Představa o vývoji lidského rodu jako řady na sebe navazujících druhů, čím dál podobnějších moderním lidem nebo dokonce "dokonalejších", už dávno vzala za své. V posledních statisících až milionech let naší planetu obývalo mnoho různých příslušníků lidského rodu. Tyto druhy a poddruhy se po jejím povrchu šířily, specializovaly a zase mizely. 

Snad ani nejde vymyslet věc obyčejnější a nudnější než zívání. Proč by se jím proboha měl někdo zabývat? Možná už proto, že zívají téměř všichni obratlovci, od ryb po člověka. Zřejmě tedy půjde o věc velmi důležitou, nebo alespoň související se samotnými základy hlavních tělních funkcí. Přesto je jeho účel pořád trochu záhadou. 

Krev není voda. O tom, že je tato životodárná tekutina kolující našimi cévami opravdu unikátní, se mohl přesvědčit každý, kdo ji někdy daroval nebo přijímal krevní transfuzi. Ze záhadné, pro život nezbytné substance se přičiněním lékařů a biologů v průběhu 20. století vyklubala viskózní směs vody, nezbytných živin a krevních buněk – červených i bílých krvinek a krevních destiček. 

Američané ve skutečnosti nepřistáli na měsíci. Očkování způsobuje autismus. Už dávno je možné vyléčit AIDS nebo rakovinu. To je jen několik málo z rozšířených konspiračních teorií – tedy pokusů vysvětlit určitou událost či praktiku poukazem na skrytou machinaci skupiny mocných osob. Většina populárních konspiračních teorií odporuje nejen důkazům, ale i zdravému rozumu. Na druhou stranu, od aféry Watergate po sledování počítačů tajnými službami, úspěšnější i méně úspěšné konspirace jsou součástí lidských dějin. 

V knihách Eduarda Štorcha se násilím nešetří. Lovci mamutů se mnohdy pouští do křížku mezi sebou, ale ještě častěji vedou boje s jinými tlupami pravěkých lidí. Pazourkové nože, oštěpy a sekeromlaty létají vzduchem, až čtenář nabyde dojmu, že je boj o kořist a území prostě v lidské nátuře. O to překvapivější je fakt, že antropologové shromáždili jen málo přímých důkazů násilí mezi různými skupinami lidí doby kamenné. 

Hledání mimozemského života patří dlouhodobě mezi nejpřitažlivější témata. Háček je v tom, že o vzniku a rozvoji života, inteligence a technicky založených civilizací stále nevíme všechno. Kolik je Zemi podobných planet? Povstává život za příhodných podmínek zákonitě, nebo je pravděpodobnost jeho vzniku extrémně nízká? Jak dlouho si různé planety udržují příznivé prostředí?

Pohádky toho s vědou na první pohled mnoho společného nemají. Leckdo by dokonce mohl pochybovat, jestli je vůbec výzkum ústně tradovaných příběhů k něčemu dobrý. Rázně se tyto spekulace rozhodla utnout dvojice originálních vědců – literární historička a evoluční biolog. Dali dohromady údaje o rozšíření základních typů příběhů a aplikovali na ně metody, kterými se normálně studuje evoluční historie "stromu života". Výsledky předčily všechna očekávání.

Podmínky na zemském povrchu jsou všechno, jen ne stabilní. Naše planeta zažila během své historie období, kdy led sahal až k rovníku, stejně jako periody, při kterých se tropické pralesy rozrostly až do našich zeměpisných šířek. Co se týče bezprostřední minulosti, po relativně teplém období zahrnujícím křídu a první polovinu třetihor se klima začalo postupně ochlazovat. Přesun kontinentů na současné pozice silně omezil teplé rovníkové proudění a podpořil vznik ledových oceánských proudů. Svou roli sehrál i zdvih And a Himalájí. V pliocénu, období, které začalo zhruba před pěti miliony let, nastal zlom. Začalo střídání suchých a mrazivých období s teplými a vlhkými stádii – dob ledových a meziledových.