V úterý uplynulo 175 let od chvíle, kdy pruský král Bedřich Vilém IV. dovolil národu "tužit tělo". Zrušil tak více než dvacetiletý zákaz cvičení na veřejnosti a otevřel dveře lásce ke sportu, která trvá dodnes a postupně získala masový charakter.

Jako reakci na islamistický teror vyzvala britská premiérka Theresa Mayová k přísnějšímu postoji vůči extremistům. Její heslo "tak už dost" (enough is enough) je ale stejně prázdné a nicneříkající, jako její ohlášené čtyři body zesíleného boje proti terorismu. Jde v podstatě jen o výraz bezradnosti a snahu zastavit před čtvrtečními volbami dramatický propad preferencí vládnoucích konzervativců. Opoziční labouristé se jim už přiblížili na rozdíl jednoho procentního bodu.

Debat o tom, zda symbol kříže na veřejných místech uráží cítění nekřesťanů či ateistů, už bylo na Západě několik, v neposlední řadě i v souvislosti s migrační krizí. Ať už šlo o kříže ve školách, jednacích síních či na vrcholcích hor. Tato hyperkorektnost nyní v Berlíně nabyla nových rozměrů, když zde rozproudila vášnivou debatu, zda by repliku císařského zámku v centru města nebylo lepší postavit bez kříže na kopuli.

Středeční atentát v centru Kábulu znovu ukázal, že se v Afghánistánu nic nemění – a když, tak určitě ne k lepšímu. Stažení bojových jednotek mezinárodní koalice do země klid nepřineslo a zdá se, že se na scéně objevuje i staronový hráč - Rusko.

Chrastícím drobákům, které nikdo nepoužívá a které člověku hrozí utrhnout kapsu, v Itálii odzvonilo. Země se rozhodla od 1. ledna přestat razit mince v hodnotě jednoho a dvou eurocentů a v obchodech se bude zaokrouhlovat na nejbližších pět centů. Turisté počítající každý cent se tak u pokladny budou marně dožadovat přesného vrácení nazpátek a nedostanou asi ani onen obligátní bonbónek.

Jestli měl být summit G7 v sicilské Taormině schůzkou mezi přáteli, lze si jen těžko představit, jak by asi vypadalo setkání nepřátel. Neshody představitelů šesti států s americkým prezidentem Donaldem Trumpem v klíčových otázkách byly natolik markantní, že podle některých komentátorů už skupina sedmi nejvyspělejších ekonomik světa prakticky neexistuje. Jsou to už jen Američané a "ti ostatní".

Každá doba i událost potřebuje své hrdiny a má je i válka v Sýrii. Jsou to příslušníci civilní obrany, nazývaní Bílé přilby, kteří v extrémních podmínkách zachraňují přeživší po náletech. Jejich obraz ale zdaleka není tak neposkvrněný, jak se prezentuje v médiích. Mnozí ze záchranářů mají velmi blízko k radikálním islamistům, kteří je leckdy přímo označují za mudžahedíny. Rozruch před pár dny vyvolalo video, na němž Bílé přilby dokonce asistují při veřejné popravě.

Pokud uvidíte u stolu skupinu elegantně oblečených žen v kostýmcích, nemusí ještě jít o dámský čajový dýchánek. Klidně to může být záběr ze schůzky ministrů obrany NATO. A kdyby Velká Británie už zítra opustila Evropskou unii, byla by hlavní vojenská síla starého kontinentu prakticky výhradně v ženských rukách.