Dnes je sobota 28. listopadu 2020., Svátek má René
Počasí dnes 0°C Skoro zataženo

Železné cesty do nebe aneb via ferrata v Dolomitech

Železné cesty do nebe aneb via ferrata v Dolomitech
zdroj: Profimedia.cz

Vzdušné žebříky, kramle, ocelová jistící lana. Pohledy do závratných hloubek pod vámi a radost z dosažených vrcholů. Tak to jsou „via ferraty“ v italských Dolomitech. Jedny z nejkrásnějších pak protínají masív Brenty v severoitalské provincii Trentino.

Píše se rok 1992 a my vyrážíme s jednou z prvních outdoorových cestovek na „feráty“. Našim cílem je Brenta, výchozím bodem pak Madonna di Campiglio, sevřená z jedné strany masívem Brenty, z druhé ledovci Adamelly a Presanelle. Jak už to tak na počátku devadesátých let bylo, peněz na lanovku se nedostávalo a tak statečně šlapeme na chatu Rifugio Grosté na severním konci hřebenu ve výšce 2442 m. Ta je východiskem pro nejkrásnější ferratu této oblasti, "Via delle Bocchette".

Těšíme se na slíbené fascinující výhledy, než se ale vyhrabeme k chatě, obloha se beznadějně zatáhne. A bude hůř, konce žebříků se ztrácejí v mlze, pak v mracích, z kterých začíná drobně sněžit. Naše vybavení je tristní – nemáme přilby, úvazy ani lano, o mačkách nemluvě. Mezi ostatními turisty se s podobně nadšenými a nevybavenými krajany lehce poznáme a radostně se zdravíme „ahoj“. Téměř bez povšimnutí naopak míjíme vrcholy Cima Grosté (2897 m) a Cima Falkner (2999 m), viditelnost je takřka nulová.

Spojnice mezi horskými vesnicemi

Naše promokavé batohy dávno promokly, doma šité šusťákové kalhoty se mi v jednu chvíli zhroutily pod váhou nacucané gumy v pase a nedůstojně mi sjely ke kotníkům. Asi po čtyřech hodinách sestupujeme k chatě Tuckett (2 272 m) a na venkovních dřevěných stolech rozkládáme vařiče na pevný líh. Posilněni čajem a jesenkou vyrážíme směrem k nejvyššímu bodu ferraty, ve výšce 3020 m n. m. ležícímu "Spallone dei Massodi". Na dlouhých žebřících se zkřehlýma rukama sotva udržíme… Kdo tu pionýrskou dobu českého objevování Alp nezažil, nepochopí. Život nám tehdy nejspíš zachránil fakt, že „Bocchetka“ je opravdu dobře zajištěná.

Zajištěné vysokohorské cesty, známé v Itálii pod jménem „via ferrata“ a v rakouských Alpách jako klettersteig, se začaly budovat na počátku 19. století. Ta vůbec první vedla na Hoher Dachstein ( 2 996 m) a byla postavena v roce 1843. Skutečné proslulosti pak dosáhla tzv. žebříková cesta ze švýcarského Laukerbadu do Albien – dřevěné žebříky tu tvořily spojnici mezi horskými vesnicemi. Teprve postupem času však tyto cesty začali používat turisté.

Proti sobě i proti horám

A právě pro ně byly další železné cesty budovány. V roce 1869 spojila umělá jištěná stezka jihozápadní hřeben Grossglockneru se štěrbinou Glocknerscharte, v Dolomitech byla první „vlaštovkou“ v roce 1903 Cesta Hanse Seyfferta vedoucí na Marmoladu, nejvyšší vrchol tohoto horstva. Vybudoval ji rakousko-německý alpinistický spolek.

Do roku 1915 ji následovala celá řada via ferrat, ovšem první světová válka učinila radostnému poznávání hor a pěstování sportovního ducha ráznou přítrž. Přes hřebeny Dolomit se táhly bojové linie a v nich se odehrávala drsná poziční válka. Vojáci bojovali proti sobě stejně jako proti horám, v nichž byli nuceni žít.

Exponovaná místa na vrcholech či úbočích, jež měla strategický význam, bylo nutné zpřístupnit a propojit. Vznikala celá řada jištěných cest i v těch nejstrmějších skalních srázech. Dřevěné žebříky, jištěné lávky, štoly, podzemní chodby a tunely skrz skály zachránily řadu životů, i tak se však mnoho vojáků zřítilo či zahynulo pod lavinami. Po skončení bojů začali Italové na místech největších bojů stavět památníky a dnes jsou památkově chráněné zóny (Zona militare monumentale) v Dolomitech zcela unikátním a v Evropě jedinečným muzeem pod širým nebem.

Více čtěte na HOUSER.CZ

Kurzy

Finance

Kurzovní lístek: Exchange s.r.o.

EUR 26,170 26,250
USD 21,890 22,010
Kurzovní kalkulačka

Více měn / Porovnání kurzů bank / Europlatby zdarma