Vzpoura robotů nebo umělá inteligence ovládající svět. Sci-fi scenáristé mají nejedno využití pro "digitální" mozek při psaní svých apokalyptických děl. V dalším ranku filmové eschatologie stojí příběhy, ve kterých je lidem zakázáno cítit, aby byly zažehnány konflikty, nehrozily další války. Ruku v ruce s tím je umění popřeno a označeno za nebezpečnou komoditu. V takových příbězích nakonec člověk vždy vyhraje nad strojem a cit porazí otupělost. Lidskost a láska k životu zvítězí, umění si prorazí cestu k osvícení lidské mysli. Racionalita bez citu se ukáže stejně zhoubnou jako nenávist, život bez prožitku jako nežitelný.

Jenže zkáza se šíří z jiných končin, než by "vizionáři" očekávali. Z touhy po penězích a slávě, od neviditelné ruky trhu. Na začátku roku filmová společnost Warner Bros. pořídila systém umělé inteligence pro management filmů. Tedy program, který na základě námětu, obsazení a tvůrců vypočítá potenciál úspěšnosti snímku v kinech a zisk, který by za něj měl producentům přistát na stole.

Na poli literatury mezitím už umělé inteligence píší básně. Respektive skládají slova jedno za druhým podle předem určených kódů a slovníku s tisíci slov. Romány a scénáře budou jistě brzy následovat.

Tvůrčí psaní tak můžeme přenechat jedničkám a nulám ve virtuálních prostorách a jít cvakat zboží do dalšího z nově otevřených supermarketů a ve volných chvílích číst vygenerovaná slova poskládaná do veršů.

V tenhle moment se zastavím. Umění se začíná stávat produktem. Jen další komoditou trhu: vyrobit a prodat. Stačí vybrat správné zápletky, chytlavá slova. Vypočítat každé písmeno a prodat kupícím se frontám.

Našlapuj měkce, neboť šlapeš po mých snech

"Všechny dřívější instalace jsem měla přesně promyšlené, věděla jsem, proč jsem udělala každý centimetr," říká mi sochařka, zatímco instaluje své nové dílo: pěnovou matraci pokrytou fosforeskujícími výjevy snů doplněnou rozsáhlou kresbou na zdi. "Ale teď jsem potřebovala být chvíli sama se sebou. Záměrně jsem si k tomu nečetla rozsáhlé teorie. Je to první věc, která vychází jen ze mě." Dívám se na obrazy kober, tváře koček a obrysy hlav a zobáků mytických tvorů. Výjevy, které jsou a zůstanou jedinečnými. Výjevy, které nevycházejí z předurčených šablon, ale z lidského nitra, snu. A jak dobře víme, androidi o umělých ovečkách nesní.

"Ale já, jsa nuzák, mám jen své sny. Rozprostřel jsem své sny pod tvé nohy. Našlapuj měkce, neboť šlapeš po mých snech," píše držitel Nobelovy ceny a básník William Butler Yeats. Warner Bros. a "básníci umělé inteligence" zrovna po takových snech šlapají. A nezbývá než doufat, že neuspějí.

Ostatně filmové studio v posledních letech nachystalo estrádu komiksových pecek s monstrózním rozpočtem a profláklými jmény před i za kamerou. Propadli. Zatímco na kraji za pár drobných vznikal sociálně citlivý a kritický snímek o muži staženém společností na dno – Joker. Ten překonal všechna tržní i kritická očekávání. V kinech to z pár tisíc dotáhl téměř na miliardu a sbírá cenu za cenou. Poezii psanou počítačem od té lidské poznali všichni dotázaní i se zavřenýma očima a zalehlýma ušima. A v uměleckých galeriích se zatím vedly rozsáhlé diskuze, zda dílo, které nechal světoznámý pouliční umělec Banksy hned po vydražení skartovat, je díky tomu ještě hodnotnější. Bylo.

zdroj: www.youtube.com

Umění se postavilo systému, porazilo tržní tabulky úspěchu. Uběhlo dalších 365 dní, které jen dokázaly, že cit nelze zaškatulkovat do tabulek, tvůrčí energii nelze smrsknout na prosté jedničky a nuly.

Nezbývá než doufat, že se společnosti poučí a nenaplní se citát z postapokalyptického snímku Equilibrium: "Nevidíš to? Je to pryč. Všechno, co nás dělá tím, kým jsme, jsme prodali." Doufat, že budeme našlapovat měkce, neboť pod našimi chodidly budou rozesety lidské sny o kobrách a gryfech.