Za sňatkem rodičů Napoleona II. stály důsledky války a vysoká politika. Napoleon Bonaparte, smířený s tím, že jeho první manželka Josefína mu legitimní potomky už neporodí, se totiž rozhodl pro rozvod, který také v roce 1809 realizoval. A hledal partii v nejvyšších kruzích.

Mazaný rakouský ministr zahraničí Klemens Wenzel Metternich v možnosti sňatku spatřil příležitost, jak si naklonit francouzského císaře a vojevůdce, který rakouskou armádu několikrát porazil, a zajistit mír za dobrých podmínek. A právě Metternich také obratně vyjednal svatbu Napoleona s Marií Luisou, která byla nejstarší dcerou Františka I.

Svatba se pak uskutečnila 11. března 1810 ve Vídni, kdy ženicha zastupoval maršál Louis Alexandre Berthier. V dubnu pak, už ve Francii, kam mladá paní po vídeňské události odcestovala, následoval i občanský a církevní sňatek s Napoleonem. Marie Luisa prý byla přátelské povahy a na šlechtičnu své doby dost vzdělaná - kromě rodné němčiny hovořila i italsky, francouzsky, maďarsky, anglicky a dokonce prý turecky. Zatímco Marii Luise bylo 18 let, Napoleonovi bylo 40. Manželství prý však bylo celkem šťastné.

Marie Luisa otěhotněla brzy po svatbě. Dítě bylo velmi netrpělivě očekáváno, Napoleon samozřejmě doufal v chlapce. Napoleon František Karel Josef přišel na svět 20. března 1811 a jeho narození oznámilo Francouzům 101 salv. Novorozeně výnosem Senátu získalo titul krále římského, což mělo navazovat na tradici Svaté říše římské, která zanikla pět roků zpátky.

Marie Luisa v době, kdy byla francouzskou císařovnou, s malým Napoleonem II. | zdroj: Profimedia.cz

Jeho často nepřítomný otec si však synka moc neužil. O tom, jak prospívá, ho jeho paní zpravovala v dopisech. V době fiaska Napoleonových vojsk v Rusku, kam byl dopraven alespoň portrét chlapečka, nebyly malému "římskému králi" ani dva roky.

Císař se pak se synem setkal až v listopadu 1813, několik týdnů poté, co francouzské vojsko podlehlo u Lipska armádám Ruska, Pruska, Švédska a Rakouska, jež bylo s Francií opět ve válce. Koncem ledna 1814 se pak Napoleon se svou ženou a synem v dnes již neexistujícím paláci Tuilerie rozloučil a odjel k armádě. Syna už nikdy nespatřil. Francouzské armádě se nedařilo a protinapoleonská koalice vstoupila na sklonku března do Paříže. Napoleon byl donucen k abdikaci a odklizen na ostrov Elba.

Marie Luisa s chlapečkem zůstala ještě nějakou dobu ve Francii. Proti tomu, aby chlapec v budoucnu vládl Francii, byli zástupci koalice, ani jeho dědeček František I. se tomu neprotivil. A poté, co se na zámku Rambouillet setkal se svou dcerou a vnukem, bylo rozhodnuto, že oba odjedou na vídeňský dvůr.

Marie Luisa v té době ještě chtěla za svým manželem na Elbu, později však od svého záměru upustila. Protinapoleonská koalice vůbec neměla zájem na tom, aby Marie Luisa byla po Napoleonově boku. A nakonec nastal i obrat v osobním životě šlechtičny. Během pobytu ve francouzských lázních se totiž sblížila se svým společníkem, rakouským generálem a hrabětem Adamem Adalbertem Neippergem.

Ani Napoleonův pokus o návrat k moci do jejího a synkova života fakticky nezasáhl. Postupně rozvíjela svůj nový život. Během Vídeňského kongresu v roce 1818 jí bylo uděleno vévodství parmské, piacenské a guastallské a do Itálie také přesídlila. Už v roce 1817 Neippergovi tajně porodila dceru Albertinu, o dva roky později syna Viléma Alberta a poté, co Napoleon v roce 1821 zemřel ve vyhnanství na ostrově Svatá Helena, se za svého milence také provdala. Pak se jim narodily další dvě děti, dcera Matilda a syn Gustavo, které však zemřely v raném věku.

Dítě pod ostrým dohledem

Svého prvního syna Marie Luisa v podstatě opustila už nedlouho po příjezdu do Rakouska. Později si hlavně dopisovali a vídali se jen zřídka. Také chlapci začal úplně nový život, v němž měl vyrůst v Rakušana každým coulem.

