Období hromadných vymírání, při kterých několikrát vymřela velká část pozemských druhů, jsou jedněmi z nejděsivějších a zároveň nejvíce fascinujících událostí v historii Země. Snad každý někdy slyšel o konci éry dinosaurů před 65 miliony let, který zřejmě zapříčinil dopad obrovského asteroidu v oblasti dnešní střední Ameriky.

Naše společnost je bezesporu komplexnější než jednoduché tlupy lovců a sběračů z doby kamenné. Zdaleka však neplatí, že by stejné společenské uspořádání měly všechny dnešní společnosti. V oblastech příliš nedotčených západní civilizací se dodnes můžeme setkat s nepřeberným množstvím různých možností, od zcela rovnostářského uspořádání až po několik neprodyšně oddělených společenských tříd. 

Toxoplasma gondii už dávno není jen obskurním parazitem nebezpečným pro těhotné ženy. Díky lékařům a parazitologům se před námi v posledních letech poootevřela opona zakrývající působení tohoto parazita v lidském mozku. Velké zásluhy na tom má zejména tým prof. Flegra z Přírodovědecké fakulty UK v Praze.

Představovali jste si někdy, jaké by bylo navrhnout si vlastní organismus? V éře genových manipulací a bouřlivě se rozvíjející molekulární biologie se tato naivní představa pomalu stává skutečností. Ještě před pár lety vědci sotva rozuměli roli několika hlavních genů, zatímco dnes se jejich orchestrace, stejně jako vliv na vzhled a vlastnosti organismů, začíná odkrývat ve vší složitosti. 

Populace žab, ale i ocasatých obojživelníků, zažily v posledních letech prudký pokles. Oproti jiným případům vymírajících druhů ale v tomto případě můžeme identifikovat jeden klíčový faktor ovlivňující jejich úbytek – chytridomykózy obojživelníků. Některé oblasti na světě byly těmito nebezpečnými houbovými onemocněními zasaženy méně, jiné hůř. 

Vědci a lékaři zabývající se rakovinným bujením už nějakou dobu vědí, že maligní nádory nejsou jen "hloupé" kupy poblázněných buněk. Na jejich počátku stojí několik mutací, které konkrétní buňku vychýlí od normálního fungování k nekontrolovanému množení. Vznikající nádor ale nezřídka připomíná spíše samostatný organismus parazitující na svém hostiteli. 

Opeřenci nemají lehký život. Když už se jim podaří najít vhodného partnera či partnerku a úspěšně zahnízdit, pořád je tu riziko, že jejich vajíčka nebo mláďata v nestřežené chvilce sežere nějaký nenasytný stromový predátor. V tomto oboru vynikají zejména drobní savci, se kterými ptáci vedou neustálý evoluční souboj. Jen kdyby se jich tak šlo úplně zbavit… 

Dinosauři kralovali našemu světu po většinu druhohor. Skoro 200 milionů let pevně drželi ve svých pařátech prakticky všechny hlavní role v suchozemských ekosystémech. Před 65 miliony let se však stalo cosi nevídaného.