I pouhý pohled na chlupatého obřího pavouka u některých z nás může vyvolat pocit hrůzy. Věřte ale tomu, že někde na světě je milují – dokřupava vypečené! A nejen je, ani červy a hmyz nejsou na talíři výjimkou.

Brouk v jantaru skrýval dosud nejstarší důkaz přenosu pylu hmyzem.

Kritici občas snaze o populační kontrolu či hubení komárů vyčítají, že komáři jsou přece součástí přírodních ekosystémů, a proto plní svou roli. Že to však může být poněkud složitější, ukazuje neslavný komár tygrovaný. Ten je totiž původem z jihovýchodní Asie a celosvětově se rozšířil až v posledním půlstoletí. Je nepochybné, že za to může člověk. Například v USA byl komár nalezen mimo jiné v zásilce importovaných pneumatik. Lze jej tedy považovat za invazivní druh a snaha o jeho limitování je spíše žehlením nepřímého důsledku aktivity člověka. Čínští vědci nyní vyzkoušeli novou kombinaci metod pro redukci populace těchto krvesajů.

Snímky katedrály Notre-Dame v plamenech zasáhly celý svět. Krása mizející pod šlehajícími plameny. Hořící katedrála jako obraz oteplující se planety. V té zkáze však vysvitla naděje. Včely, chované v chrámu, se do jedné zachránily. Odolaly požáru, který měnil dřevo na uhel a pevný kov v horoucí lávu. Hospodaření člověka by však včely už dlouho přežít nemusely.

Přiřadit specifický počet nějaké komodity k symbolickému znaku - tedy třeba dvojici jablek k číslovce "2" - bývá považováno za znak vyšší kognice. Stále častěji se však ze studií na zvířatech ukazuje, že ne všichni tvorové si podobnou schopnost musejí osvojit v první třídě základní školy. Nejnověji se ukázalo, že podobné symbolické myšlení zvládnou dokonce i titěrné včely. Zdaleka to však nezvládají tak dobře jako lidé.

Do teplých krajin nelétají jen ptáci, dokážou to i motýli. Na setkání s motýlími hejny není ani potřeba cestovat do Ameriky za monarchy stěhovavými. Hromadné stěhování motýlů je běžné i v Evropě.

Jsou staré skoro stejně jako egyptské pyramidy, pokrývají však mnohonásobně větší oblast. Na severu Brazílie vědci objevili miliony mohyl, které postavili jihoameričtí termiti. Jejich dílo pozměnilo terén natolik, že je možné jej pozorovat až z nízké oběžné dráhy. Jak je možné, že nám podobný monstrprojekt doposud unikal?

Ve světle řečí o přežití nejsilnějšího, krvavých zubech a nesmiřitelnosti evoluce se éteričtí motýli zdají jako stvoření z jiné planety. Poletují z květu na květ, sají nektar a na první pohled by se zdálo, že řeší spíše estetickou stránku své existence než holé přežití. Taje motýlí evoluce zkrátka představují tvrdší oříšek než studium jiných, ekologicky vyhraněnějších, zvířat. I tak se ale biologové této skupině hmyzu začínají dostávat pod kůži.