Strach. To je to, co prý dospělé, ať už začátečníky nebo ty, kteří znalosti po letech oprašují, spojuje nejčastěji. Přílišná opatrnost je přitom otravná - studentům totiž svazuje jazyk.

"Existují dva typy dospělých a velmi často se dají rozdělit na ženy a muže. Muži se chtějí vyjádřit, je jim jedno jak, i když věty jsou nesouvislé a gramaticky naprosto špatně, stačí jim to a gramatika jim přijde zbytečná. Naopak ženy velmi často jsou schopné mnohem lépe se vyjadřovat, ale z obavy, že udělají chybu, raději mlčí," popisuje zkušenosti z výuky angličtiny a španělštiny Martina Konečná.

Lektorka němčiny Radka Müllerová to pak rozvíjí i porovnáním dospělých a dětských studentů.

"Rozdíl mezi dětmi a dospělými je značný. Nejen, že dětský mozek je jako houba, která nasává cokoli ze svého okolí, ale také nemají takový strach něco říct, cokoli, jakkoli, nějak se vyjádřit. Dospěláci nad vším příliš přemýšlí a dumají a mnohdy je nenapadne to nejjednodušší řešení," upozorňuje absolventka germanistiky.

Pořádně se zakousnout

Dospělým navíc prý často komplikuje studium jak svůdná myšlenka "že to vlastně není povinné", tak i fakt, že je to dřív někdo prostě učil špatně.

"Nejraději pracuji se začátečníky, protože tam je pokrok značně viditelný a je tam můj otisk. Horší je opravovat dlouhodobě zažité špatné návyky, ne a ne to mnohdy zlomit. Ale to platí všude nejen u výuky jazyka. Když jezdí dítě na lyžích a sedí při tom jak na záchodě, protože ho to někdo špatně učil a moc to neřešil, je taky velice těžké to změnit," popisuje Müllerová s tím, že právě takové brzdy dost ovlivňují rozpoložení studentů.

A výuka jazyka pak představuje dvojnásobnou zkoušku trpělivosti a vůle. "Začátky jsou těžké a je potřeba je překonat, ale hlavně to nevzdávejte," vzkazuje.

Učit se, učit se

Domácí příprava je důležitá! Jenže člověk pendluje mezi prací, rodinou a dalšími aktivitami. A slovíčka a gramatiku do hlavy pořád ne a ne nacpat.

"Je třeba uvědomit si, že jazyk se to člověk nenaučí při frekvenci jedna lekce týdně. Mnoho dospělých si myslí, že přijdou na lekci, aniž by se na učivo během týdne podívali. To je nepříjemné jak pro ně – připadají si, že nic neumí, že se neposunují – tak pro lektora. Nedá se totiž pokračovat, pokud se má navazovat na to, co už by student měl umět," připomíná Konečná jeden z nejčastějších problémů vzdělávání mimo školní lavice.

Možností jak nevypadnout ze cviku hned poté, co za studentem zaklapnou dveře, je přitom plno. A může to být i zábava.  

"Dobrými nástroji na oživení domácí přípravy jsou: zjednodušené četby, filmy s titulky, písničky, čtení novinových článků na internetu, jednodušší videa na YouTube, anebo aplikace - např. Duolingo. Všeobecně jakákoliv domácí příprava pomůže," vypočítává Konečná.

K nezaplacení jsou podle ní i debatní kroužky s cizinci. Podívejte se proto, zda se v okolí nepořádají "anglické večery". Krom větší jistoty a nových slovíček se tam dají najít i nová přátelství.

Škola hrou

A jaký typ výuky preferují samotné lektorky? Svižný a pestrý!  "Čerpám ze všech možných zdrojů. A kombinací se pak daří tvořit zajímavé hodiny. Jsou tu knihy s didaktickými hrami, vcelku moderní učebnice, internet - třeba YouTube, stránky se zpravodajstvím, nebo materiály a worksheety," nastiňuje Müllerová.

"Nejlepší je komunikativní metoda, kdy se na lidi rovnou mluví a nabádá je to k reakci, než jim něco jen překládat. Gramatika by se neměla vynechat, ale rozhodně není na prvním místě. Ideální je nechat studenty, aby si některé gramatické jevy nalezli a definovali sami. Nejlépe v práci s textem, kde sledují daný jev, a to jak funguje," dodává.

Zatímco na začátečníky podle ní platí spíš mechanické učení a škola hrou, pokročilejším se osvědčí výukový styl v duchu výše popsané domácí přípravy. Zvlášť u dospělých však prý ale lektor musí brát v úvahu i to, že studium jazyků je pro ně prostě zápřah navíc a do hodiny občas přijdou třeba rovnou z práce a s 'hlavou v pejru'.

"Nejde to se všemi, ale je dobré více si hrát, odlehčit jim to odpoledne nebo večer. Svých problémů mají obvykle dost a ještě moc úkolů a náročné věci. Pokud si to sami nevyžádají, je dobré vybírat takové věci, u kterých se pobaví, zasmějí a přitom si něco i zapamatují. A někdy vezmu i něco od dětí a má to taky úspěch. Včetně pohádek," uzavírá Müllerová s úsměvem.