Biologické zbraně v 17. století: Nakazíme Turkům jejich čepice morem

MAGAZÍN - Magazín autor: Hana Dubnová

Plány na používání biologických zbraní sahají mnohem dál do minulosti, než by se dalo čekat. Benátčané v 17. století plánovali proti Turkům obléhajícím Heraklion použít jako zbraň dýmějový mor. Roztokem plným morových bakterií chtěli potírat zboží, u kterého byla šance, že si ho Osmané koupí. 

Osmanské Turky měl z Kréty vyhnat mor, ambiciózní plán ale nevyšel

Osmanské Turky měl z Kréty vyhnat mor, ambiciózní plán ale nevyšel,zdroj: Profimedia.cz

Když přitáhli Osmanští Turci v polovině 17. století na Krétu, Benátčané, kteří měli ostrov v držení, hledali pomoc marně. Nejenže se dostali do konfliktu s rakouskými i španělskými Habsburky, Evropa měla navíc co dělat, aby se vzpamatovala z morové epidemie. 

Právě ta ale vedla Benátčany k nápadu, jak se zbavit osmanských Turků, kteří obléhali krétské hlavní město Heraklion. Na základě šestice benátských dopisů, které si v letech 1649 až 1651 vyměňovali Státní inkvizitoři, bezpečnostní Rada deseti a velitel Dalmácie, zkoumal tým biologů z Univerzity v Athénách podle vedením Elenie Thalassinouvé tajné plány Benátčanů na výrobu biologické zbraně proti Turkům.

Velitel Dalmácie Leonardo Foscolo přišel s tím, že obléhání Heraklionu by bylo možné ukončit tím, že by se turečtí vojáci otrávili jedovatou tekutinou - podle něj jakousi "esencí moru". Biologická zbraň by tak byla naprosto ideální, protože morové epidemie byly na Krétě poměrně časté - onemocnění vojáků by tak nepřišlo nikomu zvláštní.

Plán měl vymyšlený do detailů - nenakazili by se jen vojáci obléhající město, ale pomocí morové esence by se měli nakazit všichni osmanští vojáci na ostrově, aby to nebylo podezřelé. Krok by tak vyvolal domněnku, že jde o rozsáhlejší morovou epidemii, nikoli cílené útoky jen na Turky. 

Se svým nápadem se svěřil dalmátskému lékaři Michielu Angelovi Salamonovi. Toho napadlo, že by mohl vytvořit roztok tím, že by v lihu rozpustil tělní tekutiny pacienta nakaženého morem. Tím by se podle Foscola potíraly předměty, u kterých byla pravděpodobnost, že je Turci koupí a budou je mezi sebou šířit. Tedy ideálně na turecké čapky fez. 

"Infekční hadřík hned poté spalte"

"Měli bychom využít fez nebo jiných látkových výrobků, které jsou Turci zvyklí kupovat, aby jed prošel co nejvíce rukama v co nejkratším čase," popsal Foscolo v jednom dopisů. Na čepice by se podle něj měla tekutina nanášet pomocí hadříku umístěného na dlouhé tyčit, aby se při tom nenakazil člověk, který by čepice pomazával. 

"Pro manipulaci s instancí je vhodné, aby měl dotyčný zakrytý nos a ústa houbou namočenou v octě. Otrávený hadřík by se nasadil na kartáč umístěný na dlouhou tyč, která by se poté, stejně jako hadr, následně spálila. Poté je potřeba, abychom se vyvarovali kontaktu s morem nakaženými Turky," zněl velitelův plán. Nezapomněl samozřejmě dodat, že bude těm, kdo přijdou s biologickou zbraní do kontaktu, potřeba za podstoupené riziko řádně zaplatit. 

Těla jako zbraň

Inkvizitoři a Rada deseti veliteli za jeho geniální plán poděkovali a ocenili ho. Nicméně chtěli, aby se celé akce konala pod přímým dohledem lékaře Salamona, který jedovatý roztok vyrobil. Tomu se to samozřejmě vůbec nelíbilo, musel se ale podřídit.

Aby se nenakazil nikdo, kdo nemá, měla se "morová tekutina" převážet v uzavřené lahvi a látky se jí měly infikovat až na lodi těsně před zakotvením na Krétě. Zda k tomu skutečně došlo, ale není jasné, záznamy v roce 1651 končí... Nápad evidentně nevyšel, protože obležení trvalo dalších 18 let. Bakterie moru by dlouhou cestu stejně nepřežily.

Nebyl to ale první případ použití biologických zbraní v dějinách lidstva. Už ve středověku bylo běžné svrhávat z hradeb těla tlejících mrtvol na obléhající armádu, protože se věřilo, že zápach přenáší nemoci. Později jako zbraně sloužily neštovice - britští velitelé například v americkém Delawaru úmyslně rozdávali Indiánům deky a kapesníky, které před nimi používali lidé nakažení neštovicemi.

Tagy: Řecko zahraničí Turecko zajímavosti a kuriozity dějiny a fakta zbraně a munice

Zdroje: Vlastní,NewScientist