Milovaná a nesmírně elegantní herečka Jana Paulová zavzpomínala na dětství a pro magazín eXtra prozradila, že opravdu nebylo každý den posvícení.

„Byla jsem přísně vychovaná, protože byla jiná doba. Naši rodiče nevěděli nic o psychologii, žádné knihy o výchově nebyly. Dělali to pokus-omyl,“ popsala.

Neříká to však se záští či hořkostí. Rozumí, že jinak to nejspíš nešlo: „Byli jsme čtyři děti, a tak máma prostě musela být přísná, aby nás zvládla. Dnes to chápu, tehdy to ale bolelo.“

Pochopení se nicméně nerovná snaze něco podobného opakovat a některých věcí se Jana při výchově vlastních dětí chtěla naopak vyvarovat: „Věděla jsem, že mě některé situace jako dítě zraňovaly, tak jsem nechtěla, aby tohle prožívaly moje holky.“

„Nikdo nás neučil, jak být rodičem. Ale chtěla jsem, aby moje děti měly zdravé sebevědomí. To je podle mě strašně důležité,“ zamyslela se.

„Myslím, že právě nedostatek sebevědomí ovlivnil celou naši generaci. Spousta lidí si kvůli tomu neváží sama sebe. A já jsem nechtěla, aby to moje dcery zdědily,“ prohlásila.

Výchova ale nakonec proběhla v nejlepším pořádku a s dcerami má prý výborný vztah: „S jednou dcerou si voláme každý den, s druhou se vídám, když přiletí. Jsme si hodně blízké, ta naše pupeční šňůra není úplně přestřižená,“ smála se Paulová.

Hlavní koncept výchovy byl přitom vcelku jednoduchý: Paulová neuznávala příkazy a zákazy, daleko důležitější je prý pro rodiče jít dítěti dobrým příkladem.

„Nevedla jsem je nijak zvlášť. Ony prostě viděly, co dělám, a samy si z toho vzaly, co chtěly. Děti nepotřebují řídit, stačí jim být vzorem,“ řekla herečka.

Příkladem by Jana ostatně mohla jít i pokud přijde na vztah a manželství: S mužem už jsou totiž spolu obdivuhodných 50 let.

„To je prostě štěstí, že potkáte člověka, se kterým je krásný život prožít. Samozřejmě během těch let uděláte spoustu kravin, ale žádnou takovou, která by ten vztah rozbila,“ popisuje svou lásku.

„My jsme si prostě neuměli představit, že bychom byli jeden bez druhého. Všechno ostatní bylo míň důležité než to, abychom spolu byli dál,“ pokračuje.

Recept na půlstoletí šťastného vztahu? Neomezovat!

„Neviset na tom druhým jako batoh. Nevyčítat, nechtít ho mít jenom pro sebe. Je důležité nechat toho druhého dělat, co ho baví,“ radí Jana s úsměvem.