• Jaká jsou hlavní úskalí života profesionálního sportovce?

Těch motivů je několik. Velký tlak na psychiku sportovce vytváří silná očekávání; ať už jeho vlastní, nebo od okolí, fanoušků, trenérů, sponzorů a tak dále. Všichni chtějí sportovce vidět vždy silného, vítězného, usměvavého a s vizáží úspěšného za každých okolností. Přitom všichni máme slabiny, i ti slavní.

Taky se často více než výkon a dřina hodnotí a oceňuje výsledek. Pokud se nedostaví, tak bývají sportovci i přes maximální snahu terčem kritiky a nevole. Navíc se vždy s oblibou hledá příčina špatného výsledku a často se sportovcům vstupuje i do soukromí.

• Mnohdy také musí snášet odloučení v cizině, že?

Sportovci mají často velmi omezené množství skutečných přátel, se kterými mohou sdílet aktuální nálady, problémy nebo radosti. Proto často zůstávají silně spjatí pouze s vlastní rodinou a toto pouto zahraniční angažmá většinou také zpřetrhá. Sportovci pak inklinují k rychlému připoutání se na nové přátele v nové zemi, ti ale nemusí byt vždy ideální a často s úspěšným a bohatým sportovcem manipulují.

• Co ještě?

Návyk na úspěch s sebou nese často i umělé vytváření úspěšné image na úkor aktuálních možností výkonnostních, psychických a často i finančních.

Peníze a majetek se stávají stále častěji společenskou vizitkou úspěšného sportovce. Sportovci tak často bezhlavě vstupují do byznysových projektů, od kterých si slibují posílení úspěšné image a další plusové efekty. Bohužel se pak mnohdy stávají pouze nastrčeným jménem a obličejem pro zisk někoho jiného. Tím se frustrace sportovce ještě více prohlubuje.

• Jak se lze proti takovým vlivům nejlépe bránit?

Sportovec by měl zůstat nohama na zemi a soustředit se na svou profesionální zodpovědnou přípravu, kterou pak musí co nejlépe zužitkovat při výkonu své disciplíny. A v tom by mu mělo i okolí, klub, trenéři (včetně tréninku psychiky) a rodina pomáhat. Vždy by mělo být cílem udělat maximum pro dosažení výsledku skrze maximální soustředěný výkon a přípravu, a přitom všem si zachovat pozitivní emoční vazbu. Tedy profesionálně nic nepodceňovat, s tím souvisí i dlouhodobá a pravidelná příprava psychiky.

Ovládnout hlavu

• Pro sportovce je často klíčové "ovládnout" hlavu při zápasech. Není však stejně důležité vyrovnat se i s ostatními částmi kariéry, potažmo života?

Jistě. Psychika hraje velkou roli nejen v zápase či tréninku, ale i při přestupech do nových týmů, při změně prostředí, trenéra...

• U fotbalisty Rajtorala sehrál roli zřejmě právě i pocit osamění v Turecku. Je takové nebezpečí něčím, co si sportovci při podpisu lukrativních smluv v zahraničí neuvědomují?

Důležitost psychiky a vliv vrcholového sportu na osobnost sportovce se v českém prostředí obecně podceňuje a zodpovědná práce s psychikou se děje stále ve velmi malém procentu. Většina zúčastněných se přitom shodne, že psychika ve výsledku rozhoduje a je důležitá.

Práce s osobnostmi a emocemi sportovců, například formou mentálního tréninku, nabírá na síle poslední dva až tři roky. Ve vrcholovém sportu je celá řada psychických tlaků a stresorů, které sportovec musí umět zvládnout, aby pod jejich vlivem neztrácel výkonnost, vnitřní klid nebo dokonce motivaci k další sportovní dráze nebo životu vůbec.

• Jak významné je množství sportovců, kteří spolupracují s psychology? Neměli by na mentální trénink klást ještě větší důraz, když si dávají tak záležet na přípravě fyzické, sportovní...?

Jsou to všichni, které již nebaví po výkonu v rozhovorech opakovat, že to prohráli "hlavou". V posledních dvou letech jsem zaznamenal opravdu silný nárůst klientů z řad vrcholových sportovců, začínajících talentů, ale i klubů, svazů - a co je velmi důležité, i z řad trenérů. Ještě stále není výjimkou, že špičkový sportovec v extraligovém týmu musí trénink psychiky skrývat, aby se vyhnul nemístným poznámkám ze strany týmu nebo právě trenérů.

• Skutečně?

