Silvestr I. se stal papežem roku 314 - pouhý rok poté, co takzvaný Edikt milánský ukončil pronásledování křesťanů v Římské říši, a církev se tak mohla svobodně rozvíjet. O jeho životě není známo příliš, nicméně na papežském stolci strávil přes 20 let.

Během této doby se, společně s císařem Konstantinem, podílel na vzniku řady církevních památek - například slavných bazilik svatého Jana v Lateráně, svatého Petra ve Vatikánu či chrámů svatého Pavla a svatého Vavřince za hradbami.

Za Silvestrova působení se konal také První nikájský koncil - první shromáždění křesťanských biskupů. Koncil zde odsoudil ariánství, tedy křesťanský směr, který popíral božství Ježíše Krista. A biskupové se také dohodli například na výpočtu data pro oslavy Velikonoc. Ovšem přímo římský biskup se ho nezúčastnil a poslal na něj jen své zástupce.

Osobnost svatého Silvestra byla v pozdějších staletích opředena legendami. Jedna z nich pojednává třeba o jeho vztahu k císaři Konstantinovi, kterého prý vyléčil z lepry.

K Silvestrovi se nepřímo váže i takzvaná Konstantinova donace, zfalšovaná listina z 8. století, podle níž Konstantin předal papeži nadvládu nad západní částí Římské říše. Listina bývala využívána středověkými papeži k podpoře jejich mocenských nároků. To, že se jedná o falzifikát, bylo dokázáno až v 15. století.

Silvestr, který byl jedním z prvních uctívaných svatých, je patronem domácích zvířat a dobré úrody. Zemřel 31. prosince, a právě tento den je, od přijetí gregoriánského kalendáře, pro řadu zemí spjat s koncem kalendářního roku - byť například v pravoslavné církvi připadá Silvestrův svátek až na 2. ledna.

S bujarým veselím se však konec prosince pojí až od 19. století. A i v současnosti se podoba oslav, dlouho spjatých s přípitky, petardami a ohňostroji, možná lehce mění, neboť někteří lidé právě od dělbuchů a dalších hlasitých taškařic upouštějí.

Psi i malé děti a jejich rodiče je totiž moc nemusejí.