Ruku na srdce: Někdy to muselo alespoň napadnout každého. Jak se budou lidi chovat, až tu nebudu? Budu někomu chybět? Bude někdo smutný? 

Jenže pro naprosto drtivou většinu lidí se jedná o pouhé přemítání a otázky, na které se odpověď nikdy nedozvědí. To spisovatel Jaroslav Čejka je z jiného těsta: Už s jistotou ví, jak se budou lidi chovat na jeho pohřbu. Jeden si totiž uspořádal.

Čejka prostřednictvím rodiny oznámil, že prvního dubna proběhne jeho pohřeb ve strašnickém krematoriu. A na místo opravdu dorazila celá řada smutečních hostů, kteří si chtěli spisovatele připomenout a rozloučit se. Připomenutí nakonec bylo intenzivnější, než by kdokoliv od pohřbu čekal, protože živý Čejka přijel doprostřed obřadu na invalidním vozíku.

„Před více než týdnem jsem - a nejen tady - oznamoval svůj PŘEDČASNÝ POHŘEB. Nikde jsem však netvrdil, že jsem po smrti. Nezemřel jsem, jenže jsem na tom zdravotně tak mizerně, že už si připadám jako ten tatínek paní Homolkové v podání Heleny Růžičkové ve filmu Ecce homo Homolka, co říkal, že nedožije do švestek, a také že ne,“ komentoval svůj vtípek sám spisovatel na sociálních sítích.

„Tak to mám s úspěchem za sebou! Cože jako? No přece svůj předčasný pohřeb! Má nejstarší dcera coby paní Müllerová mě včera dotlačila na invalidním vozíku a v maskáčích do velké obřadní síně Krematoria Strašnice, přičemž jsem mával berlemi a volal: ,Na Bělehrad či na Petrohrad?‘ Více než šedesát ,smutečních hostů‘ mi zatleskalo a Jarka Obermaierová mě musela učit, jak mám zacházet s mikrofonem,“ pokračoval.

„Po skončení jsme pak před obřadní síní popíjeli lak na rakve a pojídali slané věnečky, načež jsme se přesunuli na kar do restaurace Želivárna. Den jsem pak zakončil ve vinárně s bývalými kolegy. I tam bylo víc než veselo,“ dodal ještě.

Inu, žert ne pro slabé nátury, ale styl se Čejkovi opravdu upřít nedá. Snad v komentáři jen přeháněl a švestek se dožije.