Nové pravidlo je obsaženo v jednacím řádu parlamentu, který se loni v prosinci upravoval. Příslušná tisková zpráva se ale o této poměrně zásadní změně nezmínila a všimli si jí až novináři španělského deníku La Vanguardia, kteří měli tu odvahu prokousat se bezmála dvousetstránkovým elaborátem.

Jedním z impulsů k zavedení této víceméně sporné úpravy je zřejmě incident z loňského března, kdy tehdejší předseda europarlamentu Martin Schulz nechal ze zasedací místnosti vyvést řeckého europoslance Eleftheriose Synadinose. Důvodem byl jeho projev, v němž označil Turky za hloupé a špinavé barbary, na něž platí jen tvrdost a rozhodnost.

Byť vyvedení poslance z jednacího sálu bylo bezprecedentní, rasistické výroky bývají v europarlamentu slyšet každou chvíli. Jejich autoři jich často využívají k tomu, aby se prezentovali na sociálních sítích. Schulz při vyhození Synadinose hovořil o systematické snaze překračovat hranice, a učinit tak rasismus přijatelným.

Dnes si lze snadno ověřit, co řecký neonacista ze Zlatého úsvitu vlastně povídal. Debata se jako vždy přenášela živě na webu a lze ji najít i v archivu, S tím ale bude napříště konec. Podle nových pravidel smí předseda europarlamentu přerušit přímý přenos z pléna, pokud se řečník dopustí hanlivých, rasistických nebo xenofobních výroků nebo chování. A co je důležitější: smí příslušnou pasáž dokonce smazat z archivu přístupného na webu. 

Smazání záznamu musí dodatečně schválit předsednictvo - ale má na to měsíc

Jak vyplývá z Hlavy VII, kapitoly 4, článku 165 jednacího řádu, předsednictvo sice musí smazání záznamu dodatečně schválit, ale to může klidně trvat až čtyři týdny. A koho napadne pak dodatečně za měsíc na webu lovit záznam, který v danou chvíli prostě k dispozici nebyl? Další problém je, že poslanec nemá možnost se proti smazání svého projevu nijak bránit.

Není snad ani důležité, zda se nové pravidlo bude či nebude uplatňovat v praxi. Pochybný je už sám fakt, že existuje možnost manipulace s videoarchívem europarlamentu. Je to přímo voda na mlýn všech stoupenců konspiračních teorií, kritiků "falešných zpráv" a všech, kdo odmítají přemrštěnou politickou korektnost - zvlášť v době, kdy se populisté pokoušejí zdiskreditovat demokratické instituce. Navíc je otázka, nakolik uvedené opatření skutečně znesnadní radikálům sebeprezentaci prostřednictvím parlamentních videozáznamů, což měl být jeho hlavní cíl.

Kde končí tvrdá debata a kde začíná urážka?

Kritika zaznívá i ze strany médií a některých europoslanců, Namítají, že parlament je jedinou volenou evropskou institucí a že by se poslancům mělo umožnit, aby zde svobodně prezentovali své názory - ať už jsou jakékoliv. Video je navíc pro přístup veřejnosti nejdůležitější. Na stránkách europarlamentu sice jsou i textové záznamy zasedání, ale z finančních důvodů nebývají přeloženy do všech jazyků. Kdo si tedy třeba chce přečíst, co Synadinos skutečně řekl o Turcích, musí se poprat s řečtinou.

Zpravodaj nového jednacího řádu Richard Corbett naopak zavedené pravidlo hájí s tím, že v pracovní skupině se všechny frakce shodly na tom, že parlament by neměl podporovat rasistickou propagandu. Vedoucí pracovní skupiny Rainer Wieland navíc zdůrazňuje, že přerušení živého streamu a mazání archivu se týká jen obzvlášť do očí bijících případů.

To je sice pěkné, ale kde končí tvrdá debata a kde začíná urážka? To není nikde zakotveno. O tom, co je hanlivé, xenofobní nebo rasistické bude rozhodovat jen a pouze nový předseda europarlamentu Antonio Tajani - mimochodem politický žák populisty Silvia Berlusconiho.