Krymské úřady nedávno vrátily místní katolické komunitě budovu bývalého kostela. Událost, která by se snad mohla hodit leda do místních novin, má daleko větší přesah. Odráží se v ní těžký osud krymské katolické komunity.

Kostel svatého Klementa byl v přístavním městě Sevastopolu postaven počátkem dvacátého století. Po bolševické revoluci v roce 1917 uprchla z Krymu většina katolíků, kostel přesto sloužil svému účelu až do stalinských represí. Na Boží hod vánoční roku 1935 byl zatčen a obviněn ze špionáže farář Matias Gudaitis, který jako poslední katolický duchovní poloostrova tehdy zůstával na svobodě.

Proces s krymskými katolíky znamenal konec legálního fungování církve. Kostel svatého Klementa byl sovětskými orgány uzavřen. Během druhé světové války byl poškozen boji, poté jej přestavěli na sklad a následně se z něj stalo kino Družba. O svůj původní ráz ale kostel nepřišel. Výrazně přestavěná budova stále připomíná katolický svatostánek a čeká nyní na svou obnovu.

Internet je Boží dar, cituje Jacek Pyl papeže Františka

O tom jak se žije katolíkům na Krymu, jak jsou vnímáni většinovou pravoslavnou částí společnosti a jak na ně dopadla ruská anexe poloostrova, hovořil server Tiscali.cz s biskupem Jackem Pylem, představitelem římskokatolické církve v Krymské republice a Sevastopolu.

• Vedení Sevastopolu nedávno předalo katolické komunitě budovu bývalého kostela. Je to pro krymské katolíky významná událost?

Této události předcházel mnoholetý dialog se sevastopolskými úřady a každodenní modlitby věřících. Událost je to vskutku významná, nejen z hlediska historie města, ale celého regionu.

K lepšímu pochopení toužebných nadějí naší církve v této otázce je třeba nahlédnout do dějin Sevastopolu. Původně, od okamžiku založení města, byli jeho obyvatelé katolíci. Zakladatel Thomas MacKenzie byl navíc katolíkem. Cherson a Inkerman jsou poutním místem i pro nás. Na těchto místech kázali a zemřeli mučednickou smrtí dva papežové - Klement I. a Martin I.

Katolíci zde nejsou "cizím elementem ", jsou nedílnou součástí společnosti. Pracují a vedou počestný život, aby jejich malý domov rozkvétal.

Navrácení kostela pro nás není jen historickou spravedlností - vždyť byl postaven z darů věřících. Znamená to také, že se budově vrací původní funkce, je opět místem modliteb a kázání Božího slova.

Má také druhotnou funkci. Kostel bude jedním velkým pomníkem těm katolíkům, kteří zahynuli během krymské a druhé světové války. Je to místo, které bude věnováno klasické evropské hudební kultuře a duchovnosti.

Otevřené dveře katolické církve mohou rozptýlit mnohé stereotypy o katolících, kterými společnost často žije. Naším úkolem však není někoho odlákat od pravoslaví ke katolicismu. My nepodporujeme žádné politické síly. Jen ať co nejvíce lidí vidí, kdo ve skutečnosti jsme.

• Jak velká je katolická komunita na Krymu? Kdo jsou její členové? Jsou to především cizinci?

V současné době na Krymu působí devět římskokatolických farností, které pokrývají celé území poloostrova. Také existuje samostatná struktura farností řeckokatolické církve.

Je ale obtížné uvést přesný počet věřících. Bohužel, kvůli ateistickému dědictví mnozí nemají žádné pouto s církví. Často se zajímají o nejbližší farnost tehdy, když je třeba pozvat kněze na pohřeb někoho, kdo byl pokřtěným katolíkem. Je dobře, že díky internetu to není problém.

Většina našich farníků jsou místní obyvatelé. Krym je mnohonárodnostní region. Mezi obyvateli Krymu jsou potomci Němců, Čechů, Poláků a Litevců, kteří se tradičně hlásili ke katolické víře. V našich farnostech jsou Rusové, Ukrajinci, Bělorusové, dokonce i Asyřané a Libanonci. V Simferopolu se učí studenti z Indie, Srí Lanky, Nigérie a některých dalších zemí, v Sevastopolu můžete potkat lidi z Rovníkové Guineje. Mezi nimi jsou i katolíci, pro něž sloužíme bohoslužby v angličtině a španělštině, organizujeme různé akce.

