Andrej Babiš vyrazil do boje s potravinovými řetězci a nadnárodními výrobci potravin. Tvrdě a nekompromisně. Jak jinak, je přece kampaň (k evropským volbám), a v ní musíte ukázat na nepřítele.

Proč? Nadporučík Mazurek z Černých baronů na otázku po smyslu toho či onoho počínání odpovídal lapidárně větou "protože tak to je správné, tak to má být".

V tomto případě se patří dodat: Protože to funguje, protože se to osvědčilo. Volič prostě rád slyší, když ho někdo chrání – zejména před cizáckými koncerny.

O zmrzlině sním, když náhodou spím

Premiérova politická firma vsadila v kampani na téma dvojí kvality potravin, tedy prodej výrobků odlišného (ale přiznaného) složení ve stejných obalech. Naznačilo to už Babišovo úvodní provolání kampaně, ke kterému pak píáristi připojili další dávku emocí na Babišově facebookovém profilu.

"Čau lidi, asi jste mě viděli, jak jsem se na zahájení naší kampaně vytočil. Jen na to pomyslím, stoupá mi tlak. Proč si naše děti nemůžou koupit v obchodě originál zmrzlinu Magnum? Tu pravou. Tu s lepší polevou. S lepší čokoládovou chutí," vzkazuje voličům v dojemném provolání připomínajícím scénář telenovely (tady) a odkazuje na volební program ANO (zde ve formátu PDF, kapitola Bojujeme za stejnou kvalitu potravin).

Emoce z toho tryskají. A aby jich nebylo málo, Babiš v článku štká nad dalšími blafy, které západní korporace dodávají na trhy do nových států Evropské unie a které naše děti musí jíst – nad béčkovou Nutellou nebo nad rybími prsty plnými vody.

"Štve mě to neskutečně," ujišťuje virtuální Babiš a leckdo z jeho facebookového publika může mít obavu, aby rozdurděnému premiérovi nepraskla žilka.

Pravá, anebo šizená? | zdroj: Profimedia

Proč ale zrovna teď, v čase volební kampaně, když téma dvojí kvality potravin bylo na stole už v roce 2013, kdy Babiš vystoupal do nejvyšších pater české politiky?

A proč velkouzenáře Babiše štve zrovna zmrzlina a rybí prsty? Proč ho neštval třeba salám Vysočina z Kosteleckých uzenin, patřících pod jeho Agrofert (toho času ve svěřenském fondu), ve kterém potravinářská inspekce našla zapovězenou kostní drť (popsáno tady). Co kdyby si položil otázku: Proč naše děti nemohly mít ke svačině chleba s kvalitním salámem s pravým masem? A co kdyby si premiér vzpomněl na klamavý obal párků s telecím (taktéž z Kosteleckých uzenin, zde)?

Připomenout se dá i jiná pochutina z holdingu Agrofert - špekáček od firmy Krahulík, jehož odběr loni řetězec Globus ukončil, protože zjistil, že neobsahuje deklarované množství masa. A v nedávném testu časopisu dTest propadly hned tři uzeniny z holdingu.

Neměli bychom se tedy se stejnou vervou, s jakou bojujeme proti dvojím potravinám, zaměřit i na to, aby obsah potravin odpovídal tomu, co je na obalu? Z kontrol zemědělské a potravinářské inspekce (tady) a jiných testů vyplývá, že to není okrajový problém a že se může týkat i produktů z Babišova impéria.

Tohle se ale do scénáře volební telenovely 'ANO, bude líp' nehodí. Zato do ní zapadne kdejaká lež. Třeba ta o Milce.

"Není přece možné, aby si naše děti mohly koupit jenom čokoládu Milka, která má podstatně větší obsah tuku a cukru. Proč si naše děti nemohou koupit v našich řetězcích originál Milka čokoládu?" pravil premiér před dvěma týdny.

Výrobce Milky kontroval v inzerátech upozornil: "Čokoláda Milka prodávaná v České republice je úplně stejná, jako čokoláda prodávaná v Německu nebo v Rakousku."

Babiš nato prohlásil (zde), že se mýlil. Z toho ale vyplývá, že žádné srovnávací nákupy, kterými se ohání, nedělal. A také to, že se nemýlí, ale lže. Respektive lžou za něj jeho píáristi.

Lumpové z cizáckých korporátů

Zpět k těm lumpům ze západních korporací. Slovo lump není nadsázka, protože ve stejném obalu by zákazník měl najít stejnou věc. Pokud ne – je to to lumpárna. A kdyby výrobce nebo obchodní řetězec myslel upřímně tvrzení, že vychází vstříc chutím v jednotlivých zemích, mohl by to jednoduše uvést na obalu. Stačila by větička: "Přizpůsobeno chuti Čechů."

Nová unijní směrnice jim něco takového uloží. Píše se v ní, že pokud budou nejen potraviny, ale jakékoli výrobky ve stejných obalech v různých zemích odlišné ve svém složení, musí pro to existovat legitimní důvod a spotřebitelé o tom musí být informování. A pokud nebudou, pak jim dozorové instituce v jednotlivých státech budou moci uložit pokutu do výše čtyř procent obratu.

Co víc, ministr zemědělství, sociální demokrat Miroslav Toman už oznámil, že připravuje novelu zákona o potravinách, která prodej takových výrobků pod pokutou zakazuje.

Z toho je patrné, že 'bojovník za kvalitní potraviny' Babiš dorazil na bojiště po bitvě. A sám se povýšil na generála.

Kvalita, anebo cena?

Ostatně, proč si Babiš stěžuje na šizenou zmrzlinu a nesáhne po zmrzlině nešizené? Občas zmrzlinu kupuji, takže vím, že je k mání i kvalitní. Vedle zmrzliny plné rostlinného tuku či mastných kyselin a s polevou z 'kakaové pochoutky' můžete koupit v českých prodejnách obchodních řetězců také zmrzlinu ze smetany a s čokoládovou polevou.

Stačí si vybrat a - samosebou – připlatit. Kvalita není zadarmo. A obdobně se to má s rybími prsty. Z vlastní zkušenosti už vím, které jsou mokré, mazlavé, přecpané glutamátem, kypřícími látkami a kdoví čím ještě a které jsou vskutku masové. Taky je mi jasné, že ještě lepší je koupit neobalované filety z chlazené tresky, na kterých se tolik šidit nedá.

A co se teď vlastně změní? Když unijní směrnice a český zákon zafungují, dvojí potraviny zmizí. Jaký to bude mít dopad na trh? Záleží na tom, jaký podíl v několikasettisícové škále potravin zboží dvojí kvality má. Agrární analytik Petr Havel předpokládá, že 'nepatrný ', a proto o smyslu regulací proti dvojí kvalitě pochybuje.

Výrobci by teď každopádně měli přestat béčkové potraviny v obalech totožných s áčkovými na trh dodávat. Co bude následovat? Dodávané áčkové potraviny budou dražší než béčkové v áčkovém balení a poptávka po nich bude nižší, protože mnoho Čechů preferuje cenu před kvalitou. A tak producenti dodají levnější zboží za nižší cenu v nových obalech a s trochu pozměněným názvem.

Rád bych se mýlil, ale předpokládám, že kvalitní a dražší potraviny si je u nás ochotno koupit pořád menší procento lidí než třeba v Německu. A na tom unijní směrnice, český zákon, ba ani volební kampaň s podbízivými hesly příliš nezmění.