Teprve nyní, s odstupem čtrnácti let, rozhodují české soudy o tom, zda prodej těžební společnosti OKD i s bytovým portfoliem byl v pořádku, či nikoliv. Bez ohledu na verdikt je ale zřejmé, že hodnota nemovitostí je v současné době násobně vyšší, než na jakou byly oceněny v době privatizace.

Téměř 44 tisíc hornických bytů bylo bez veřejné soutěže odprodáno v rámci privatizace OKD, přičemž byty byly následně vyvedeny do samostatné soukromé realitní firmy RPG Byty.

Ta dnes nese název Residomo a její koncový vlastník je (alespoň podle posledních dostupných údajů z roku 2016) skryt za dvěma společnostmi sídlícími na Kajmanských ostrovech.

Podle vyjádření vedení firmy jsou vlastníkem dvě investiční skupiny Blackstone Group a Round Hill Capital, vzhledem k utajení majitelů je ale nelze v kajmanské struktuře dohledat.

Co ale dohledat lze, jsou lokality, kde největší soukromý poskytovatel nájemního bydlení v ČR nemovitosti nyní vlastní.

Redakce HlídacíPes.org zmapovala rozložení bývalých hornických bytů na základě údajů z katastru nemovitostí a znaleckého posudku, který na společnost RPG Byty vypracovali v červnu roku 2016 auditoři RSM Tacoma.

INTERAKTIVNÍ MAPA BÝVALÝCH BYTŮ OKD

byty OKD, na interaktivní mapu klikněte výše | zdroj: znalecký posudek. ©HlídacíPes.org

Z údajů katastru nemovitostí vyplývá, že společnost Residomo vlastní 4 805 budov a 6 719 parcel na celkem 55 katastrálních územích.

Všechny nemovitosti se nacházejí v Moravskoslezském kraji a kromě hornických bytů zahrnují také 170 komerčních budov a pozemků o celkové rozloze 105 hektarů. Nebytové prostory tvoří pouze 4,5% portfolia.

Většinou jde o bytové domy vybudované v druhé polovině minulého století jako bydlení pro horníky, přičemž nejvíce se jich nachází v Ostravě, Karviné a Havířově.

Ze znaleckého posudku z roku 2016 vyplývá, že nejčastěji jsou zastoupeny byty o rozloze 40-60m², obvykle řešeny jako 2+kk, nebo 2+1. Druhou nejpočetnější skupinou jsou pak byty o rozloze 60-75m² s dispozicemi 3+kk a 3+1.

"Současnou strategií společnosti RPG Byty je rozdělovat větší byty na menší jednotky," uvádí se v dokumentu. "Typickým představitelem portfolia je zděný bytový dům vybudovaný v padesátých a šedesátých letech minulého století, s 8 až 9 byty."

Paneláky tvoří zhruba třetinu majetkového portfolia. Typická budova tohoto typu byla postavena v 70.-80. letech minulého století a v jednom domě je zhruba 18 bytů.

V lepším světle

V privatizační smlouvě bylo přislíbeno, že nájemci bytů mají v případě jejich prodeje předkupní právo za cenově zvýhodněných podmínek.

K tomu však nikdy nedošlo, část bytů byla prodána Pražské správě nemovitostí a zbytek byl dva roky po privatizaci bez souhlasu ministerstva a navzdory smluvnímu závazku vyveden do speciálně vytvořené firmy mimo OKD.

Počet jednotek dle konstrukčního systému a velikosti | zdroj: znalecký posudek RSM Tacoma

Tehdejší majitel, miliardář Zdeněk Bakala, byl za to často kritizován – bývalý ministr zahraničí Lubomír Zaorálek (ČSSD) jej dokonce nazval "gaunerem".

Miliardář po něm následně požadoval omluvu a 300 tisíc korun. Soud ale nakonec konstatoval, že označení gauner bylo opodstatněné.

"Žalobce (Bakala, pozn. red.) učinil veřejný slib, který nesplnil, a poté zapřel. Takové jednání se dá nazvat jako ničemné a podvodné v obecném smyslu slova," konstatoval soud.

Současné vedení společnosti spravující hornické bytové portfolio se od předchozího vlastníka distancuje a avizuje, že chce zlepšit vnímání firmy v očích veřejnosti a především jejích nájemníků.

"Naší vizí je teď rozšiřovat portfolio, takže jednáme o nových akvizicích, uvažujeme o výstavbě, přestavbě některých našich portfolií, ale primárně náš byznys není o tom snižovat, ale zvyšovat náš podíl na trhu," uvedl generální ředitel Residomo Jan Rafaj, který do funkce nastoupil před půl rokem a dušuje se, že s Bakalou už teď nemá firma nic společného.

Nicméně advokátka Hana Marvanová, která se kauze dlouhodobě věnovala, pracuje s hypotézou, že za vlastnickým propletencem zahraničních firem vlastnících nyní byty OKD může stále stát skupina kolem miliardáře Zdeňka Bakaly.

Eliška Hradilková Bártová pro Ústav nezávislé žurnalistiky