Erdogan si vybudoval velkou loajalitu konzervativního a nábožensky orientovaného voličstva tím, že dal do popředí islámské hodnoty v zemi, kterou téměř jedno století definoval sekularismus. Svou politickou moc si pojistil tím, že používal vládní zdroje ve svůj mocenský prospěch - rozhazovačně utrácel za infrastrukturu, aby se zalíbil voličům, a zpřísnil kontrolu nad tiskem, aby umlčel kritiku. Naklonil si mnoho Turků tím, jak se pohyboval na mezinárodní scéně.

Zdá se, že Erdoganova popularita během ekonomické krize vyplývá z pouhého faktu, že je tak dlouho u moci. Podle toho, co říkají turečtí voliči a obyvatelé, se zdá, že lidé chtějí stabilitu a žádné další změny. „V době národní krize, jako je ta současná, se lidé obvykle šikují za vůdcem,“ říká analytička Gönül Tolová z washingtonského Middle East Institute. „Voliči nemají dost důvěry, že se opozici podaří napravit problémy,“ dodává.

„Podívejte se, kam to země dotáhla za posledních 20 let. Opozice by nás vrátila o 50 až 60 let zpátky,“ říká pracovník soukromé ostrahy v Ankaře a Erdoganův volič Bekir Ozcelik. „Na světě není žádný další vůdce srovnatelný s Erdoganem,“ dodává.

Ozcelik a mnoho dalších voličů tureckého prezidenta vidí v Erdoganovi vůdce, který ukázal, že Turecko může být významným aktérem v mezinárodní politice. Turecko je klíčovým členem Severoatlantické aliance kvůli svému strategickému umístění na křižovatce mezi Evropou a Asií. V NATO má druhou největší armádu. Je nepostradatelným členem aliance, který však občas dělá problémy, například svými průtahy při schvalování vstupu Švédska do NATO nebo s nákupem ruského protivzdušného systému S-400.

V domácí politice Erdogan posílil islámský profil země, jejíž sekulární kořeny oslabují. Omezil moc armády, která bývala silně sekulární, a zrušil zákaz pro ženy nosit islámské šátky ve školách a státních úřadech. Aby si ještě více naklonil konzervativní elektorát, Erdogan vylíčil svého opozičního protivníka v prezidentské volbě Kemala Kiliçdaroglua a jeho příznivce jako podporovatele „deviantních“ práv LGBT+ lidí.

Největší hrozbou, které Erdogan nyní čelí, je ekonomika. Pokles kupní síly domácností prezident řešil hlavně většími vládními výdaji, které podle ekonomů spolu s poklesem úroků centrální banky inflaci ještě zhoršily. Erdogan zvýšil platy ve státním sektoru, navýšil důchody a umožnil milionům lidí odejít do penze dříve. Zavedl také úlevy na plyn a elektřinu a nechal umazat část dluhů domácností. Slíbil, že utratí, co bude nutné, na obnovu oblastí, které byly zasažené únorovým zemětřesením, jež zabilo přes 50 000 lidí a srovnalo se zemí celá města.

Pokles životní úrovně kvůli inflaci pociťuje i Erdoganův sympatizant z Ankary Mustafa Ozturk. Podle něj Turecko není jedinou zemí, která zápolí s vysokou inflací. „Není to Erdoganova chyba,“ říká Ozturk, který je současnému prezidentovi „zavázán“ kvůli tomu, že zvýšil váhu islámu v turecké společnosti.

Erdoganovu politiku a jeho moc ještě zesiluje přísná kontrola nad tiskem. Státní televize TRT Haber věnovala od 1. dubna Erdoganovi 48 hodin svého vysílání a Kiliçdarogluovi jen 32 minut, tvrdí člen rozhlasové a televizní rady Ilhan Taşçı.

Kiliçdaroglův slib napravit stav ekonomiky a jeho podpora práva žen si rozhodnout, zda nosit muslimské šátky na školách, tak v tureckém konzervativním vnitrozemí jednoduše vůbec nezazněly. Podle analytičky Tolové se konzervativní ženy stále obávají, že pokud by se opozice dostala k moci, tak by pokrývku hlavy musely sundat.

Poté, co Kiliçdaroglua podpořily prokurdské strany, líčí Erdogan opozici jako podporovatele „kurdských teroristů“. O stanovisku opozice, která toto nařčení odmítá, média jen zřídkakdy informují.

Erdogan si podle znalce Turecka a analytika Sonera Cagaptaye „pečlivě vybudoval cestu k vítězství za použití státních institucí a kontroly médií a démonizací opozice jako teroristů či vlažných věřících“. „Média nasměroval na veřejnou debatu k tomu, jak se pod ním (Erdoganem) stalo Turecko gigantem ve vojenském průmyslu. A ono to zafungovalo,“ tvrdí Cagaptay.

Podle analytiků Erdoganovi poskytly další výhodu výsledky parlamentních voleb, které se odehrály současně s prvním kolem prezidentské volby 14. května. Erdoganova aliance islamistických a nacionalistických stran získala v parlamentu většinu. Je tak pravděpodobné, že mnoho voličů Erdogana podpoří, protože nechce rozdělenou vládu. „Pokud tady bude stabilní správa, tak v zemi bude mír a prosperita,“ sliboval minulý týden v rozhovoru pro stanici CNN Türk Erdogan.