Je to týden, co dotlouklo srdce Helmuta Kohla, jednoho z nejvýraznějších evropských poválečných státníků, kancléře sjednotitele a spolutvůrce společné Evropy. Na tom se shodovaly prakticky všechny komentáře médií a politiků, které mu odpustily i skvrnu v podobě skandálu kolem utajených sponzorů jeho Křesťanskodemokratické unie (CDU), který byl smutnou tečkou za jinak velkolepou politickou kariérou. Mezitím se ale kolem Kohla rozhořela další bitva, do níž už nemůže zasáhnout: souboj o jeho dědictví, zatím jen o to politické.

Jednou z příčin růstu nerovnosti mezd v USA za poslední čtyři desetiletí je to, že pracovní trh ve stále větší míře přál vzdělaným. Od roku 1963 se reálné mzdy vysokoškoláků zvýšily o více než třetinu, zatímco u těch, kdo vysokoškolský diplom nemají, naopak klesaly. Současně s tím, jak se šíří automatizace a robotizace, se pesimisté obávají, že tato propast se bude ještě dále prohlubovat. Historie nás však učí, že to tak být nemusí, píše magazín The Economist.

Jde o odvážný krok, nebo o chladný kalkul? Srbský prezident Aleksandar Vučić pověřil sestavením nového kabinetu nezávislou 41letou finanční expertku Anu Brnabičovou. Ta by se tak mohla stát nejen první premiérkou v dějinách země, ale navíc první šéfkou srbské vlády, která se otevřeně hlásí k homosexuální orientaci. Některé místní bulvární deníky hovoří dokonce o revoluci v srbských dějinách.

V době, kdy potřebujeme kritický žurnalismus, se v médiích rozšířil neblahý trend. Místo toho, aby se novináři dožadovali od politiků odůvodnění a ospravedlnění jejich kroků, raději se tak trochu přihřívají na výsluní moci. Kritické otázky na tělo jsou zřejmě passé, říká emeritní profesor Lipské univerzity a teoretik žurnalistiky Michael Haller pro rakouský deník Der Standard.

Ve víru událostí posledních dnů téměř zanikla zpráva, že maďarský parlament v úterý schválil kontroverzní zákon, který zpřísňuje kontrolu úřadů nad nevládními organizacemi finančně podporovanými ze zahraničí. Maďarsko sice není Rusko a Viktor Orbán není Vladimir Putin, přesto mezi oběma zeměmi existují v tomto ohledu neblahé paralely.

Během druhé světové války nacisté nakradli podle nedávných zjištění odhadem na 200 milionů knih. Na rozdíl od krádeží uměleckých děl to ovšem nebylo prvotně z důvodů zisku. Vzácné knihy a rukopisy samozřejmě hodnotu mají, většina literárních děl uloupená nacisty ji ale neměla. Nacistické zloděje knih vedly úplně jiné důvody, především ideologické.

Moderní svobodné zednářství slaví tento měsíc významné výročí. Před 300 lety, 24. června 1717, se čtyři londýnské lóže spojily do první velkolóže v čele s velmistrem. A navzdory mýtům a temném tajemnu, které je provázejí, pokládají za svůj hlavní úkol sebezdokonalování, humanitu a bratrskou lásku zbavenou veškerých předsudků.

Co má mít přednost? Touha po bezpečí, nebo snaha o ochranu soukromí? Tyto dva faktory jsou stále častěji v rozporu, což je v době zvýšené teroristické hrozby obzvlášť problematické. V německém Offenburgu teď například museli vypnout prakticky všechny policejní hlídací kamery. Jeden občan si totiž stěžoval na kameru před jednou zdejší policejní budovou a úřad na ochranu osobních údajů mu dal za pravdu.