Osmadvacetiletý Jakub Nezdoba žije a pracuje v Praze. Jeho profesní činnost se točí kolem lidské výkonnosti a spokojenosti. "Mými nejčastějšími klienty jsou profesionální a výkonnostní sportovci z individuálních a kolektivních sportů. Těmto sportovcům a sportovním týmům plánuji a vedu mentální a sportovně-psychologickou přípravu," říká Nezdoba, který sám do roku 2012 vrcholově sportoval. Taky pracoval jako sportovní trenér a rozhodčí.

• Co si osobně myslíte o případu Patrika Bartošáka?

K tomuto konkrétnímu případu se nemohu vyjádřit, protože mám jen informace z médií. Co ale vím, tak podle průzkumů se s nějakou formou psychických obtíží alespoň jednou za život setká zhruba 30 procent populace. No a profesionálních sportovců se to přirozeně může týkat také.

• Bartošák se o svém problému rozhodl mluvit a začal ho řešit. Je to podle vás začátek správné cesty, že by se třeba jednou mohl vrátit i tam, kde byl?

Rozhodně kvituji to, že pan Bartošák svou situaci aktivně řeší. Muselo to stát velkou dávku odvahy, obzvlášť pak, když tušíte, že se o tom bude veřejně mluvit i psát. Má můj osobní obdiv. Pokud si svůj návrat do profesionálního hokeje přeje, tak věřím, že to zvládne. Protože kdyby nebyl silný, nedostal by se tam, kde v předcházejících sezonách byl. Pro mě byly vždy nejobdivuhodnější příběhy těch, kteří své obtíže překonají a vrátí se ještě silnější, než byli dřív.

• Sportovci často mají slávu, peníze, fanoušky – tedy to, po čem touží spousta lidí. Proč se s tím pak někteří nedokážou vyrovnat?

Taková prestiž má i obrácenou stranu mince, ale o té už se tak často a lehce nemluví. Osobně slávu, peníze a fanoušky nutně nepovažuji za kladnou stránku sportovní kariéry, ale spíše za stresor a zodpovědnost. Vždy bychom museli hodnotit konkrétní případ, ale obecně si dovolím říct, že na rychlé nabytí výše zmíněného neexistuje univerzální příprava. Vrcholoví sportovci v tom jsou často téměř úplně sami. A tlak je obrovský.

• Patrik Bartošák | zdroj: Profimedia Mají toho tolik, že to nakonec nezvládnou?

Znovu musím říct, že je to případ od případu jiné. Někdy se stane, že se prostě pokazí příliš věcí najednou. Může jim chybět vnitřní síla nebo efektivní opora zvenčí. Většinou to ale bývá kombinace více faktorů.

• Sportovci často utíkají k alkoholu a drogám. Myslíte, že jim to pomáhá setřást stres a tlak, který se na ně neustále klade, nebo proč volí právě tuto cestu?

Nemám informace o tom, že by sportovci k těmto látkám utíkali častěji než nesportovci. Spíše bych řekl, že se jedná o celospolečenský problém. No a proč právě alkohol? Lidé v něm hledají úlevu od napětí a pocit uvolnění.

• S jakými dalšími démony musí sportovci ještě bojovat?

Stejně jako v jiných odvětvích, kde lidé soutěží, se vám vyselektují výjimeční jedinci, kteří získají vše. Je to enormně kompetitivní prostředí. No a v takovém prostředí téměř nelze uspět, pokud je vaše tělesné a osobnostní nastavení zcela v populační normě. Vrcholoví sportovci jsou v podstatě statistické výjimky. Spoustu věcí mají posunutou: snížený práh bolesti, výraznou zaměřenost na dosažení úspěchu a zlepšování nebo skvěle fungující imunitní systém. Mají zkrátka vynikající adaptabilitu a výkonovou motivaci. No a i když toho sportovci unesou hodně, neznamená to, že ten tlak nevnímají. Jestli je tady něco démonem, tak je to podle mě vnější tlak a zodpovědnost.

• Je tedy právě tlak a stres tím hlavním spouštěčem problémů sportovců?

Ano, to mohou být právě ty spouštěče. Ještě bych k nim doplnil obrovské tréninkové dávky, monotónnost, závazky vůči svým blízkým, mediální tlak, časté stěhování, smlouvy s kluby a sponzory. U finančně perspektivních sportů potom peníze, které vůbec nejsou jednoduchým zdrojem na zvládnutí. Vezměte si pro příklad následující rozdíl: úspěšní podnikatelé většinou rostou v řádu let, postupně se učí s penězi nakládat a dobře investovat. U sportovců je ale občas nárůst příjmů skokový. No a na semináři se s penězi nakládat nenaučíte. Je to těžká situace a ne každý to zvládne sám.

• Bartošák se rozhodl léčit, není to ale tak dávno, co několik jiných sportovců své problémy nezvládlo a spáchalo sebevraždu. Čím si vysvětlujete, že zvolili právě tuto cestu?

Je to strašné, když se člověk dostane za hranu svého pudu sebezáchovy. Nevím, co prožívají a jak přemýšlejí. Každý to má jinak, přijde mi ale důležité uvést, že i v takové situaci existují jiná a lepší řešení. Důležité je udělat první krok, přiznat si svůj problém a říct si o pomoc.

• Existuje tedy nějaký recept na to, jak by se sportovci měli udržet v dobré psychické kondici a nepropadnout tomu všemu, co se okolo nich děje?

Vzhledem k tomu, co dělám, nemůžu říct nic jiného než 'nebýt na to sami'. Mít někoho, kdo vám s tím vším pomůže. Psychologové, sportovní psychologové a sportovní mentální kouči, ti dobří mají diáře plné schůzek. Nebo je třeba mít někoho ve svém okolí, někoho opravdu schopného, kdo pro vás chce to nejlepší. Osobně věřím, že většina sportovců, ať s pomocí, anebo bez ní, nakonec najde ten svůj vlastní recept. Každopádně, i hlava se musí trénovat.