Tato hořká anekdota z 80. let pochází z doby, kdy Rumunsko sužovaly obvyklé potíže socialismu: Nekonečné fronty a nedostatek zboží a potravin. Ten byl v zemi obzvlášť citelný, zvlášť po zavedení tak zvaného racionálního stravovacího programu.

Pád komunistického režimu v roce 1989 přežila řada velkolepých staveb, zdánlivě postavených za účelem nakrmit obyvatelstvo Bukurešti. Stavby byly oficiálně označeny za Zemědělskoprůmyslová obchodní střediska. Měly představovat jediné kontaktní místo uspokojující potravinové potřeby obyvatel Bukurešti a měly poskytovat hotová jídla. Několik staveb mělo výrazné kupole, které lidem připomínaly cirkusová šapitó, píše na svém webu americká rozhlasová stanice Rádio Svobodná Evropa/Rádio Svoboda (RFE/RL) o jedenácti budovách, jež někteří místní obyvatelé během posledních let komunistického diktátora Nicolae Ceaušeska hořce překřtili na „hladové cirkusy“. Později se některé z nich staly paradoxně symboly volného trhu. 

Megalomanský diktátor Nicolae Ceaušescu byl od roku 1965 generálním tajemníkem Komunistické strany Rumunska, od prosince 1967 prezidentem země. Funkce zastával do 22. prosince 1989, kdy byl po pádu komunistického režimu popraven, de facto zavražděn.

Potravinová centra měla soudružkám ušetřit práci  

„Lidé - především ženy po skončení práce - se zde zastaví, aby si vyzvedly nádobu s jídlem, které si pak jednoduše odnesou domů, ohřejí a sní,“ říkal o státních distribučních centrech potravin Ceaušescu. Jeden místní obyvatel vzpomínal, že státem provozovaná potravinová centra byla nabízena jako způsob, jak si ušetřit práci s vařením a nakupováním a „umožnit soudružkám, aby měly čas také na děti, rodinu, vzdělání, knihu a film“.

Pro rumunský stát byla hrstka gigantických potravinářských center způsobem, jak snížit náklady na distribuci potravin do tisíců jídelen na pracovištích a zvýšit kontrolu nad životy lidí. To, co soudružkám přetíženým prací a péčí o děti mohlo teoreticky znít lákavě, se v praxi rychle proměnilo v katastrofu, protože středisky prostupovaly známé socialistické strasti v podobě nedostatku potravin a nekonečných front.

Ceaušescu v roce 1981, uprostřed neutuchající snahy splatit všechny zahraniční dluhy, uvalil na rumunský lid „racionální stravovací program“, který lidem omezil příjem kalorií a zavedl příděly základních potravin. Lidé, kteří byli příliš zaneprázdnění na to, aby ráno stáli ve frontách na jídlo, dorazili odpoledne do jeskynních distribučních center potravin, která ale v tu dobu měla téměř prázdné pulty. Pojem „hladový cirkus“ se brzy stal de facto názvem středisek.

Po krvavém svržení Ceaušeskova režimu v roce 1989 byla výstavba „hladových cirkusů“ opuštěna a byly dokončeny pouze dvě stavby. Areály zůstaly opuštěné, dokud zahraniční investoři nezaznamenali jejich potenciál uprostřed ekonomického zmatku v Rumunsku 90. let.

V roce 1999 byl znovu otevřen bývalý „hladový cirkus“ jako Bucharest Mall, první nákupní středisko v Rumunsku. Budova z komunistické éry posloužila jako jeho stavební jádro, ale byla masivně přestavěna. Zachovala si však skleněnou kupoli jako architektonický středobod.

Následovalo několik dalších nákupních center a další „hladové cirkusy“ byly zničeny. Budova na bukurešťském předměstí Pantelimon se přeměnila v trh s levným oblečením z dovozu. Místo zde mají také dvě fitness centra a tělocvična bojových umění.

Jeden bývalý „hladový cirkus“ poblíž bukurešťského náměstí Sjednocení má soukromého vlastníka. Ale zůstává nedokončeným hromotlukem, obývaným pouze nerudnými hlídači, kteří čelí zvědavcům nahlížejícím dovnitř. Nemovitost se měla stát dalším nákupním střediskem, ale v minulé dekádě prý došly developerům peníze.