Kultovní Zaklínač a jeho cesta mezi špičku fantasy

VIDEO MAGAZÍN - Magazín autor: Václav Štefan

Když před více než třiceti lety sáhl polský spisovatel Andrzej Sapkowski po peru a stvořil zaklínače Geralta z Rivie, nikdo jistě netušil, jakým fenoménem se příběhy o bělovlasém lovci monster stanou. Dnes se Zaklínač řadí mezi špičky světové fantasy. Jaká byla jeho cesta?

Geralt z Rivie ve hře Zaklínač 3: Divoký hon

Geralt z Rivie ve hře Zaklínač 3: Divoký hon,zdroj: Profimedia.cz

Už je to měsíc, co byl odvysílán poslední díl fantasy seriálu Hra o trůny. Řada diváků prázdnotu po skončení takřka deset let trvajícího fenoménu zacpala pětidílnou minisérií Černobyl, která slaví velký úspěch a jíž si HBO z velké části uklidnila tu sortu fanoušků, jež byla pobouřená diskutabilní kvalitou závěrečné osmé řady fantasy příběhů ze Západozemí.

Černobyl ale (bohužel) není fantasy seriál a mezi příznivci fiktivních světů se tak uvažuje, zda se objeví nějaký ten nástupce, který aspoň na čas vystřídá Hru o trůny a osloví nejen žánrové fanoušky, ale i širokou veřejnost.

Často se v tomto spojení mluví o Zaklínači, seriálů připravovaném společností Netflix podle knih polského spisovatele Andrzeje Sapkowského, které ve světě proslavila především stejnojmenná videoherní série. Ač zrovna u nás tomu tak nebylo a v tuzemsku se originální příběhy zaklínače Geralta staly fenoménem (minimálně mezi fanoušky fantasy) již v devadesátých letech. Pojďme se společně podívat na bohatou historii kultu jménem Zaklínač.

Hurá do Polska

Otec Zaklínače Sapkowski, který v pátek oslaví 71. narozeniny, se narodil v polské Lodži. K literární tvorbě se dostal až během druhé půlky osmdesátých let. Do té doby se díky svému nadání na jazyky uplatnil především v zahraničním obchodu a fantasy literaturu vnímal čistě jako čtenář a pozorovatel, později pak i jako překladatel do polštiny.

Jeho prvotinou se stala povídka nazvaná jednoduše Zaklínač, která v roce 1986 poprvé příznivcům fantastiky představila "bílého vlka" Geralta z Rivie - vědmáka, mutanta a lovce monster žijícího ve fiktivním světě, kde lidem pomáhá v boji s nadpřirozenem. Sapkowski se tehdy umístil na třetím místě v literární soutěži polského magazínu Fantastyka, kde krátký příběh vyprávějící o boji Geralta se strigou vyšel.

profimedia-0220209955

tvůrce Zaklínače Andrzej Sapkowski,zdroj:Profimedia.cz

Rázný autor přitom dodnes soudí, že si jeho povídka zasloužila první místo a nevyhrála pouze proto, že se jedná o fantasy příběh, a nikoliv o sci-fi, kterému tehdy dle Sapkowského společnost výrazně nadržovala. Ostatně obecné úvahy nad stavem literatury se staly pro začínajícího autora rovněž způsobem, jak o sobě dát vědět literárnímu světu, a v polských časopisech tak vedle povídek publikoval i nejrůznější recenze a fejetony.

Za zmínku stojí například text V Šedých horách zlato není aneb hrst úvah o literatuře fantasy z roku 1992, kde s dávkou lehce zlého humoru Sapkowski střílí do vlastních řad a kritizuje rozšířenou povrchnost a neoriginálnost fantasy literatury. Ač je třeba říct, že v textu poukazuje i na některé nešvary, kterých se následně sám dopustil ve své zaklínačské sáze.

Žádné dobro a zlo

Zaklínače a Sapkowského styl psaní si polští čtenáři rychle oblíbili, a autorovi tak postupně začaly vycházet další povídky představující čtenářům originálně pojatý fantasy svět zaklínače Geralta. Během devadesátých let pak vyšla i pětidílná sága vyprávějící příběh Geralta a jeho "schovanky" Ciri, která celý fiktivní svět ještě výrazně rozšířila.

