Ovdovělý český král Jan Lucemburský se čtyři roky po smrti své první manželky Elišky Přemyslovny seznámil v roce 1334 u pařížského dvora s mladičkou Beatrix Bourbonskou (asi 1318-1383), jejíž otec -  vévoda Ludvík I. Bourbonský - patřil k nejbohatším francouzským šlechticům. Přestože mezi snoubenci byl věkový rozdíl téměř čtvrt století, oba se po souhlasu vévody a francouzského krále Filipa VI. v prosinci na zámku Vincennes u Paříže vzali. O měsíc později schválil tento sňatek i papež Benedikt XII. Jeho dispenz byl nutný kvůli Janově blízkému příbuzenskému vztahu s nevěstinou matkou.

Beatrix přijela do Českého království až v lednu 1336 a k hranicím jí přijel naproti průvod v čele s manželkou Janova prvorozeného syna Karla (pozdějšího Karla IV.) Blankou z Valois. Pro Beatrix, která mluvila pouze francouzsky, byla Blanka společnicí po celou dobu jejího pobytu v Čechách.

Beatrix poměrně brzy poznala, že v Čechách jí pšenka nepokvete – ani u šlechty, ani u poddaných. A nepadla do oka ani Janovým dvěma synům z prvního manželství Karlovi a Janu Jindřichovi, kteří dokonce ani nebyli pozváni na svatbu. Češi už jako královnu uznávali Blanku, a tak si Beatrix k novému domovu nevytvořila žádný bližší vztah a ani se nepokoušela naučit česky.

Přežila matka i dítě, korunovace se před 686 lety konala za nezájmu veřejnosti

V únoru 1337 se jí v Praze narodil syn Václav Lucemburský. Porod byl velmi těžký a musel být nezvykle proveden císařským řezem – zřejmě v domnění, že rodička je už po smrti. To, že Beatrix při zákroku nevykrvácela, přežila traumatický šok a nedostala sepsi, bylo podle expertů dílem shody mnoha okolností. Přispěl k tomu možná i fakt, že Praha byla v té době místem vzdělanosti a na královském dvoře působili zdatní ranhojiči a lazebníci. Nakonec přežila matka i dítě, což se v tehdejší době prakticky rovnalo zázraku.

Ani gesto, že syn byl pokřtěn jménem českého patrona Václava, obecnou averzi vůči Beatrix nijak nezmírnilo. Její korunovace se uskutečnila 18. května 1337 za ostentativního nezájmu veřejnosti a bez velké slávy. Podle kronikářů nebyl ani Jan Lucemburský patřičně oblečen a neměl ani korunu českých královen, kterou už dávno zastavil, takže musel Beatrix nasadit korunu svou.

Beatrix definitivně pochopila, že v Čechách není vítána. Už v červnu 1337 odjela i se synem do Lucemburska a do Čech se už nikdy nevrátila. Rok poté, co „toho bohdá nebude“ a padesátiletý Jan padl v roce 1346 v bitvě u Kresčaku, se provdala za Oda z Grancey. Nadále ovšem užívala titulu české královny.

Beatrix zemřela 23. prosince 1383 v pětašedesáti letech a přežila nejen všechny své nevlastní děti, včetně císaře Karla IV., ale i vlastního syna Václava, který zemřel pouhé dva týdny před ní.