Osmadvacetiletá Berdozová je první ženou, kterou Lausanne jmenovalo do funkce ponocné. Noční hlídka se přitom ve městě zachovala přes 600 let, i když už neplní ochrannou funkci, kterou měla v minulých staletích, kdy pomáhala varovat obyvatele před požáry a jinými nočními katastrofami, napsal americký list The New York Times.

V zemi proslulé hodinkami už není třeba oznamovat čas, ale Berdozová stále zachovává časoměrný prvek své starodávné práce. Každou hodinu hlásí čas ze všech čtyř stran zvonice hned poté, co se rozezní velký zvon katedrály. Přiloží si dlaně k ústům, aby se zvuk lépe rozléhal, nakloní se přes zábradlí a vyšle svůj stručný vzkaz: „Tady ponocná! Právě odzvonilo deset hodin!“

Připojit se k noční hlídce bylo pro Berdozovou dětským snem, ale musela svádět dlouhý a namáhavý boj, aby si ho splnila. Když se před několika lety poprvé zajímala o tuto práci, městské úřady jí neodpověděly. Napsala jim znovu a stále nedostala žádnou odpověď. Začala tedy každý měsíc volat na radnici a ptát se na volné místo v noční hlídce. „Myslím, že mohu směle říct, že jsem projevila vytrvalost,“ popisuje.

Protest proti nerovnosti

Průlom nastal v červnu 2019, kdy statisíce žen po celém Švýcarsku uspořádaly jednodenní stávku na protest proti nerovnosti v jedné z nejbohatších zemí světa. V Lausanne vyšplhaly čtyři ženy na zvonici katedrály, aby oznámily hodinu, což byl symbolický akt vzdoru, který ocenil dav o 260 metrů níže. Když pak loni vedení Lausanne vypsalo výběrové řízení na noční hlídku, vyzvalo ženy, aby se přihlásily. Ze zhruba stovky přihlášek, které obdrželo, bylo 80 od žen.

Po dvou kolech pohovorů, během nichž předvedla sílu svého hlasu, byla Berdozová, která také zpívá v amatérském sboru, v srpnu jmenována do funkce.

„Pracuji na krásném starém místě, přináším městu něco, co mám ráda, a udržuji úžasnou tradici. Ale také mohu křičet ve jménu žen, což je můj příspěvek k feminismu,“ uvádí.

Odbornice na genderovou problematiku a profesorka na Švýcarské federální univerzitě pro odborné vzdělávání a přípravu Nadia Lamamraová říká, že jmenování je „silným symbolem, který mnoho feministek uvítalo“. Město podle ní ale ještě musí ukázat, že se nejedná o jednorázovou odpověď na stávku žen.

Podle Lamamraové musí Švýcarsko, kde ženy získaly plné volební právo teprve v roce 1971, ještě hodně pokročit, pokud jde o otázky, jako je rovné odměňování žen, spravedlivé vyvážení péče o děti a domácnost a větší zapojení žen do pracovních odvětví tradičně vyhrazených mužům.

Radní města Lausanne David Payot, který zodpovídá za chod noční hlídky, říká, že Švýcarsko si zaslouží pochvalu za přímou demokracii, která umožňuje občanům hlasovat o klíčových politikách. „Ale když se podíváte na ekonomickou situaci žen a jejich roli v rodinném životě, zdá se, že je stále velmi nerovná,“ dodává.

Hlídky od roku 1405

Lausanne, malebné město se strmými dlážděnými ulicemi, kde sídlí Mezinárodní olympijský výbor, drží podle městských záznamů hlídky u své katedrály od roku 1405. Jejich hlavním úkolem bylo zpozorovat kouř nebo plameny dříve, než se oheň rozšíří po dřevěných budovách ve městě, a také prosazovat noční zákaz vycházení, který byl částečně zaveden proto, aby lidé zůstali doma a hlídali si svá ohniště.

I když se hlavní poslání této práce, odváděné na vrcholu větrné věže ve městě s chladnými zimami, za 61 desetiletí příliš nezměnilo, stalo se pohodlnějším. Lausanne nechalo v roce 1947 postavit domek, který podpírají dva z původních dřevěných trámů zvonice, aby se hlídač mohl mezi jednotlivými ranními výkřiky zahřát. Stavení slouží také k uložení tradičního plstěného klobouku a lucerny se svíčkou, které jsou součástí práce, a také soupravy na sýrové fondue. Telefon s otočným číselníkem, který ale stále visí na zdi, nahradil moderní telefon.

Na vrchol katedrály ovšem nevede výtah a hlídač musí být stále schopný zdolat 153 schodů, které vedou do zvonice. „Ať už jste muž, nebo žena, na tuhle práci potřebujete dobré plíce, dobré srdce a silné nohy,“ říká Berdozová.