práce v domácnosti. Vidím ale jiné úskalí. Daňová správa dostala do rukou velmi silný nástroj, který bude detekovat velké množství podezřelých transakcí a není jisté, zda na ně dokáže reagovat. Může to skončit paradoxně tak, že vlastní EET sice podezřelé transakce nahlásí, ale systém finanční správy to obrovské množství hlášení nebude schopen vyhodnotit. Celkově ale EET podporuji. Je ale třeba se zabývat tím, aby náklady na takový informační projekt byly přiměřené tomu, co to má přinést.

Říkáte, že EET podporujete, ale není to tak dávno, co jste upozorňoval na to, že problém s daňovými úniky není ani tak u malých podnikatelů, restaurací či hotelů, ale spíše u velkých firem…

Nevidím v tom rozpor. Na to upozorňujeme i v té nedávno skončené kontrole majetkových daní. Vládní návrh zákona o dani z nabytí nemovitých věcí předpokládá, že se začnou zdaňovat převody nemovitostí, které jsou převáděny prostřednictvím převodu obchodních korporací. To mělo jednoznačně mířit na ty velké, ale všimněte si, že se tenhle bod v legislativním procesu ztratil. A to přesto, že vláda argumentovala tím, že je to běžné v řadě zemí světa. To tedy znamená, že tu daníme – zcela správně – kdejaký převod garáže, ale když se má převést nějaká obrovská investice, velká nemovitost, tak se vloží do nějakého eseróčka, to se převede a unikne zdanění. Takže nadále platí, že významnější úniky jsou u velkých firem a naopak bych to rozšířil do dalšího segmentu daní.

To, že velké firmy mají více zkušeností a možností, jak si daně legálně optimalizovat, je prostě fakt…

To ano, ale my tu honíme čudly a velké ryby nám často unikají.

Proč jste si vlastně pro poslední daňovou kontrolu vybrali marginální majetkové daně – dědické daně, daň z nemovitosti…?

Každý rok kontrolujeme určitou část příjmové stránky státního rozpočtu. Kontrolovali jsme daň z přidané hodnoty, daň z příjmů právnických osob a další. Na majetková daně teď přišla řada, pro letošní rok máme v plánu třeba kontrolu výběru daně z příjmu fyzických osob.

Ještě zpět k obcházení povinnosti platit daně z převodu nemovitostí. Dá se vyčíslit, o kolik na tom stát ročně přichází?

Takovou informaci nemám. Nicméně mám za to, že se žádná velká nemovitost nepřevádí jinak než tím, že se vloží do obchodní společnosti a prodá se podíl.

Dotace pro Čapí hnízdo

Faktem je, že mediálně velmi sledované investice, nákupy nemovitostí čínskou CEFC v Praze, proběhly přesně takto…

Zjevně už mají dobré daňové poradce. Nicméně i u malých transakcí je běžná otázka – chcete to bez dokladu? Tedy bez DPH. Vedle toho někdo třeba potřebuje dotaci pro malý podnik a protože je sám velký, tak daný podnik osamostatní, aby podmínky splnil… Na tom je hrozné to, že ti, kdo se snaží obrat stát, považují tyto věci za legitimní a neuvažují o tom, že jsou ve svém důsledku zločinné. Obírají stát a zneužívají jakoukoli díru, aby si hájili své zájmy. Každý sleduje svůj zájem a je pak otázka, kdo tedy sleduje zájem státu.

Abychom tedy byli konkrétní, jak se díváte na kauzu Čapí hnízdo? Máte pocit, že v tomto případě došlo ke zneužití dotace?

Slovo zneužití neumím použít, to bude předmětem vyšetřování. Důležité je ale to, že daňoví poplatníci Evropské unie a České republiky se složili na jakýsi luxusní hotel pro horních deset tisíc, kteří díky tomu nemusejí čekat ve frontě někde do ZOO. Myslím, že už to samo o sobě svědčí o tom, že ta dotace nebyla správně využita, nepodpořila to, co podpořit měla, nějakou vznikající firmu… Vezměte si, že pan ministr Babiš se ještě chlubí tím, že lobbuje ve vládě, aby mu tam postavili silnici nebo dálnici, aby se tam návštěvníci lépe dostali. Myslím, že kritérium pro stavbu dálnice je trochu jiné. Celkově je na tom hrozné to, že takto se s dotacemi nakládalo běžně a ti, co to dělali, takové jednání nepovažují nijak za špatné natož zločinné.

Jinými slovy dotace EU chápete tak, že mají být určeny hlavně na vyrovnávání rozdílů, dohánění životní úrovně EU a tohle není ta pravá cesta…

Jednoznačně není a my jsme to řekli několikrát, že je lepší finanční prostředky nevyčerpat a nechat je ve státním rozpočtu a rozpočtu. Navíc tady hrozí pokuta a když dotace bude vrácen, zaplatíme ji z českého rozpočtu. Kritérium nemá být vybrat všechny peníze, ale vybrat je na rozumné věci tak,a by přispěly k celkovému rozvoji a multiplikační efekt byl co nejvyšší.

Myslíte, že v tom novém, aktuálním programovacím období bude lepší?

My připravujeme kontrolu, která má srovnat začátek minulého a současného programovacího období. Těžko mohu predikovat, jak dopadne, ale nic příliš nenasvědčuje tomu, že by to mělo být lepší. Nabíráme časový skluz, projekty nejsou připravené, v dopravních stavbách máme velké problémy s posuzováním vlivu na životní prostředí (EIA). A na konci se zase budeme předhánět v tom, jak co nejvíc vyčerpat. Na to, abychom se zabývali tím, co to skutečně přinese, opět nebude čas.

Robert Břešťan pro Ústav nezávislé žurnalistiky