"Bohužel se dostáváme pomaličku do stavu, který jsme zažívali před amnestií v roce 2013, kdy stavy vězněných osob oscilovaly kolem 23 tisíc vězňů," komentuje počet českých vězňů generální ředitel Vězeňské služby Petr Dohnal.

České věznice takový nápor nezvládají pojmout. Jejich ubytovací kapacita (20 500 míst) je překračována zhruba o tisícovku trestanců.

Levná pracovní síla

Ministr spravedlnosti Robert Pelikán ale v přeplněných věznicích vidí obchodní příležitost. "Rok 2016 by měl být rokem skutečně razantního zvýšení ukazatele zaměstnanosti vězňů," doufá Pelikán. Za plat nyní pracuje 6041 trestanců, což je 30 procent.

Pracující vězni představují pro firmy doslova zlatý důl. Za trestance nemusí platit zdravotní ani sociální pojištění. Vězni nemají nárok na minimální mzdu ani na dovolenou a v případě nemoci mohou být okamžitě nahrazeni někým jiným.

Že jde pro firmy, které potřebují nekvalifikovanou manuální práci, skutečně dobrý byznys, dokazuje i průměrný měsíční plat českého vězně, který dosahuje pouhých 3 725 korun. Rostoucí zájem firem o levnou pracovní sílu se projevil i v loni v říjnu, kdy s ministerstvem uzavřelo spolupráci dalších 80 společností. Už dnes pracují vězni pro více než čtyři stovky podniků.

V Oráčově na Rakovnicku funguje dokonce věznice, která si postavila vlastní tovární halu. V ní se ve dvou směnách střídá 124 vězňů.

Továrnu si pronajímá firma Ladislava Růžičky, který si práci vězňů nemůže vynachválit. "Máme k dispozici najednou tolik zaměstnanců a nemusíme je pracně hledat na volném trhu," jmenuje hlavní výhody. Klidně by své podnikání rozšířil, ale podobnou halu už si české vězeňství nemůže dovolit zaplatit. Suma 25 milionů korun by se státu nikdy nevrátila.

Cena jednoho českého vězně

Navzdory tomu, že celkový zisk z práce trestanců přesahuje 14 milionů korun za rok, je držení trestanců pro český stát drahý luxus. Roční rozpočet pro české vězeňství se pohybuje kolem osmi miliard korun. Cena za jeden den českého vězně vychází po započtení všech příjmů a výdajů na 889 korun za den.

Lidé často žehrají na to, že by si vězni měli hradit svůj pobyt ve vězení a ne žít z peněz daňových poplatníků. Pravdou je, že vězni, kteří pracují nebo pobírají jiný příjem, například důchod, si svůj pobyt musí platit. Stát si z jejich příjmu ale může nárokovat pouze maximální částku ve výši 1500 korun měsíčně.

Vězeňská služba navíc vybere jen čtvrtinu peněz z celkové sumy, kterou by měli vězni zaplatit. Celková suma, kterou vězni státu dluží, přesahuje jednu miliardu. I když na tuto skutečnost upozorňoval také Nejvyšší kontrolní úřad, zároveň vydal doporučení, aby nebyla dlužná suma po trestancích vymáhána. S velkou pravděpodobností by pak totiž zase skončili...ve vězení.

Přetížené vězeňství hledá řešení

Právě příliš časté návraty zpátky za mříže jsou dalším nešvárem, který trápí české vězeňství. Recidiva u nás dosahuje 70 procent, takže se do vězení vrátí sedm z deseti propuštěných vězňů.

"Náš systém neumí vězně napravovat. Nejde tu o jakési odstrašení. Smyslem výkonu trestu má být odborně pracovat a působit na odsouzeného, aby byl schopen se vrátit do společnosti a být jejím platným členem," tvrdí Milan Svoboda z kanceláře ombudsmanky. 

"Je nutné využívat mnohem více jiné formy postihu než přímý výkon trest," navrhuje ombudsmanka Anna Šabatová. Jedno z možných řešení, které by řešilo recidivu i problém přeplněných vězení, by bylo uložení domácího vězení, více finančních postihů místo trestů vězení, nebo posílení probační a mediační služby.

Podle nové koncepce, kterou prosazuje ministr Pelikán, by měl mít každý vězeň individuální program zacházení, který mu Vězeňská služba vybere po absolvovaném pohovoru. Nástup do vězení tak bude možná v budoucnu připomínat pracovní pohovor.

Nad českým vězeňstvím ale visí jako Damoklův meč ještě jeden problém - nástupu do vězení se v současné době vyhýbá na tři tisíce lidí. Kdyby se ve všech najednou pohnulo svědomí, celý systém by nejspíš zkolaboval.