František I. ho přejmenoval na Františka Karla Josefa, říkali mu Franz. Dítě nakonec nesmělo být ani korunním princem Parmským. Stal se jen vévodou Zákupským, což byl titul, který do té doby neexistoval. Kromě severočeského panství Zákupy pak získal ještě několik dalších statků v Čechách, a ačkoliv vyrůstal u dvora, měli všichni zájem na tom, aby mu zarazili jakoukoliv příležitost dostat se k větší moci. Mimochodem, Zákupy prý Franz za svého života nikdy nenavštívil.

Ve Vídni chlapeček dostal dobrého vychovatele - kultivovaného vzdělance hraběte Mořice Dietrichsteina, někdejšího ředitele Dvorního divadla a prefekta Císařské knihovny. Ačkoliv si malý Franz ze svého života ve Francii měl pamatovat velmi málo, znepokojoval prý okolí zájmem o dění v této zemi, což však postupně ustalo po smrti jeho otce. Chlapec nakonec k Rakousku přilnul. Už od útlého věku prý prohlašoval, že svou budoucnost vidí v armádě. Kromě vojenských dovedností studoval také jazyky a matematiku. A i přes výsady a pohodlí, kterých se mu dostalo, zřejmě cítil, že žije tak trochu v domácím vězení. Ostatně nemohl navštívit ani svou matku v Itálii.

Napoleon II., v té době už František Karel Josef, v dětském věku | zdroj: Profimedia.cz

Napoleon - Franz nakonec vyrostl v překvapivě vysokého chlapce. A měl kolem sebe prý jen velmi málo lidí, s kterými se sblížil. Jedním z nich byl rakouský důstojník Anton Prokesch von Osten, s nímž se seznámil v roce 1830. Nejbližší vztah ho ale vázal k arcivévodkyni Žofii Frederice Bavorské - matce pozdějšího císaře Františka Josefa I.

Žofie Frederika, o šest let starší než Franz, byla provdána za jeho strýce Františka Karla. Arcivévodkyně byla ambiciózní a inteligentní žena a s Franzem si prý velmi rozuměla. Šuškalo se také, že mají poměr a že by skutečným otcem Ferdinanda Maxmiliána, kterého Žofie Frederika porodila 6. července 1832, mohl být právě Franz. Pokud by tomu tak bylo, dočkal by se vévoda zákupský potomka jen dva týdny před svou smrtí.

Žofie Frederika Bavorská portrétovaná se svým nejstarším synem Františkem Josefem, pozdějším rakouským císařem | zdroj: Profimedia.cz

To, že s vévodou není něco v pořádku, se začalo projevovat už když byl teenager - mimo jiné tím, že byl pozoruhodně hubený. Jeho zdraví se pak začalo dost zhoršovat v roce 1831. Příčinou byla v té době nevyléčitelná tuberkulóza. Nemoc mu nakonec znemožnila kariéru v armádě a chřadnoucí mladík prý zvažoval, že by se mohl stát spisovatelem. Na jaře 1832 ale dostal zápal plic a pak už byl v podstatě upoután na lůžko a zápasil s horečkami a kašlem. Prý ho ale potěšilo, když se dozvěděl, že Žofie Frederika porodila. V posledních týdnech života byla s Františkem Karlem Josefem i jeho matka.

Prakticky hned po smrti nešťastného vévody začaly kolovat zvěsti, že byl otráven, pitva však potvrdila, že jeho plíce byly v důsledku nemoci ve velmi špatném stavu. Byl pohřben v kapucínské kryptě ve Vídni, kde jeho tělo leželo 108 let. Na sklonku roku 1940 nechal vévodu Zákupského Adolf Hitler vyzvednout, dopravit do okupované Francie a pohřbít v Invalidovně vedle jeho otce. Prezentoval to jako dar, Francouze si tím však nezískal.

Přezdívku Orlík získal vévoda až posmrtně. Stejný název nese také hra dramatika Edmonda Rostanda o životě vévody, na něhož mnozí hleděli jako na potenciální hrozbu.

Marie Luisa přežila svého nejstaršího syna o 15 let, zemřela v roce 1847 v 56 letech na zánět pohrudnice. Také ona leží v kapucínské kryptě.

Zákupské panství vlastnila až do své smrti právě Marie Luisa, poté však přešlo do osobního vlastnictví tehdejšího císaře Ferdinanda I. Dobrotivého. Tamní zámek se svou ženou Marií Annou Savojskou využíval jako letní sídlo i poté, co abdikoval ve prospěch svého synovce Františka Josefa.