věda a poznání

Menopauza, klimakterium, nebo česky přechod, je obdobím v životě ženy, kdy ustává menstruace a žena přestává být schopná produkce dalšího potomstva. Ať už přechod a s ním spojené hormonální změny způsobují jakékoli potíže, jedná se o přirozenou součást životního cyklu našeho druhu. O to překvapivější je skutečnost, že ukončení reprodukce dlouho před koncem života je mezi savci raritou. 

Hmyz je druhově vůbec nejhojnější skupinou pozemských tvorů a co do tvarové a funkční bohatosti se mu mohou rovnat snad jen obratlovci. Mezi jeho zástupci nalezneme i reprezentanty různých exotických životních strategií. Vzácností nejsou jedovaté či nechutné druhy ani zástupci oplývající výstražným zbarvením, kamufláží nebo napodobující jiné, často nebezpečné, organismy. 

Říká se, že práce šlechtí. To je sice jistě pravda, jenže též se říká, že příliš všeho škodí. A s prací po čtyřicítce to platí dvojnásob, jak upozorňují vědci. 

V uplynulých dnech se tiskem prohnala smršť senzačně vyhlížejících zpráv: Lékaři objevili v lidském těle nový, dosud neznámý, orgán. Jak už to s podobnými objevy bývá, skutečnost je o něco složitější. 

Tomuto nápoji holdují slavní z Hollywoodu i lidé ze Silicon Valley. V New Yorku a dalších amerických městech se s touto "drogou šamanů" pořádají stovky seancí každou noc. Zajímají se o něj ale i vědci, které na něm láká skutečnost, že by mohl pomáhat s léčbou psychických poruch. 

O prostředí mořských hlubin se někdy mluví jako o poslední neprozkoumané oblasti na Zemi. Třebaže se ve světle moderních metod dálkového průzkumu takové řeči mohou zdát přehnané, každá další výprava do hlubin jim dává za pravdu.

Třebaže se nám to může zdát zvláštní, anatomická stavba velké části savců, včetně našich nejbližších příbuzných, se od lidské v jednom důležitém aspektu liší. Spíše pravidlem, než výjimkou, je mezi savci přítomnost pyjové kosti. Žerty stranou, pyjová kost představuje u druhů, které se její přítomností mohou chlubit, důležitou podporu při pohlavním styku. Její velikost je extrémně různorodá a na první pohled je zřejmé, že kost má za sebou velmi bouřlivé evoluční změny. Proč se ale u některých savců vyskytuje, zatímco jinde chybí? Měl ji i společný předek všech savců? A proč v evoluci člověka vymizela?

O tom, že se jazyky v čase mění, nemůže být pochyb. Nemusíme jít ani tak daleko, jako do renesance – stačí porovnat dnešní češtinu třeba s tím, jak se mezi sebou bavili naši předkové před sto lety. Když vyrazíme dále do minulosti, můžeme sledovat příbuzenské vztahy mezi jednotlivými jazyky a jejich spojování do jazykových rodin, jako je například indoevropská.