Střípky příběhu jisté Joan z Leedsu byly téměř utopeny v jednom z šestnácti objemných svazků arcibiskupské agendy z let 1304-1405, jejíž značnou část nyní zpracovává tým historiků a archivářů na univerzitě v Yorku. A vycházejí z dopisu arcibiskupa Williama Meltona datovaného do roku 1318.

Melton píše církevnímu děkanovi z Beverly reakci na drby, že se někdejší jeptiška objevila právě v onom městě. Melton apeluje na to, aby se vrátila do kláštera benediktinek v převorství svatého Klementa, odkud kuriózním způsobem uprchla.

Melton děkana v podstatě spravuje o tom, že dotyčná zahodila dobré způsoby i svou oddanost víře a "zlomyslně předstírala nemoc a následně i svou smrt." S (ne)jistým počtem kompliců pak zhotovila figurínu, jež měla napodobit její tělo, a dokonce si dovolila nechat ji pohřbít do posvěcené půdy. Není jasné, z čeho bylo falešné tělo jeptišky vyrobeno. Šéfka výzkumného týmu Sarah Reesová-Jonesová spekuluje, že se mohlo jednat prostě o oděv jeptišky naplněný smetím či pískem a naaranžovaný právě pro účely pohřbu.

Následně pak, popisuje Melton expresivně, dala jeptiška vale slušnosti a arogantně svedla svůj život na scestí tělesného chtíče, mimo chudobu a poslušnost. Porušila své sliby a zahodila náboženské zvyky, konstatoval středověký hodnostář s tím, že dotyčná nyní pokračuje v ohrožení své duše a ostouzení všech z jejího (někdejšího) řádu. O konkrétním důvodu, případně člověku, kvůli němuž opustila řád, však zatím nezbývá než spekulovat.

Případy mnichů a jeptišek, kteří se rozhodli různými způsoby opustit klášter, nejsou ojedinělé. Podle Reesové-Jonesové je však tento příběh pozoruhodný - připomíná prý pověstné skeče z dílny Monty Python.

Muž, který čekal u brány

Zároveň je však i frustrující, neboť v prastarých textech není, alespoň zatím, nalezena informace o tom, jaký byl další osud této ženy.

Podobný příběh, a podrobněji popsaný, se v Yorku odehrál i v roce 1301. Podle "Historie hrabství York" se jeptiška Cecily, žijící taktéž v převorství svatého Klementa, setkala u brány s "jistým mužem", který měl osedlaného koně. Následně prý svlékla svůj plášť, nahodila jiný oděv, sedla na koně a odjela do Darlingtonu, kde na ni čekal jakýsi Gregory de Thornton. S ním pak žila minimálně tři roky. I pak však její písemná stopa zřejmě mizí.

Vzhledem ke spoustě práce, která odborníky s objemnými materiály čeká, je ale možné, že v záznamech z bouřlivého 14. století naleznou řadu dalších zajímavostí.