Sapkowski přišel se zajímavou kombinací všeho možného i nemožného. Na jednu stranu z velké části staví na fantasy klišé a pro svůj svět využívá kostru vycházející ze spisovatele J. R. R. Tolkiena (elfové, trpaslíci, hobiti), následně přidává něco ze světového folkloru, a předělává tak například pohádky bratří Grimmů (třeba Sapkowského verze Sněhurky byla vilná žena libující si v násilí, které měla k ruce bandu sedmi ozbrojených gnómů). Do toho Sapkowski přichází se svou šedivě pojatou poetikou fantasy a naprosto rozbourává hru na dobro a zlo, kterou známe třeba z Tolkiena.

Geraltův svět tak působí výrazně živěji a uvěřitelněji a autor se v jeho fungování okatě inspiruje skutečným světem. Blíže má však, co se témat a myšlení lidí týče, k moderní společnosti než k evropskému středověku, jak je tomu třeba u Písně ledu a ohně (Hra o trůny). Častými tématy, na něž Sapkowského postavy narážejí, jsou tak například ekologie, rasismus, xenofobie, etika, vědecké poznání nebo i klimatická změna, což ve středověkých kulisách říznutých fantasy působí značně originálně.

Ať žije král Artuš!

O Zaklínači se pak často mluví jako o slovanské fantasy vycházející ze slovanských mýtů a folkloru, což ale není úplně přesné. Ano, objevují se zde některé slovanské prvky, především v podobě tvorů a monster, s nimiž se zaklínač Geralt střetává. Kostra světa, jak bylo zmíněno výše, je ale stále klasické tolkienovské fantasy. V případě povídek pak hrají velkou roli zmiňované pohádky.

Sága navazujících pěti románů si největší inspiraci bere ze Sapkowského oblíbené legendy kolem krále Artuše (autor na toto téma napsal dokonce rozsáhlou studii nazvanou Magické střípky). Mnohem více se slovanskou mytologií inspiruje videoherní adaptace.

V tuzemsku jsme se měli se Sapkowským a jeho hrdinou Geraltem možnost seznámit výrazně dříve než většina světa. Jeho prvotina tu vyšla v roce 1992 v časopisu Ikarie (dnes XB-1) a Sapkowski se pro české příznivce fantasy stal rychle kultovním autorem. Spisovatel, který je mimo jiné dobře známý i svou zálibou v alkoholu, tak začal rovněž vymetat české fantasy akce a řádně popíjet s místními fanoušky. Ostatně Sapkowski měl k Česku vždy blízko, což je vidět například i na jeho pozdější Husitské trilogii (2002-2006), kde mísí nadpřirozeno s historickými reáliemi husitských válek.

Zaklínač postupně okouzlil velkou část Evropy, na svůj velký světový úspěch, kdy se prostřednictvím dalších autorů dostal do obecného povědomí, si ale ještě musel počkat.

Adaptace přicházejí

Vůbec první adaptace Sapkowského textů je u nás prakticky neznámá. Jedná se o staré polské komiksové příběhy z devadesátých let, které se především snaží věrně zpracovávat původní povídky. Nikdy u nás ale nevyšly.

219dc58349a9ab7d6072d7673704

polský komiks z devadesátých let,zdroj:Repro Pinterest

Další pokus o adaptaci, tentokrát filmovou a seriálovou, přišel v roce 2001 a 2002. Nejednalo se o příliš úspěšný projekt. Hodně se na něm podepsal malý rozpočet a vůči výsledku měli výhrady jak fanoušci, tak i sám Sapkowski. Celou podívanou, která se vysílala i u nás, ze všeho nejvíc zachraňoval charismatický herec Michal Zebrowski v hlavní roli.

Ani tehdy se tak Zaklínači nepovedlo prorazit ve světě. To všechno nakonec změnila herní série od polského studia CD Projekt RED. Původně se o videoherní adaptaci Geraltových příběhů pokusili vývojáři už v devadesátých letech, z projektu ale nakonec sešlo, a fanoušci se mohou tak maximálně pokochat starými screeny ze hry.

Ostatně i s prvním herním Zaklínačem od CD Projektu byla řada problémů a vývoj hry se táhnul několik let. Nakonec ale v roce 2007 přišlo rozsáhlé RPG, kde se hráči chopili role samotného Geralta a navázali na Sapkowského romány. Následovalo pak úspěšné pokračování Zaklínač 2: Vrahové králů v roce 2011.

