Smrt občana Janoty: Děsivý příběh obyčejného člověka

KOMENTÁŘ - Komentáře autor: Tomáš Chalupa

Jaroslav Janota skočil před týdnem ze sedmého patra panelového domu v Napajedlech. Nepomohl ani zásah policejního specialisty, který ho přes hodinu přemlouval, aby to nedělal. Janota skočil z balkónu na ulici plnou lidí. Ukončil tak tragický příběh, který začal obyčejnou exekucí u obyčejného člověka...

Tuto fotku si Jaroslav Janota nahrál na Facebook v půlce února. Tehdy možná ještě netušil, že o několik dnů později ukončí svůj život sebevraždou

Tuto fotku si Jaroslav Janota nahrál na Facebook v půlce února. Tehdy možná ještě netušil, že o několik dnů později ukončí svůj život sebevraždou,zdroj: Facebook

Poslední měsíce Janotova života se začaly odpočítávat loni v zimě, kdy jednoho lednového rána do jeho bytu vstoupili dva exekutoři. Janota na ně vytáhl svou legálně drženou pistoli Browning ráže 6.35. Exekutoři nejprve utekli, jeden z nich se ale po chvíli vrátil. Janota na něj (přes dveře pokoje, ve kterém se nacházel) vystřelil, exekutor z bytu znovu utekl a Janota se v něm zabarikádoval.

"Střela prošla dveřmi pokoje v jejich levé části z mého pohledu. Přesně 32 cm od levého okraje dveří a 53 cm od jejich pravého okraje. Hlas útočníka zněl zprava. Střela tedy vůbec nemířila jeho směrem. Měla za úkol jej varovat, aby se nepokoušel znovu opakovat svůj násilný vstup do bytu a útok na mou osobu. Došel jsem ke dveřím pokoje. Odemknul jsem západku a otevřel dveře do předsíně. Pootevřenými dveřmi jsem uviděl stát v mezipatře cizí osobu. Namířil jsem na ni zbraň a dotyčný se dal na útěk po schodišti dolů," popsal pak na svém blogu

Místo obklíčila policie, dorazili i pyrotechnici a po hodinovém vyjednávání jim Janota pistoli vydal a byl odveden policií. Takto byl celý případ oficiálně popsán policií, která následně obvinila Janotu z vraždy ve stádiu pokusu. Žalobce žádal patnáct let, obhájkyně naopak překvalifikování na zabití ve stádiu pokusu a podmínečný trest.

Janota se hájil tím, že byl po noční směně, spal a když slyšel pohyb cizích lidí ve svém bytě, lekl se a měl je za zloděje Tvrdil, že byl v polospánku. Výstřel měl být varovný, nemířil přímo na exekutora a kdyby byl v úplně bdělém stavu, nikdy by zbraň nepoužil.

Krajský soud vyhodnotil důkazy a poslal Janotu na 12 let do vězení za pokus o vraždu, odvolací Vrchní soud v Olomouci rozsudek potvrdil. Zohlednil "mimořádné okolnosti případu", jakož i to, že Janota nebyl nikdy trestán a s policií spolupracoval.

Současně ale soudní znalci vyloučili, že by Janota byl v polospánku, musel podle nich vědět, kdo v jeho bytě je, exekutoři se hlasitým voláním ohlásili. Střela navíc nebyla vedena natolik mimo, aby se dalo soudit, že šlo pouze o varovný výstřel.

Janota dostal trest na spodní hranici sazby a byl poslán do mírnějšího typu vězení s ostrahou. Několik dní před tím, než měl nastoupit k výkonu trestu, ukončil svůj život skokem z balkonu. Než spáchal sebevraždu, zveřejnil na svém blogu dopis na rozloučenou, který odtud po tragédii zmizel, šíří se ale dál internetem. 

Když vám vezmou právo rozhodovat o svém životě Potom už vám toho mnoho nezbývá. Ani naděje. Zbývá vám jen to poslední právo a poslední svoboda. Svoboda rozhodnout o své vlastní smrti.


A tuto poslední svobodu už si nesmíte nechat nikým vzít. Je třeba myslet na heslo všech revolucionářů a bojovníků proti diktátorům. Svobodu nebo smrt. Když vás někdo záměrně a bůhví z jakých malicherných příčin připraví o vaši svobodu, zbývá už jenom smrt. Je lépe čestně a svobodně zemřít, než existovat jako otrok. Nejhorším druhém otroctví je totiž otroctví dobrovolné.
Už Tomáš Masaryk napsal koncem 19. století svou práci o fenoménu sebevraždy v moderní době. Sebevražda je konečné řešení bez možnosti opravných prostředků. Vždycky jsem ji považoval osobně za selhání a zbabělost. Ale někdy je člověk zatlačen do kouta a nemá jiný čestný únik z beznadějné situace.