Ano. Ale trend změny je velmi rychlý a v posledních dvou letech začínají být spíše ti, co s psychikou nepracují, označováni za nezodpovědné a neprofesionální.

• Blížíme se tedy době, kdy mentální příprava bude u sportovců samozřejmostí?

Práce s psychikou a psychologie sportu začíná být vnímána jako důležitá, minimálně stejně jako kondiční a technický trénink dané disciplíny. Současná situace mi trochu připomíná období, kdy málokdo uměl vyslovit slovo fyzioterapie a každý klub měl svého jednoho maséra, tedy někoho, kdo měl do dnešní sportovní fyzioterapie hodně daleko.

Teď je naopak trendem, že sportovci mají své individuální fyzioterapeuty a zanedbání této oblasti regenerace a přípravy není u profíků myslitelné. Stejná situace začíná být u tréninku psychiky.

Pracovat s nejistotami

• Není u sportovců problémem i to, že často vyrůstají v určité "bublině", kde mají vše přichystáno - a nejsou připraveni na opravdové problémy?

Sportovci prožívají problémy, které jsou pro ně stejně intenzivní jako problémy běžného člověka. Pouze prostředím, tlakem a transparentností vzniká tendence problémy eskalovat a řešit intenzivnějšími i emočnějšími způsoby.

Naopak si myslím, že pokud sportovec projde svou kariéru zodpovědně a profesionálně, tak je pro život a další kariéru velmi dobře připraven. To potvrzuje i velký zájem firemních managementů o zaměstnance a manažery se zkušenostmi s vrcholovým sportem.

Samozřejmě se to ale netýká těch, kteří se nechali svou sportovní kariérou a úspěchem unášet bez vnitřní zodpovědnosti za vlastní rozvoj a připravenost uspět i mimo svět sportu. Ale míra této zodpovědnosti je stejně individuální jako u zbytku populace a pro příklad podobná velkým rozdílům v připravenosti žen na návrat do profesního života po mateřské dovolené.

• Jsou sportovci více zvyklí o problémech mlčet, aby nedali najevo v konkurenčním prostředí slabost?

To je velmi individuální a sportovci zvládnou celou škálu reakcí stejně jako my ostatní. Ale máte pravdu, že řada sportovců žije v domnění, že přiznání slabin může ovlivnit jejich výkon, vnímání soupeři, cenu na trhu apod.

Bohužel, trendu zamlčování a přehlížení slabých stránek nahrávají i aktuálně časté přednášky a rady řečníků a motivátorů, kteří nabízejí cestu právě pouze přes rozvoj silných stránek. Přitom je to jen hra s časem, kdy se jim právě slabé stránky stanou limitem a nebo dokonce skončí v psychiatrických zařízeních či v závislosti na různých léčivech.

• Hrozí problémy spíše sportovcům pod větším drobnohledem veřejnosti, s většími příjmy, větší zodpovědností? Nebo je to individuální?

Rizika asi nejvíce narůstají při střetu s odlišnou kulturou, náboženstvím a podobně. Obecně se dají individuální disicplíny označit jako za rizikovější vzhledem k častému odloučení a chybějící podpoře a soudržnosti týmu. Ale myslím, že je to spíše otázka individualit a konkrétních osobností než sportovních disciplín.

• Hraje roli i to, že sportovci cítí omezené množství času, kdy jsou na vrcholu, mají potřebu zajistit se - a proto se vydávají i do nejistoty typu angažmá v Turecku či Rusku?

V dnešním světě se můžete připlést do problémů a tragických událostí i v Londýně. Nemyslím si, že dnes mají sportovci možnost "hrát příliš na jistotu". Už jen časté cestování je rizikem, které musí přijmout. O to více tlaků na psychiku ale vzniká a je nutné s tím pracovat. Cestou tedy není hledat jistotu, ale umět pracovat s nejistotami.

• Jak se to tedy obecně dá změnit? Je třeba šířit osvěta? Motivovat kluby a sportovce, ať využívají psychologických konzultací?

Práce s psychikou je důležitá v rovině prevence podobně nešťatným případům, jako byl třeba ten Rajtoralův. Ale nejvetším motorem by pro pravidelný trénink psychiky měl být výkon a práce na co nejlepším výsledku. Být co nejlépe připraven po fyzické i psychické stránce je zodpovědností každého profesionála a jeho okolí by mu v tom mělo maximálně napomáhat. Myslím, že je to součást řešení, jak předcházet podobně smutným událostem.