Tuto hru dokonce dostal i tehdejší prezident USA Barack Obama jako dar od bývalého polského premiéra Donalda Tuska během své návštěvy v zemi. Hra měla být zamýšlena jako symbol ekonomického vývoje Polska. Americký list Washington Post si za to na Polácích pěkně smlsnul a ve svém žebříčku darů pro Obamu mezi lety 2009 a 2012 označil oficiální darování hry státníkovi za nevhodné a umístil Zaklínače na poslední 274. místo mezi všemi dary.

Mimochodem - mezi druhým a třetím dílem herní série v roce 2013 (tedy takřka po patnácti letech od vydání poslední knihy ságy) se do světa Zaklínače vrátil i sám Sapkowski. Vyšla tehdy kniha Bouřková sezóna, ve které se autor vrátil před svou pentalogii do období zaklínačovských povídek. Bohužel se ale příliš nedá mluvit o návratu ve velkém stylu a kniha patří spíše k tomu slabšímu z autorovy tvorby.

Geraltův vzestup

Největší boom pak přišel s třetím videoherním dílem Zaklínač 3: Divoký hon, který se objevil v 2015 a mezi fanoušky počítačových her se stal fenoménem. Třetí díl herní série je tak často řazen mezi jedny z nejlepších videoherních RPG všech dob a otevřel pomyslnou bránu do světa celému kultu kolem Sapkowského fiktivního světa.

Je přitom třeba říct, že herní série původní autorovy knihy ve světě značně zastínila, což spisovatel strašně nerad slyší. Často se tak stává, že mnoho lidí vnímá herního Zaklínače jako oficiální pokračování původní ságy, i když se jedná pouze o adaptaci, která je v řadě věcí v rozporu s reáliemi knih.

Zaklínač se stal neoddělitelnou součástí světa nerdů a geeků po celém světě. Cosplaye postav, laděné především do vizuálu herní série, se objevují po fanouškovských akcích po celém světě. Vedle dalších videoher (například Thronebreaker: The Witcher Tales) se Sapkowského tvorba přelila i do dalších oblastí, jako jsou nejrůznější stolní hry - ať už RPG ve stylu Dračího doupěte, karetní Gwent nebo deskovky. Začaly vycházet i nové komiksové příběhy v americkém nakladatelství Dark Horse, které se v českém vydání objevují i u nás. A jak to tak bývá dle pravidla internetu číslo 34, Zaklínače, jehož svět sám o sobě oplývá slušnou dávkou sexu, se chytil i pornoprůmysl.

Tématu se ve velkém chopila i larpová komunita. Například v Polsku se odehrává mezinárodní akce Witcher School, která svým účastníkům dává možnost vyzkoušet si na několik dní zaklínačský život v autentickém prostředí polských hradů. V Česku se pak larpy inspirované Sapkowským objevovaly již v devadesátých letech a nyní jsou pevnou součástí české larpové scény - odehraje se hned několik akcí za rok. Můžeme se tu rovněž pochlubit již tradičním českým festivalem Blavicon, zaměřeným právě na svět Zaklínače.

Netflix to nebude mít lehké

Vzhledem k momentální masové oblíbenosti díla není vůbec s podivem, že se společnost Netflix rozhodla pustit do nového seriálového zpracování, jehož natáčení nedávno skončilo a na obrazovkách by se mělo objevit do konce roku.

Těžko ale říct, jak nová adaptace obstojí. Od začátku projekt doprovází velká spousta remcání fanoušků. Velký poprask například vzbudila fáma o černé Ciri, která se nakonec ukázala být nepravdivá. Řada lidí má problém i s hercem Henrym Cavillem, který ztvárňuje hlavní roli. Nemalý poprask na internetu mezi fanoušky způsobily také uniklé fotky z natáčení, na nichž lze spatřit přinejmenším hodně zvláštní kostýmy.

Celkově je vidět, že seriálu poněkud škodí proslulost videoherní série, s níž ho fanoušci předem srovnávají, ač autoři adaptace od Netflixu prohlašují, že plánují vycházet z původních knih, nikoliv z videoher. Inu, nechme se překvapit. Horší než ten starý polský seriál z počátku milénia to snad být nemůže. A i kdyby ano, je dnes spousta jiných způsobů, jak se do kultovního světa Zaklínače kvalitně ponořit.

Tagy: Zaklínač zahraničí Polsko Spojené státy literatura knihy televizní seriál fantasy HBO Hra o trůny seriály komiksy film a divadlo polská literatura Netflix nerd Zaklínač 3: Divoký hon larp

Zdroje: Vlastní