Isabela byla dcerou Filipa Parmského, který pocházel z dynastie Bourbonů, a Luisy Alžběty Francouzské - nejstarší dcery francouzského krále Ludvíka XV. Isabela se narodila 31. prosince 1741 v Madridu a na španělském královském dvoře také vyrůstala. Její dědeček byl král Filip V. Španělský, po němž v roce 1746 nastoupil na trůn jeho syn Ferdinand. Isabelin otec Filip se narodil až ve druhém manželství Filipa V. Španělského.

Manželství rodičů nebylo šťastné a Isabela byla také dlouho jedináčkem. Její bratr Ferdinand se narodil až v lednu 1751 a sestra Marie Luisa v prosinci téhož roku. Isabela měla nicméně velmi blízko ke své matce. Její ztráta (Luisa Alžběta zemřela v roce 1759 na neštovice) ji zdrtila a zřejmě značně přispěla k rozvoji psychických potíží, s nimiž se potýkala po zbytek svého života.

Velká vídeňská láska

Už v následujícím roce pak osmnáctiletou princeznu čekala další velká změna - sňatek s rakouským arcivévodou Josefem. Svatba byla v říjnu 1760 ve Vídni a trvala několik dnů. Josef II. byl prý do své ženy blázen, ale ona se uzavírala a stále více se nořila do stavu, označovaném dříve jako melancholie.

Přesto se ve Vídni zamilovala - a dokonce v rámci habsbursko-lotrinského rodu. Navázala totiž vztah s Josefovou sestrou Marií Kristýnou, přezdívanou Mimi. Půvabná arcivévodkyně byla nejoblíbenější dcerou Marie Terezie a jen o pár měsíců mladší než její novopečená švagrová.

Obě ženy spolu trávily spoustu času, a navíc si vyměnily na dvě stovky dopisů. Dochovaly se však jen ty, které psala Isabela. Ani tento vztah nebyl symetrický. Zatímco Isabela do něj investovala zřejmě hodně citu, pro Marii Kristýnu tak osudový nebyl. Isabela také trpěla pocitem provinilosti a nejspíš ji dost stresovalo, že svou náklonnost k Marii Kristýně musí skrývat.

Velké rány Isabelině psychice pak zasadila i neštěstí v rodinném životě. Isabela otěhotněla rok po svatbě. Těhotenství však bylo náročné - z fyzického i psychického hlediska. Poté, co 20. března 1762 porodila dceru Marii Terezii, zůstala po celé šestinedělí upoutána na lůžku. Brzy na to nicméně otěhotněla ještě dvakrát, v srpnu téhož roku a v lednu 1763 však potratila.

Teprve jednadvacetiletá žena trpěla depresí a nezbýval jí ani rok života. Na podzim, když byla v šestém měsíci těhotenství, onemocněla neštovicemi a 22. listopadu porodila dcerku Marii Kristýnu, která žila jen pár hodin po porodu. Isabela zemřela v Schönbrunnském paláci pět dní poté - měsíc před svými dvaadvacátými narozeninami. Je pohřbena v kapucínské kryptě ve Vídni.

Josefem manželčina smrt hluboce otřásla a do konce života prý už žádnou jinou ženu nemiloval. V roce 1765 se sice oženil s Marií Josefou Bavorskou, na výhodném sňatku však měla zájem hlavně jeho matka a Josef se do ženění nehrnul.

Krátké druhé manželství

Manželství nakonec trvalo necelých dva a půl roku a příjemné zřejmě nebylo ani pro jednoho ze zainteresovaných. Josef se prý intenzivně vyhýbal sexu se svou manželkou, říká se, že sňatek nebyl ani konzumován. Marii Josefu 28. května 1767, v pouhých 28 letech, zabila stejná nemoc, jako jeho první ženu. Josef už se neoženil a v roce 1770 přišel také o milovanou dceru Marii Terezii, která podlehla zápalu plic.

A jak to dopadlo s Marií Kristýnou? Arcivévodkyně se jako jediná z dcer Marie Terezie mohla vdát z lásky a v roce 1766 si vzala Alberta Kazimíra Sasko-Těšínského. V květnu 1767 porodila své jediné dítě - dcerku Kristýnu, která však zemřela pouhý den po porodu. Marie Kristýna kvůli zdravotním komplikacím už další děti mít nemohla a pár později adoptoval synovce Karla, jednoho z potomků bratra Marie Kristýny, císaře Leopolda II.

Manželství Marie Kristýny a Alberta bylo velmi šťastné. Poté, co v 56 letech zemřela, jí muž nechal vystavět honosný náhrobek v Augustiniánském kostele ve Vídni. Svou ženu přežil o 23 let.