Tolik fakta. Když se začteme do zdůvodnění rozsudku, otevře se nám příběh s řadou otázek. Ty nejdůležitější zní: Opravdu je v ČR možné, aby stát vláčel významného obchodníka po soudech zcela nezákonně, jen ze zvůle politika, policistů a státního zástupce? Bude za to někdo potrestán a přinucen zaplatit odškodné ze svého?

Citujme z rozsudku, který letos 17. května vyhlásila předsedkyně soudního senátu Hana Střítecká.

• "Z provedeného dokazování vyplynulo, že trestní stíhání žalobce bylo zahájeno z podnětu exministra Bartáka, který již dříve byl obviněn z téhož trestného činu a žalobce v jeho případě figuroval jako hlavní svědek. Soud tak dospěl k závěru, že trestní stíhání žalobce bylo zahájeno za účelem jeho diskreditace a s cílem jej poškodit a znevěrohodnit jako svědka."
• "Současně z již provedených důkazů bylo možno nade všechnu pochybnost dovodit, že podnět k zahájení trestního stíhání žalobce byl dán zcela účelově a cílem trestního stíhání žalobce bylo jeho znevěrohodnění jakožto svědka v související kauze a tyto skutečnosti soud zhodnotil při stanovení výše odškodnění."
• "Žalobce byl po té téměř celý den podrobován lékařským vyšetřením, která by potvrdila jeho schopnost umístění v cele. Již tento postup soud hodnotí jako zcela nestandardní, neboť po prvním negativním stanovisku byla vyžadována další vyšetření a poslední bylo činěno až v 22.17 hod."

Balkánská cesta

Takže si to shrneme. V Česku je možné, aby se z podnětu jednoho muže, navíc politika, souběžně stíhaného v jiné věci (pro přesnost – i Barták byl nakonec zproštěn), rozjela mašinerie trestního stíhání, která zdevastuje život dosud bezúhonného muže. A že v tom aktivní roli sehraje vedle policie i státní zástupce, který dokonce podá k soudu obžalobu.

Konkrétně jde o žalobce Městského státního zastupitelství v Brně Jana Petráska a policisty z brněnské krajské hospodářské kriminálky.

Pokud obviněný tvrdí, že není ze zdravotních důvodů není schopen umístění v cele a lékař to potvrdí, policajti ho mučí dalšími prohlídkami, dokud nedojdou ke správnému výsledku. To už je čistý Balkán.

Připomeňme, že úlohou státního zástupce v přípravném řízení je, aby jako dominující orgán "vykonával dozor nad zachováním zákonnosti". Přeloženo do srozumitelné češtiny tento právní termín značí, že je žalobce povinen vyhodnocovat důkazy na obě strany, tedy nejen v neprospěch, ale i ve prospěch obviněného. Je v tom možná trocha schizofrenie, ale tak prostě praví zákon.

To se nestalo. Státní zástupce třikrát narazil na justiční zeď – a k fungování soudů je třeba říct, že to byly právě ony, kdo zabránil ještě horším následkům.

Problematické osoby s vlastními zájmy

Poprvé se státní zástupce střetl se soudem už na počátku: 21. srpna 2012 požadoval pro čerstvě zadrženého Adamse vazbu, a to kvůli riziku, že uteče nebo že bude ovlivňovat dosud nevyslechnuté svědky. Obě žádosti soudce David Otevřel shodil se stolu, už tehdy s argumenty, které by leckomu otevřely oči.

"Důvodnost podezření ze spáchání trestné činnosti obviněným v nyní projednávané věci je tak bez pochybností nesena problematickými osobami, které samy mají na výsledku řízení proti obviněnému svůj vlastní zájem," stojí v zápisu z vazebního zasedání.

Soudce se otevřeně postavil státním zástupcům, de facto řekl, že si kdosi dělá z policie a státního zastupitelství agenturu pro řešení vlastních zájmů. Reakce státního zástupce? Nula.

Střetnutí druhé: soud Ronalda Adamse obžaloby zprostil. Stalo se v říjnu 2013. Otevřela se tak cesta k požadování odškodného, ministerstvo spravedlnosti nabídlo omluvu a 120 tisíc korun, Adams, který deklaroval, že odškodné poukáže některé z protikorupčních organizací, požadoval 5 milionů. O tom je nynější spor, v němž v květnu padlo prvoinstanční rozhodnutí. Soud přiznal zmíněných 435 tisíc.

Podá Pelikán kárnou žalobu?

Ministerstvo ovšem nezpochybňuje fakt, že stíhání vedené proti Adamsovi bylo od počátku nezákonné – spor se vede jen o vyplacenou částku. Ministr spravedlnosti Robert Pelikán před časem velmi naštval soudce, když k návrhu zákona o státním zastupitelství "přilepil" myšlenku, aby soudci byli doživotně odpovědní za chyby, kterých se při svém rozhodování dopustí. Bylo kolem toho hodně zlé krve, týkat se to ovšem mělo i státních zástupců.

Nyní má Pelikán hezkou příležitost, aby – ať už bude výsledná částka jakákoli – ukázal, jak vážně svůj návrh myslel. Je nadán kárnou pravomocí, která zakládá možnost požadovat, aby příslušný státní úředník, v tomto případě státní zástupce, zaplatil způsobenou škodu ze svého. Byla by to taková hezká tečka za tím naším případem.

Robert Malecký pro Ústav nezávislé žurnalistiky