A přesně v takové situaci jsem se ocitnul. Ne vlastní vinou. Proto jsem se rozhodl pro definitivní odchod z tohoto světa. Než se nechat zavřít na 12 let do vězení a nechat se šikanovat, beztrestně urážet či ponižovat od sadistických vězňů či dokonce dozorců, tak je lépe definitivně odejít. Ale jako svobodný člověk. Policie, státní zástupce a soudy si udělají čárku a hodí to za hlavu. Mrzí mne takový konec. Překonat silný pud sebezáchovy je opravdu těžké. Ale musím jej překonat. Žádná jiná možnost mi zkrátka nezbyla. Líbilo se mi tady, ale asi jsem se měl narodit v nějakém právním státě. Možná příště. Toto je můj definitivně poslední blog. Sbohem a Amen.


Autor: Jaroslav Janota | středa 22.2.2017 15:58

Z lidského hlediska vyvolává smrt Janoty lítost a soucit. Zbytečnými výdaji z kapes daňových poplatníků by však mohl argumentovat každý člověk odsouzený prakticky za cokoli. Snaha ochránit peněženky spoluobčanů nejspíš nebyla hlavním motivem jeho sebevraždy. Janota jednoduše neunesl představu dlouholetého pobytu za mřížemi. 

Svým způsobem je vězení konec života, alespoň toho dosavadního, na který je člověk zvyklý. Je to životní zlom, s nímž není lehké se vyrovnat, zvlášť pro někoho, kdo dosud nikdy nebyl trestán.

Přestože lze Janotově verzi věřit, ale stejně tak si lze představit trochu jiný vývoj událostí, nad jeho případem visí řada otazníků. Zástupce ombudsmanky Stanislav Křeček například v souvislosti s ním připomněl v rozhovoru pro Parlamentní listy, že exekutoři nesmí vstoupit do bytu bez svolení a předchozího informování majitele. Křeček doufá, že tezi o násilném vniknutí do bytu soud vyjasnil a vyvrátil.

Právě zde se zřejmě skrývá zlomový bod Janotova příběhu. Proč exekutoři nezazvonili? Pokud jim nikdo neotevřel, vniknout do bytu směli pouze s asistencí policie, která ale ani podle obžaloby na místě nebyla. Pokud exekutoři jednoduše vylomili zámek a pak se v chodbě hlasitým voláním nějakým způsobem ohlásili, porušili tím zákon. A pokud to bylo jinak, pak není jasné, jak se tedy do bytu vlastně dostali.

Oficiální znění rozsudku neznáme, nicméně soud musel nějakým způsobem dojít k závěru, že exekutoři se do bytu dostali legálně. Na veřejnost se dostaly jen informace ohledně střelby, nikoli o okolnostech, za jakých exekutoři vnikli do bytu. Pokud by postupovali jinak, Janota by (možná) nestřílel a dnes by -  jak by sám řekl - dál odváděl peníze do rozpočtu. 

Nezbývá než doufat, že v případě Janoty soudy opravdu odvedly svou práci dobře. Důvěru v českou justici ale dlouhodobě nabourává řada různých sporných kauz a podivných rozsudků. Co, když soudy v případě Janoty přece jen nerozhodly správně? Nebyla by to pak de facto justiční vražda?

Taková obyčejná tragédie

Samostatnou kapitolou jsou pak nevybíravé způsoby českých exekutorů. Nejde jen o přehnané odměny za jejich výkon, které se už rozhodl ministr spravedlnosti Robert Pelikán výrazně osekat, ale také o agresivní metody při vymáhání pohledávek.

Na jedné straně je pochopitelný zájem věřitelů dostat své peníze zpět, jistě je také nemalé procento dlužníků, kteří se uhrazení dluhů všemožně vyhýbají, ale ani tím nelze ospravedlnit drastické metody vymáhání, kdy se exekutoři v určitých případech pohybují na hraně zákona.

Pro příklady nemusíme chodit daleko, stačí si vzpomenout na nechvalně proslulého přerovského exekutora Tomáše Vránu.

Janota se dostal do soukolí dvou byrokratických systému, jejichž fungování není bez otazníků. Zachovali se exekutoři správně? Vždyť v tolika jiných případech selhali... Rozhodly oba soudy dobře, když poslaly do vězení na celých 12 let muže, který nejspíš nebyl společensky nijak nebezpečný? 

Faktem je, že se veřejnost - alespoň soudě podle reakcí na internetu - postavila na stranu Janoty, kterému jeho vysvětlení na rozdíl od soudu uvěřila. Pro společnost i politiky by to měl být impulz, že je nutné obnovit důvěru společnosti v soudy a exekutorům jednoznačně vymezit takové mantinely, aby se už nikdy znovu nestalo, že po nich vyděšený či naštvaný dlužník začne střílet a pak v zoufalství spáchá sebevraždu. 

Dokonce pokud exekutoři nepochybili a soudy rozhodly správně, Janota své verzi událostí nejspíš věřil a před sebevraždou musel prožívat muka. Životní drama s hrozným koncem se dotklo tolika lidí nejen kvůli špatné pověsti exekutorů a nedůvěře v soudy, ale také proto, že se na jeho místě mohl ocitnout kdokoli. Příběh Janoty je tragédií obyčejného člověka z malého městečka, kterého potkalo neštěstí a který neměl dost sil, aby ho unesl. 

Tagy: Česko domácí exekutor exekutorská komora česká justice justice a soudy zločin a trest

Zdroje: Vlastní