Ceny ropy padají, a tak zlevňují i její destiláty - benzín a nafta.

Barel ropy se už dostal pod třicet dolarů (4,70 Kč/litr). Levněji se prodával naposledy v roce 2003. To bylo ještě před tím, než na čínské silnice vyjely desítky milionů nových aut.

A aby dobrých zpráv nebylo málo: Černé zlato podle všeho ještě nedosáhlo dna. Banky Goldman Sachs a Morgan Stanley i mnozí analytici odhadují, že cena ropy se během příštích týdnů a měsíců propadne až na 20 dolarů za barel.

V takovém případě by benzín Natural mohl (v průměru) zlevnit k 24 korunám a motorová nafta pod 23 korun za litr. (Teď jsou na 27,80 a 26,30 Kč/litr.)

Důvod krachu cen ropy (od července 2014 spadly o 70 procent) je nasnadě: Svět se v ní doslova topí. Na trhu je jí obrovský přebytek. Denně se vytěží o milion barelů ropy víc, než kolik se jí koupí. Vytěžené suroviny je už tolik, že ji není ani kde skladovat.

Kdo se o přebytek černého zlata, a tím i pád jeho cen zasloužil? To jsou ti, kterým bychom mohli poděkovat:

1) Dynastie Saúdů

Vládnoucí klan Saúdské Arábie (největší exportér černého zlata) se snaží udržet co nejvyšší podíl na trhu s ropou. Proto Saúdové degradovali kartel OPEC (Organization of the Petroleum Exporting Countries - Organizace zemí vyvážejících ropu) na debatní kroužek.

Organizace OPEC byla založena na vysokých (ale zpravidla únosných) cenách ropy. Na pokles ceny reagovala tak, že snížila těžbu, a to zvedlo cenu nahoru. Teď ale veškeré snahy o snížení kvót Saúdové se svými spojenci z Kataru, Kuvajtu a Spojených arabských emirátů odmítají a nechávají cenu suroviny plavat (fakticky padat).

2) Sunnité

Spor o kvóty v ropném sdružení je mimo jiné důsledkem konfliktu znesvářených větví islámu – sunnitů (Saúdové a obyvatelé Kataru, Kuvajtu a Spojených arabských emirátů) a šíitů (Íránci), potažmo další podoba konfrontace Arabů s Peršany.

Mezi cíle Arabů patří oslabovat Írán. A k tomu jim mohou pomoci nízké ceny ropy. Mocnosti nedávno odpískaly sankce a otevřely Íránu trhy s ropou. Íránci teď potřebují investice, aby mohli uvést do provozu zakonzervované vrty, obnovit těžbu na dřívější úroveň a vyvážet větší množství ropy. Za nízkých cen suroviny se však investoři do země nepohrnou.

Loni těžil Írán milion barelů ropy denně. Koncem letošního roku chce dosáhnout někdejšího čtyřnásobného výkonu. To je jen zbožné přání. Už v příštích měsících však může Írán denně na trhy dodávat 300 tisíc až 500 tisíc barelů ropy, což zvýší tlak na další pokles cen.

3) Američtí těžaři z břidlic

Ropa a plyn uzavřené v břidlicích se za Atlantikem staly energetickým hitem. Za jejich rozmachem je technika hydraulického štěpení, tedy frakování (hydraulic fracturing – fracking). Stlačená tekutá směs při ní vytváří v hornině pukliny, kterými se surovina dostává do větších ložisek a odtud je čerpána na povrch. Frakování vděčí Američané za to, že jsou dnes v ropě téměř soběstační.

Právě tato technika vytlačuje saúdskou ropu z Ameriky. Saúdové se "na oplátku" snaží vyštípat z trhu těžaře z břidlic, kteří až na výjimky mají vyšší ropný break even (bod rovnováhy mezi náklady na těžbu a prodejní cenou).

Něco se jim už podařilo. Těžba břidlicové ropy v USA mírně poklesla a několik společností zabývajících se frakováním vyhlásilo úpadek. Jiné však odolávají.

4) Čínští komunisté

Čínská ekonomika zpomalila. Loni rostla nejpomaleji za poslední čtvrtstoletí (6,9 procenta). Poptávka po ropě v miliardové zemi stoupá, ne však takovým tempem jako v dřívějších letech.

Ekonomové přitom návrat k dvoucifernému růstu nepředpokládají – tím spíš, že čínští komunisté nemají dost odvahy, aby přešli od centrálně plánovaného hospodářství k tržněji orientovanému modelu ekonomiky.

Pokles cen ropy je každopádně výrazný, jen od začátku roku spadly o dvacet procent. Ceny benzinu a nafty však klesají jen o procenta. Kdo pokles brzdí?

Tady jsou ti, kterým bychom za to mohli vynadat:

I. Distributoři a prodejci

Při nízkých cenách distributoři i pumpy zpravidla zvyšují marže - berou si z paliva víc než v době, kdy je dražší. Usnadňují jim to motoristé, kteří při levnějším benzínu a naftě nejsou tak důslední ve výběru pumpy s nejnižší cenou. Co víc, při nižší ceně paliv je vyšší spotřeba a pumpaři mají vyšší obrat, nemusí se tedy tolik přetahovat o zákazníky.

II. Česká vláda a parlament

Víte, že v Česku platí "krizové" daně? Součástí protikrizového balíčku vlády v roce 2010 byla vyšší daň z přidané hodnoty a s ní se v tomto období svezly také vyšší sazby spotřební daně pro motorová paliva. Platí dodnes. Z litru (bezolovnatého) benzínu je spotřební daň 12,84 a z litru nafty 10,95 koruny. Oba druhy paliv jsou navíc zatíženy jednadvacetiprocentní daní z přidané hodnoty.

Jsou to právě vysoké daně, které brzdí pád cen paliv. Dnes tvoří téměř dvě třetiny z prodejní ceny pohonných hmot.

Česko přitom zažívá dobu, která vybízí k tomu, aby daňová zátěž byla uvolněna. Loni ekonomika rostla čtyřprocentním tempem, zvyšovaly se daňové příjmy, klesala nezaměstnanost. O tom, že by vrátila daňovou zátěž na dřívější úroveň, nicméně vláda neuvažuje. Vyšší příjmy využívá k tomu, aby zvyšovala své výdaje – jinými slovy, aby víc utrácela.

Současné podmínky jsou pro motoristy přesto idylické. Vždyť v září 2014 tankovali litr paliva za téměř 37 korun. Teď jsou ceny pod 28 korunami. A nic přitom nenasvědčuje tomu, že by ropná idyla měla brzo skončit.

Mezinárodní energetická agentura odhaduje, že přebytek na trhu s ropou vydrží do konce roku. "Trh s ropou vstoupil do třetího roku za sebou, kdy nabídka bude převyšovat poptávku a kdy bude silný tlak na to, aby trh přebytek vstřebal (jinými slovy, …aby se ropa prodala)," píše se v lednové zprávě agentury.

Vyjádření energetické agentury neznamená, že do konce roku bude barel suroviny pořád za třicet nebo dokonce za dvacet dolarů. Naznačuje však, že rok 2016 by měl být rokem bez výrazného růstu cen ropy, tedy rokem levné nafty a levného benzínu.

Autor je finanční poradce, pracuje v Partners a.s.