Březnový dekret tureckého prezidenta o odstraňování tělesného ochlupení může vypadat na první pohled legračně. V zemi se hromadí uprchlíci, v sousední Sýrii zuří již několik let válka, s Evropskou unií je Ankara na kordy, dozvuky loňského pokusu o puč stále trvají, stále platí výjimečný stav, pokračují zátahy proti odpůrcům režimu a domácí opozice těžce nese posílení prezidentských pravomocí, které voliči odkývali v dubnovém referendu. Zabývat se v takové situaci epilací ale zdaleka není tak bizarní, jak by se mohlo zdát. To jen (téměř) všemocný Recep Tayyip Erdogan prostě testuje, kam až může zajít.

Je myslitelná "nekonzumní" lidská společnost? Historik Frank Trentmann z Birkbeck College na Londýnské univerzitě tvrdí, že nikoliv. Lidská civilizace bez konzumu nemůže existovat a její jedinou alternativou je diktatura polpotovského střihu. Bez nakupování to zkrátka nejde.

Unést letadlo s cílem dostat se na Západ nebylo v komunistickém Československu ničím výjimečným. Zatímco tehdejší režim leckdy únosů propagandisticky využíval, v Sovětském svazu se je naopak snažili co nejvíce ututlat. Přesto i tam zažívaly pokusy utéct dopravním letadlem za hranice stejně jako u nás největší "boom" v 70. letech. V rozmezí roků 1954 až 1989 došlo na sovětském území k 57 únosům letadla, byť většinou spíše neúspěšným. Ten nejtragičtější se odehrál v květnu 1973. Dodnes jde co do počtu obětí o největší teroristický útok v sovětských dějinách, o kterém ještě donedávna věděl jen málokdo.

Na kterého lékaře se dnes lidé obracejí nejčastěji? Nepochybně to je "Dr. Google" – ať se nám to líbí, nebo ne. Podle Googlu se každý dvacátý dotaz týká právě zdraví. Digitalizace zkrátka mění i oblast zdravotnictví a je klidně možné, že díky aplikacím v chytrých telefonech bude brzy návštěva u doktora nadbytečná. No a když bude nejhůř, zavoláte si ho k sobě prostě taxíkem.

S vládní krizí se potýká nejen Česko, ale i naši jižní sousedé v Rakousku. Po deseti letech, kdy byla nepřetržitě u moci velká koalice sociálních demokratů (SPÖ) a lidovců (ÖVP), už neshody mezi nimi narostly do takových rozměrů, že spolu hoši z obou partají nechtějí spolupracovat a země míří k předčasným volbám. Hlasovat budou Rakušané jen týden před námi.

Jako by nestačilo, že světové oceány jsou plné nejrůznějšího odpadu. Na evropském pobřeží tiká další ekologická bomba - tentokrát doslova. Po druhé světové válce se zde do moře naházela spousta nevybuchlých granátů a pum. Jen na dně Severního a Baltského moře leží 1,6 milionů tun takového válečného harampádí, které se začíná pomalu rozpouštět. Odstranění těchto pozůstatků války by podle expertů stálo miliardy. Něco se ale musí udělat, protože nebezpečí je čím dál tím větší.

Němečtí sociální demokraté (SPD) si mohou připadat jako na horské dráze. Když už to vypadalo, že jsou úplně na dně, vynořil se jako spasitel Martin Schulz. V průzkumech šla strana raketově nahoru a už už se zdálo, že bývalý předseda europarlamentu vystřídá na podzim v čele spolkové vlády Angelu Merkelovou. V posledních týdnech ale následovala ledová sprcha v podobě tří prohraných zemských voleb za sebou, z čehož ty poslední připomínaly spíš výprask. Vlastními silami již SPD zářijové parlamentní volby vyhraje jen těžko. Může jen doufat, že se veřejné mínění zčistajasna obrátí proti kancléřce a jejím konzervativcům (CDU/CSU).

Málokdo asi jásá radostí, když šlápne do něčeho, co po sobě zanechal na chodníku pejsek – nebo přesněji řečeno jeho nepořádný majitel. Otázkou ovšem je, co je pro životní prostředí větší zátěž: psí exkrementy, anebo miliony igelitových pytlíků, do nichž je pejskaři balí?