Andrej Babiš má vládu a vláda má program. Nemá však důvěru sněmovny.

Patrně ji ani mít nebude. Samotné programové prohlášení jí přízeň opozičních poslanců nezajistí. Natož marketingové kecy o makání, obdoba komunistického blábolu o "klidu na práci".

Uděláme, co jsme nedělali

Pokud se zajímáte o to, co Babišův politický holding ANO slibuje v programovém prohlášení, pak vězte, že také on bude usilovat o vaše blaho a bezpečí – stejně jako všechny vlády předešlé.

V obsáhlém spisku o 70 130 znacích (zde), který je označen za návrh, se dočtete o ctižádostivých a také nákladných plánech. Ne však o tom, z čeho je vláda zaplatí. U některých projektů vás nejspíš napadne, proč je ministři z ANO neuskutečnili už v uplynulých čtyřech letech. Odpověď v prohlášení nehledejte. Není tam.

Když Babiš na tiskové konferenci představoval návrh programového prohlášení, pravil: "Chceme masivně investovat." Samotný dokument obsahuje ujištění: "Klademe důraz na zvyšování investic…"

Fajn. Proč ale po čtyři roky vláda téměř vůbec neinvestovala? Jeden příklad za všechny: Za ministrů Antonína Prachaře a Dana Ťoka (oba z Babišovy stáje) se postavily pouze tři krátké úseky dálnic v celkové délce dvanáct kilometrů.

Užitečným návrhem v prohlášení je i projekt Moje daně. „Spustíme internetový daňový portál, který zajistí ucelený přehled o daňové historii poplatníka, umožní podání při správě daní a bude nabízet "předvyplněná daňová přiznání," píše se ve vládním prohlášení. Proč to ale Babiš a po něm Ivan Pilný neudělali už dřív?

Také další záměry jsou chvályhodné: Zrušit superhrubou mzdu a snížit daňové zatížení, digitalizovat státní správu, zvýšit důchody i platy učitelů…  A k tomu slib: "Prosadíme slevu ve výši 500 Kč měsíčně na sociálním pojištění, které odvádí zaměstnanec z hrubé mzdy."

Ale kde na to vzít?

Takže budeme hodovat. Nositel Nobelovy ceny za ekonomii Milton Friedman rád opakuje: "Žádný oběd není zadarmo." Je to banální pravda.

Ze zmíněných slibů vyplývá, že vláda vybere méně peněz, zato jich víc vydá. O tom, z čeho se zmíněné a další projekty zaplatí, však v návrhu vládního prohlášení není zmínka.

Jistě, někde by se daly peníze ušetřit.V prohlášení se dokonce taková místa dají najít. Například: "Uskutečníme potřebné organizační změny za účelem efektivního vynakládání prostředků na chod státní správy," píše se v kapitole finance a hospodaření státu.

V tomto bodě se však patří připomenout, že za minulé vlády se jen platové náklady státního sektoru zvýšily ze 132 miliard na 162 miliard korun. Počet státních zaměstnanců rostl ročně o 7800. Ještě v roce 2013 spadalo do kolonky státní zaměstnanci "pouhých" 413 600 lidí. Teď jich je 445 tisíc, z toho 70 tisíc úředníků. 

Erár přitom vykrmovali také ministři za ANO. Jen na financích za Babiše přibylo více než 400 úředníků. Elektronická evidence tržeb přitom měla ušetřit úředníkům práci, protože převedla důkazní břemeno z daňových úředníků na podnikatele.

Staré dluhy vyměníme za nové

Samotná EET se přitom v obsáhlém programu skromně krčí v koutku. "Po důkladném vyhodnocení fungování systému elektronické evidence tržeb navrhneme změny zákona o evidenci tržeb," oznamuje Babišova vláda.

Vlajkové lodi Babišova angažmá na financích je věnován pouhý odstavec o třech větách. Jeho podstatou je teze, že vláda projekt přizpůsobí nálezu ústavního soudu a že z EET budou další výjimky. Instalatér se nicméně nedozví, kdy a zda vůbec si do pracovní brašny k hasáku a dalšímu nářadí bude muset přibalit tiskárnu na účtenky.

A klíčová otázka, jak bude vláda hospodařit? Ta je shrnuta do gumové věty: "Budeme usilovat o vyrovnaný státní rozpočet." 

Ani slovo o splácení dluhů. Pouze konstatování: "Budeme dlouhodobě stabilizovat státní dluh ve vztahu k hrubému domácímu produktu a udržíme ho na nízké úrovni."

Z toho je zřejmé, jak se vláda chystá hospodařit: Otáčet dluhy – staré dluhopisy bude splácet tak, že vydá dluhopisy nové

A na konec nemůžeme přehlédnout zlatý hřeb Babišova populismu: Nižší sazba daně z točeného piva. Premiér na něj pamatoval i ve vládním prohlášení.

Takže lidi vzhůru do hospod!

A hlavně nerušit, makáme!

Nejdřív ale musíme makat.

Namátkou z výroků stachanovce Babiše. "Budeme makat, i bez důvěry… Oni chtějí mluvit, my chceme makat… Lidem je upřímně jedno, jestli bude kabinet menšinový, v demisi či bez důvěry … Oni chtějí mluvit, my chceme makat."

Babiš tvrdí, že programové prohlášení vychází vstříc jiným stranám, že je „programem pro všechny“. Jeho amazonka Karla Šlechtová, toho času ministryně obrany, tuto tezi vysvětlovala v ČT. Přitom se rozohnila na opoziční poličky: "Bude to dobrý (vládní) program… Jsem zvědavá, jak budete vysvětlovat voličům, proč jste ho nepodpořily!"

(Šlechtová ve své prostoduchosti patrně netuší, že program vlády a důvěra nejsou spojité nádoby. Babiš to nejspíš ví, ale dělá ze sebe prosťáčka, který to myslí upřímně.)

Důvěra se nicméně nevyslovuje jen na základě programu. Papír unese všechno a nevypovídá o všem. Nemluvě o tom, že důležitější než programový cíl, o kterém prohlášení píše, může být způsob, jakým ho chcete dosáhnout, o čemž se zpravidla nepíše.

Důvěra se zakládá především na figurách, které tvoří vládu. Zejména na figuře klíčové – premiérovi. A většina opozičních stran dává najevo, že nechce, aby byl předsedou vlády politik, kterého se policie chystá stíhat za dotační podvod.

No a k tomu si připočtěte fakt, že z podvodu podezřelý premiér sestavuje menšinovou vládu. Vyslovit důvěru takové vládě, anebo ji aspoň tolerovat neúčastí na hlasování, znamená podpořit něco, co nemáte pod kontrolou – něco, co neřídíte a na čem se nepodílíte. A to si každý pečlivě rozmyslí.

Sehnat podporu pro menšinovou vládu je těžké i pro politika, který se těší mimo vlastní stranu respektu a se kterým je radost vyjednávat. Natož pro Babiše, který vidí v tradičních stranách jen svině, krávy a … kdovíco ještě.