Druhý start: Jak se po čtyřicítce vrátit do školy a nezbláznit se
29. 8. 2025 – 12:00 | Magazín | Žanet Ka
Věk je jen číslo, říká se. Ale po čtyřicítce to číslo začíná mít zvláštní váhu. Někdo bilancuje, jiný hledá nové směry. A právě škola se může stát místem, kde se minulost propojí s budoucností. Usednout znovu do lavice už není o známkách, ale o odvaze otevřít další kapitolu vlastního příběhu.
Proč to lidé dělají?
Někoho žene nutnost. Trh práce se mění, digitální dovednosti už nejsou volitelný bonus, ale základní výbava. Jiní touží po změně, když například práce, která byla kdysi snem, se proměnila v rutinu, a tak přichází chvíle sáhnout po novém oboru. A někdo si plní sen, který musel dřív ustoupit rodině či hypotéce.
Podle údajů Ministerstva školství roste počet „nestandardních“ studentů. Na vyšších odborných školách nebo v rekvalifikačních kurzech se stále častěji objevují lidé ve věku 40-55 let. Dospělí studenti mají jednu výhodu: přesně vědí, proč to dělají.
Návrat do lavic v praxi
Je to trochu jiná disciplína než v osmnácti. Zatímco tehdy nás k učení nutila hrozba špatné známky, dnes nás vede vnitřní motivace. Jenže realita může být tvrdá: vedle školy běží práce, domácnost, často i péče o děti nebo rodiče.
„Zralí studenti se vyznačují obrovskou vnitřní motivací, ale často podceňují vlastní kapacitu. Snaží se dělat vše na sto procent a rychle vyhoří,“ upozorňuje psycholožka Šárka Miková, která se věnuje dospělým ve studiu. Doporučuje nastavit si reálná očekávání a učení dávkovat po blocích.
Nejčastější obavy (a jak je zkrotit)
- „Budu nejstarší ve třídě.“ Možná ano, ale vaše zkušenosti jsou kapitál, který mladším chybí. Často se stáváte přirozenými lídry studijních skupin.
- „Nezvládnu techniku.“ Digitální systémy a e-learningy mohou zaskočit. Řešením jsou krátké kurzy digitálních dovedností (nabízí je třeba MPSV v programu Jsem v kurzu).
- „Co když se ztrapním?“ Chyby dělají všichni, jen dospělý student se jich bojí víc. Pomáhá připomenout si, že nejde o známky, ale o cestu k cíli.
Sebevědomí a psychika: studium jako terapie
Škola může být víc než jen místo, kde se přednáší. Pro mnohé se stává terapií, prostorem, kde si člověk znovu připomene, že má cenu zkoušet nové věci. „Studium po čtyřicítce je jiný druh dobrodružství. Už nehledáte autority, ale partnery k diskuzi. A největší překážkou nebývá látka, ale vlastní hlava,“ říká konzultant Ondřej Staněk.
Důležité je naučit se odměňovat i za malé kroky. Nový pojem, úspěšně zvládnutá prezentace, ale i to, že jste prostě nezaspali ranní přednášku- to všechno je důvod říct si: „Jsem na cestě a zvládám to.“
Rodina, práce, škola: jak to sladit
Velká výzva přichází doma. Partner, děti i kolegové si musí zvyknout, že „máma/táta“ má novou roli. Pomáhá otevřeně komunikovat a zapojit rodinu do svého plánu, vysvětlit, proč je studium důležité, a jak může obohatit všechny.
Prakticky se vyplatí zavést „rodinný kalendář“: kdy se učíte, kdy je prostor pro domácnost a kdy naopak pro odpočinek. Psychologové doporučují vyhradit si i čas jen pro sebe, aby studium nepohltilo úplně vše.
Praktická stránka věci: co si vyřídit
- Finance: u VOŠ se platí školné, ale existují stipendia; rekvalifikační kurzy ÚP mohou být zdarma.
- Technika: investice do kvalitního notebooku, dobrých sluchátek a aplikací (Notion, Quizlet) se mnohonásobně vrátí.
Co si zařídit před zápisem
Digitální nástroje- aplikace na poznámky a řízení času ušetří hodiny učení.sleva
- na knihy, software i kulturní akce, pokud absolvujete denní formu studia. <li style=" font-weight:="" 400;"="" aria-level="1">
sleva na knihy, software i kulturní akce, pokud absolvujete denní formu studia. <li style=" font-weight:="" 400;"="" aria-level="1">
A závěrem?
Studium po čtyřicítce není útěk zpátky do mládí. Je to vědomé rozhodnutí postavit se k životu čelem a říct si: „Můžu začít znovu.“ A možná právě tahle kapitola, kdy si dobrovolně sedáte do lavice, se stane tou nejdůležitější ve vašem příběhu.
