Říkalo se o ní, že je to technologický zázrak. Za 113 metrů vysokou hrází zadržuje přehradní nádrž na řece Tigris víc než 11 bilionů litrů pitné vody. Navíc místní hydroelektrárna zajišťuje elektrický proud pro dva miliony lidí žijící v okolí Mosulu.

Jenže přehrada měla původně stát úplně někde jinde. Inženýři navrhovali jako ideální místo, které je o 40 kilometrů dál proti proudu. Jen by pak ležela o něco hlouběji v kurdské provincii. A to byl pro Saddáma Husajna, tehdejšího neomezeného vládce Iráku, zásadní problém. S Kurdy byl na válečné stezce a politika zase jednou předčila vědecký rozum.

Místo původního skalnatého podloží tak přehrada stojí na vrstvách sádrovce. Někdejší architektonický zázrak se tak dnes označuje za nejnebezpečnější přehradu na světě.

Nejčernější scénář? Přes milion mrtvých

Nevhodné podloží prosakuje, takže přehradní hráz se musí permanentně zpevňovat. Jen do svého dokončení v roce 1986 spolykala přehrada přes 50 tisíc tun betonu. Bez těchto pravidelných injektáží hrozí její protržení a obří katastrofa.

Některé odhady hovoří o tom, že by se mosulská aglomerace po náhlém protržení přehrady ocitla dvacet metrů pod vodou. Po necelých pěti hodinách by záplavová vlna dorazila i do Bagdádu, pořád by dosahovala až čtyřmetrové výšky. Po cestě by smetla několik dalších měst, továren, rafinérií a zemědělských polí.

Povodně by mohly zabít až půl milionů Iráčanů a další miliony by přišly o domovy. Lidé, kterým by se podařilo před záplavami uniknout do blízkého okolí, by bez okamžité pomoci dlouho nepřežili, takže by tragická bilance mohla být ještě vyšší.

Na hrozbu kvůli technologickému paskvilu upozorňovali už před deseti lety američtí armádní inženýři. "Pokud jde o možnost eroze základů, mosulská přehrada je nejnebezpečnější přehradou na světě," varovali tehdy ve své zprávě.

Jenže jen o pár let později se přehrada ocitla v rukou radikálů z Islámského státu. Od srpna 2014 drželi islamisté přehradu po více než rok a půl ve své moci. Nejhorší obava, že se pokusí hráz odpálit a způsobit Iráku nedozírné škody, se naštěstí nevyplnila. Naopak nechali místní pracovníky pokračovat ve své běžné práci.

Jenže zaměstnanců zůstal nedostatečný počet. Někteří utekli ze strachu z IS, nebo kvůli očekávaným bojům o přehradu, část zmizela z jiných důvodů. Dlouhodobé neshody mezi místní kurdskou samosprávou a centrální vládou v Bagdádu se projevily na mzdách. Po pěti měsících bez výplaty odešla polovina pracovníků ještě před vpádem IS.

Řešení zhatily sankce OSN

Před několika týdny radikálové přehradu ztratili. V rámci akce příznačně nazvané "Svoboda" je společnými silami vyhnali Pešmergové a irácká armáda s podporou amerického letectva. Jenže osvobozením hrozba katastrofy nezmizela. Nikdo netuší, nakolik poctivě extrémisté dohlíželi na náročnou revitalizaci přehrady.

"Jak velká je pravděpodobnost, že přehrada zkolabuje, zjišťujeme právě teď," prohlásil americký generál Sean MacFarland. "Jediné, co víme, je, že pokud to bude brzy, je to hodně špatné," varoval.

Irácká vláda už najala italskou společnost Trevi Group, aby zajistila potřebné záchranné práce. Ale místní inženýr Ali Asghár italské řešení pokládá pouze za dočasné. "Prodlouží se jenom životnost přehrady, ale nic se definitivně nevyřeší," zdůraznil.

Jediným skutečným řešením by byla výstavba druhé přehrady, jejíž cena se odhaduje na dvě miliardy dolarů. Jenže irácká vláda se za posledních deset let, kdy se o tom uvažuje, nikam nepohnula.

Ministerstvo vodních zdrojů navíc neustále dementuje americké zprávy o možném protržení hráze. Pomocnou přehradu už Iráčané dokonce jednou stavěli, ale kvůli sankcím OSN po roce 1990 museli její výstavbu zastavit.

Bezvýchodnost současné situace s přehradou, které se přezdívá Saddámova, nejlépe vystihl profesor al Ansárí ze švédské University of Technology ve městě Lulea. "Za všechno může jen politika, stupidní politika, která vybudovala přehradu takovým rychlým a nebezpečným způsobem," řekl Ansárí, který stavbu osobně prozkoumal. "A teď je to znovu politika a korupce, kvůli čemu se to neřeší," dodal.