Samozřejmě, nikdo z nich nezůstane na Krymu, ale nejdůležitější je, že i když jsou daleko od své vlasti, mají tu místo, kde se mohou cítit jako doma.

• Jak život katolické komunity ovlivnily události tak zvaného krymského jara a následné připojení Krymu k Rusku v roce 2014?

Jedním z úkolů církve je kázání Božího slova a udělování svátostí. Rok 2014 na tom nic nezměnil. Před ním i po něm mají všichni věřící možnost zpovídat se nebo se účastnit bohoslužeb. Kněží jezdí do vzdálených obcí a plní své pastýřské povinnosti. Lidé přijímají křest, uzavírají sňatky a umírají svěřeni Božímu milosrdenství. Církev plní všechny své povinnosti.

Změny se týkají administrativních záležitostí. Bylo nutné zaregistrovat farnosti v souladu s ruskou legislativou. Obtížněji se hledají noví duchovní, kteří by sloužili zde na Krymu, protože se objevily určité problémy se vstupem na Krym. Jinak katolíci musí řešit stejné potíže, jakým čelí všichni obyvatelé Krymu.

• Svatý stolec neuznal připojení Krymu k Rusku. Znamená to, že krymská katolická komunita žije ve vakuu, odříznutá od okolního světa?

Proč ve vakuu? Naši věřící jsou v kontaktu s celým světem. I když, stejně jako ostatní obyvatelé Krymu, pociťují určité nepohodlí kvůli mezinárodním sankcím.

Jak už jsem uvedl, v dnešním světě je obtížné někoho úplně izolovat. A také jednota církve se projevuje především jednotou víry, učením a poslušností. To nás sjednocuje.

Život krymských katolíků se odehrává v souladu se svatou Církví obecnou. Každý den se během bohoslužby modlíme za papeže Františka, pohotově šíříme jeho učení - ať už prostřednictvím kázání, či je - v případě papežských encyklik - zveřejňujeme na naší oficiální stránce.

Přesto je obtížnější se dostat na pevninskou Ukrajinu, kde má většina příbuzné a přátelé. Ale pokud máte potřebné dokumenty, nikdo tomu nebrání.

Myslím si, že se tím projevuje síla církve: nehledě na státní, kulturní a mentální hranice zůstáváme jednotným organismem.

• Nebrání krymská vláda stavbě nových kostelů?

Ne, nebrání. V roce 1974 byl v centru Simferopolu zbourán katolický kostel. Od začátku 90. let katolíci pravidelně prosí místní vládu, aby dala k dispozici pozemek na stavbu nového kostela. K naší velké radosti byly letos naše prosby vyslyšeny. Doufáme, že v nejbližších měsících bude v Simferopolu zahájena stavba nového katolického chrámu.

Většina komunit má své svatyně. Nesnažíme se stavět prázdné kostely. Nejdůležitější jsou sami věřící a jejich duchovní potřeby.

• Zajímá se krymská mládež o katolickou víru? Nebo je mladé generaci úplně cizí?

Mladí lidé se často chtějí prostřednictvím katolické církve přiblížit západní kultuře, gregoriánskému chorálu, latinské tradici a spiritualitě. Samozřejmě, my se v první řadě snažíme propagovat něco jiného, zdůrazňujeme biblické "vyhýbej se zlu a konej dobro", ale cesty k Bohu jsou rozmanité a nalezení církve je pro mladého člověka vždy neobyčejným příběhem hledání sebe sama.

V dnešní sobě se místem kázání stává internet. Právě tam se pohybuje mládež. Papež František nazval internet Božím darem. Duchovní musí sám přijít k mládeži tam, kde se nachází, a hovořit s ní jazykem, kterým rozumí.

Každoročně katolická církev na Krymu také pořádá v Jevpatoriji nebo Jaltě Prázdniny s Bohem pro děti a křesťanský tábor pro mládež. Přednáší na nich kněží a jeptišky. Naše farnosti pořádají výuku katechismu pro děti a mládež.